V pravé poledne

High Noon je řemeslně naprosto dokonalý film. Herectví, kamera, hudba, režie, střih... Od první chvíle film neúprosně tepe k nutnému rozuzlení, které je, po více než hodině příprav, nakonec tak rychlé a koncentrované, že to bere dech. Jestli existuje něco jako dokonalost ve Westernu, tak je to tenhle film. A to vůbec nemluvím o tom, že je to taky western, který dokonale obrací na ruby mnohé žánrové klišé. Ne, tady fakt nejde o hrdiny a ani šerif v podání Gary Coopera není klasickým westernových hrdinou, spíš je jen člověkem, který má své zásady. Nesmírně důležitý film... Celkový dojem: 90% (28.03.2020)

Western odehrávající se v reálném čase? Odvážný přístup a jeden ze snímků, který psal historii žánru. Co naplat, že chvílemi bylo to čekání na vlak až moc dlouhé. Klaustrofobická atmosféra Amerického maloměsta je vyobrazena velmi výmluvně. To jak každý má strach nasazovat svůj život a nechce se postavit za společnou věc. Téma, které je stále aktuální a v dnešní době aktuálnější než kdy dřív. Vcelku realisticky pojatý snímek bez velkých hromad mrtvol a zbytečného sentimentu. 70% (16.10.2016)

Ta houstnoucí atmosféra s pohledem na blížící se dvanáctou hodinu je neskutečně skvělá. K tomu všemu vynikající Gary Cooper, Lee Van Cleef a v nespolední řadě hudba. V pravé poledne je western jak se sluší a patří. Podobnou gradaci a námět má snímek Poslední vlak z Gun Hillu. (30.11.2010)

(1001) Takže, první z věcí, o kterých se nutně musím zmínit, je Katy Jurado. Pořád jsem si říkala, že tu její vzpurnou a fascinující tvář odněkud znám - a ona je to ta razantní pistolnice, která v Pattu Garretovi a Billu Kidovi pláče za zvuků "Knockin' On Heaven's Door", že jí zastřelili manžela. A manžel pláče s ní. Ačkoliv během sledování filmu jsem s tou scénou měla celkem problém, postupem času mi nějak přirostla k srdci. A ve spojení s jejím výkonem v "pravém poledni" (když říká Grace Kelly, že mít takového chlapa, tak si sežene zbraň a půjde bojovat po jeho boku!) se z ní stává jedna z mých oblíbených hereček/hrdinek. Ale k filmu samotnému. Na něm nemůžu nic než obdivovat tu nekompromisnost a přímost, s jakou se ubírá ke své pointě. Vypráví o zbabělosti hluboce zakořeněné v pohodlnosti, ale také mi líbí ten vzkaz, že cesta může být cíl - ve vztahu k tomu, jak dlouho se na závěrečnou konfrontaci připravujeme a jak dlouho souboj samotný nakonec trvá. Záběrování je klasické, ale pořád dost rozkošné. Je tam ta zlověstná scéna, kdy dvě ženy na voze projíždějí kolem stojícího šerifa a ohlížejí se za ním, jak se jim zmenšuje a zmenšuje v dáli, ach. Hodně se mi líbí práce s hudbou - temná variace na ústřední melodii, která hraje těsně před příjezdem vlaku, je božská. I úvodní intro je skvělé, díky hudbě i díky tomu, že Lee Van Cleef je možná zlý, ale rozhodně krásný. (10.03.2015)

Tento western patří ke zlatému fondu klasického amerického westernu. Jde o realistický a dosti pravděpodobný lidský příběh, kdy v nebezpečí člověk pozná, že ho ti, jež považoval za přátele, opustí. Je zde jasně rozlišeno dobro a zlo, zákon a bezpráví. Film oslavuje osobní čest a statečnost jednotlivce, který se postavil přesile s přesvědčením, že darebákům se nesmí ustupovat. Výborná Tiomkinova hudba. (26.06.2007)