Den Šakala

Knížní předlohu jsem četl a proto jsem se na Šakala díval spíš jako na filmovou předělávku než jako na originální thriller. A musím říct, že teda nic moc. Režie je taková mdlá, nenajdete žádný výraznější moment a žádná scéna vám v hlavě neutkví dýl než pár minut. Navíc výběr hlavního hrdiny opravdu nedopadl dobře, Edward Fox je matný div se na obrazovce nerozplyne a pozdějšímu charismatickému výkonu Bruce Willise může jen závistivě funět za krk. (24.08.2007)

Hned po úvodní, dost strhující rekonstrukci skutečné události jsem si uvědomil, že na de Gaulla jako prezidenta přeci žádný ÚSPĚŠNÝ atentát spáchan nebyl, neboť jeho politická kariéra skončila až odstoupením po bouřlivém roku 1968... a teď jsem začínal mít před sebou přes dobré dvě hodiny zpracování na detailní přípravu něčeho, o čemž vím, že dopadne neúspěšně a s tím hned pocit, že mě tento thriller tudíž nebude napínat. Chvílemi jsem ještě v některých scénách bojoval s chladným odstupem, jakým tento britský snímek zasazený do Francie oplývá, i chladem dýchajícím na mě z titulního (a pro mě ze začátku i dost nezajímavého) antihrdiny. Mistrovství tvůrců Šakala spočívá v tom, že už zanedlouho poté jsem jako přikovaný sledoval celý proces dění ze dvojího pohledu a zůstával navzdory všemu zmíněnému nesmírně napjatý až do konce. Rafinovanost i nesnadné se potýkání s různými překážkami pro atentátníka nebraly konce a s rozjedem složitého detektivního pátrání, důmyslného sledování a zorganizování zásahové akce mě film začal fascinovat. S příchodem Michaela Lonsdala na scénu (už poněkolikáté mě překvapilo, jak je tento dříve nenápadný poskok z francouzských komedií skvělým hercem!) navíc Šakal nabral protipól výrazné sympatické a odhodlané postavy, které šlo plně fandit. A byla to záhy skvěle rozehraná partie, u níž jsem pak vůbec nebojoval s předlouhou stopáží. [90%] (05.03.2023)

Thriller v typickém francouzském stylu. Pokud znáte Brutální Nikitu, víte o čem mluvím (samozřejmě tu francouzskou). Herecký výkon Edwarda Foxe je jeden z nejchladnějších, co jsem kdy na plátně viděl. Naprostý profesionál. Jenom nevím, jestli to bylo jeho herecké umění nebo neschopnost (ale určitě umění). Ale každopádně to je působivé. No a taky ten suchý závěr. (19.05.2003)

Jéééé, tak jsem si myslel, jaká to bude parádní adaptace parádní Forsythovy knížky, no ve skutečnosti jí film nesahá ani po bradavky. Že to není nijak extra rychlý příběh, to je zřejmé z už z předlohy, ale bohužel Fred Zinnemann se jen minimálně přiblížil skvělé atmosféře knihy. Nemám daleko k tomu, abych film nazval nudným, nepoutavým, impotentním. Jednotlivé fragmenty Šakalovy vypočítavosti jsou bez jakékoli jiskry, takže já výsledek nemůžu hodnotit lépe než průměrně. Škoda. 60% (12.02.2014)

I v tomto případě jsme konfrontováni s nepochopitelným jevem, jímž je absence tohoto pozoruhodného filmu lehkého žánru na DVD nosičích. Precíznost a důkladnost, věnované vykreslení prostředí a postižení psychologie obou soupeřů, zpravodajce-teroristy i jeho policejního protihráče, sympaticky udivuje svou chladnou, jakoby nezúčastněnou optikou. Hledáme-li zdroje současné tváře dnešní kinematografie hraného filmu, v tomto případě jsme konfrontováni se zvlášť zdařilým příkladem. Upozornil bych v této souvislosti ještě na jeden důležitý prvek v kompozici filmu: na jeho vazbu k realitě (pokud mě paměť neklame, je Šakal objednán zbytky OAS, teroristické organizace někdejších francouzských vojáků a usedlíků v Alžírsku). Přesvědčivosti filmu toto propojení reality a funkce jen prospívá. Dokonce natolik, že již dnes je možno předpovědět přetrvávající klasičnost ŠAKALA, monumentálního díla nejen svého filmového subžánru, ale navíc i neformální oslavy dnes stejně klasického filmového řemesla, jež se v době počítačů a jejich stále preciznějších animací rovněž stává dědictvím zacházejícího minulého století. (21.03.2008)