Odtud až na věčnost

„Takže už víme, jak na tom jsme, chlapče?“ - „Já vím, jak na tom jsem. Člověk, co nejde vlastní cestou, není nic!“ - „Člověk mohl jít vlastní cestou možná v dobách osadníků. Dnes musí spolupracovat!“ Jenže Robert E. Lee Prewitt je paličák, kterému se spolupracovat nechce…Starý (dobrý) Hollywood. Těm oscarovým žním se až tolik nedivím, už jen z hereckého hlediska je to poměrně luxusní záležitost (Clift, Sinatra, Lancaster, Reed). I z řemeslného hlediska z toho jde cítit kvalita (pominu-li nutné zlo v podobě úsměvných zadních projekcí) a z hudební složky jsem zas nedokázal dostat z hlavy Re-enlistment Blues. Ale bavily mě i obě dějové linky. Možná jsem se trochu divil, že se „onomu“ útoku věnovala pouze tak krátká část stopáže, avšak o to víc měl divák možnost poznat hlavní hrdiny. A svým pochmurným vyzněním mě překvapil také závěr, takže za mě spokojenost a solidní 4* navrch. „Mám armádu rád.“ - „Ale ona tebe určitě ne.“ - „Když má člověk něco rád, neznamená to, že se mu ta láska vrátí.“ - „Jo, ale to platí i o lidech.“ (17.01.2021)

Pár správných chlapů v uniformách nebo havajských košilích, jejich mužné kamarádšofty i drsná šikana, dvě srdcebolné lovestory a závěrem hrstka autentických Japonců, bombardující Pearl Harbor. Dovedu pochopit, že z toho bylo publikum včetně Akademie v padesátých letech u vytržení, ale čím si toto uhlazené a zvětralé melodrama oživuje dodnes status vrcholné klasiky, je mi menší záhadou. Montyho krásným xichtíkem to asi nebude. Ale ještě že tam byl a dopřál alespoň mým ženským hormonům blaženého povyražení. P.S. Jituš, moc dík za dvd, třásla jsem se na to jak divá, ale že bych to teď stejně vehementně doporučila dál, to ňák ani né... (04.05.2012)

Tento film má pre mňa výstižný názov, hlavne preto, že táto romantická akože drsniacka konverzačka z vojenského pľacu je filmom, ktorý podľa mňa mohol ohurovať len v časoch, kedy toho po vojne ešte veľa natočeného nebolo. Divím sa tej záplave vysokých hodnotení a chválospevov, ono to nič extra nebolo, skôr to bola nuda, no ľudia majú radi obkecávačky, krásne obaly a dej tomu často radi obetujú. Mal som pocit, že sledujem staršieho predchodcu filmov od Pilcherovej zmixovaných s americkou kinematografiou 30. rokov a navyše vojenské prostredie tomu u mňa tiež nedodalo. (17.08.2013)

Nečekejte od tohohle Zinnemannova díla kdovíjaký válečný velkofilm. Jde spíše o romantické drama a válka je zde jen jako pozadí, po většinu filmu si vlastně ani nevzpomenete, že nějaká válka existuje. Z hereckých výkonů bych vynesl hlavně ten Burta Lancastera, který přidával filmu opravdový šmrnc. From Here to Eternity není úplně můj šálek kávy, ale je to příjemný film a ještě příjemnějším obsazením. (01.07.2011)

Myslím, že jsem od Odtud až na věčnost čekala zážitek poněkud velkolepějších rozměrů. Když jsem příběh sledovala, uvažovala jsem nad tím, proč je tento snímek vlastně nazýván kultovním. Obsazení je výborné, herecky to u mně nejvíc vyhrál Burt Lancaster a Frank Sinatra. Ladies, Deborah Kerr a Donna Reed jsou nádherné. Jenže v samotném ději se toho vlastně moc neodehraje. Chlapi hrají kulečník, chlastají, nebo chodí za ženskýma. Nejlepší je scéna, kdy se Burt a Montgomery v podnapilém stavu potkají a vedou dlouhý hovor na prašné cestě. Bromance:) Každopádně jsem od snímku čekala, že bude mnohem zásadnější. Čekala jsem, že dojde i na nějakou akci a že zobrazení pobytu na základně se bude pohybovat na větším prostoru, než jen přechod od kulečníku k pivu:) Své kvality film bezpochyby má, ale že by mě nějak ohromil, se říct nedá. (10.04.2016)