dukeman

Americký sen a la Kubrick. Tragikomická kriminálka si bere na paškál lidi s hlavama s oblacích. Všichni účastníci spiknutí mají své vlastní představy o svém ideálním životě a přece jsou všechny stejné a mají jednoho společného uskutečnitele - peníze. Bohužel dokonalý zločin neexistuje a v Kubrickově filmu už teprve ne. Hlavní hrdina, roboticky působící zlodějíček Hayden, ustupuje do pozadí téměř na polovinu filmu a iniciativu přebírá neschopný manžílek jehož sadomasochistické snahy uspokojit svojí ženušku jsou absolutně odzbrojující. Tohle přesně s lidmi dělá zamilovanost. Děláte ze sebe vola, snažíte snést modré z nebe, ale ženušce je to málo, páč má na místě srdce vytetovaný znak dolaru. Kamera je skvostná, ještě že si Kubrick prosadil svou a pořádně zprdnul Luciena Ballarda za to, že ho neposlouchá a dělá si, co chce. První film, kde mi navadil hlas vypravěče, ačkoliv zde působí jako ohlašovač příjezdů na hlavním nádraží. Skání v časových rovinách skvěle udržuje diváka ve střehu a polopaticky říká: "Tenhle dílek patří sem a ten zase támhle." Poměrně krátká stopáž je našlapáná k prasknutí a po mé zkušenosti se spíše dvouhodinovými a někdy i delšími snímky, jsem tuto změnu uvítal s otevřenou náručí. Závěrečná scéna v hotelovém pokoji a pointa na letišti my v mysli navodila jedinou myšlenku: "To nasere" Je mi zcela jasné, že The Killing nemohlo být v tehdejší době úspěch. Pohled do nepokřiveného zrcadla je přeci tak bolestivý.