Omámení a zmatení

70%.. Richard Linklater v tomto filmu vzpomíná na svoje školská léta a je to vzpomínání zábavné a nanejvýš pohodové. K té pohodě hodně přispívá velmi vkusný písničkový doprovod (Aerosmith, Deep Purple, Alice Cooper, Nazareth, Black Sabbath, Sweet, ZZ Top, Peter Frampton, Kiss, Lynyrd Skynyrd a další) a v neposlední řadě potěší herecké obsazení, tehdy začínajících a dnes mnohdy hodně známých herců..)) (15.02.2008)

Pohled na americkou mládež sedmdesátých let. Co se děje po posledním zvonění na konci školního roku? Maturanti šikanujou budoucí prváky, všude travka, alkohol, pohodička, žádný starosti. Opravdu to v americe takhle vypadalo? Já věřím že ano. Přičtěte povedený soundtrack a nechte se 100 minut unášet na vlnách pohody a zavzpomínejte na svoje školní léta :) (25.04.2007)

Viem, že nebudem prvý kto bude zrovnávať, ale inak to ani nejde. Toto sú Americké graffiti pre novú generáciu. Rovnako vtipné, rovnako nedejové. Tiež tu začínalo veľa známych hercov, ale zasadenie snímku na koniec sedemdesiatych rokov mi sedí omnoho viacej, ako nič nehovoriace roky päťdesiate, a jeden z najlepších soundtrackov vôbec zase viac, než nejaký Buddy Holly. Milujem túto tému a subjektívne je pre mňa Linklaterov film lepší ako Lucasove spomienky (aj keď Graffiti mám tiež hodne rád). 85% (27.01.2013)

Režisérský enfant terrible Richard Linklater vzpomíná na svá středoškolská léta obdobným stylem jako o dvacet let dříve George Lucas. Omámení a zmatení stejně jako Americké graffiti nic zásadního neřeší, nesměřují k žádným určitým cílům a pro mnohé bude problém strávit s nimi celou noc. Ač kvůli neobratné retro stylizaci (působilo to na mne příliš současně) nešlo o srovnatelně „nadnášející“ jízdu, rád jsem se pobavil pohledem na některé nedozrálé hvězdičky (kdo napoprvé pozná Bena Afflecka, vyhrává dvacet deka dobrých pocitů) a ještě radši zaposlouchal do vymazleného soundtracku, který právem spolknul největší část nuzného rozpočtu. Nabídka dále čítá pěkná auta, trapné vtipy a zvonové kalhoty. Buď berte, nebo nechte být. Možná pochopíte, čím si Omámeni ve Státech vysloužili kultovní status a oblibu u Quentina Tarantina. 75% (03.02.2008)

Sice bylo strašně zábavný v televizi pozorovat, jak kníže Trautenberg spokojeně spí na pohřbu humanitárního bombometčíka Veškrny, ale nakonec jsem přímej přenos ze státního megasmutku vyměnil za týnejdžrovskou komedii. Už jsem si navyknul na to, že pokud navštěvujete "hááj skůůl" v USA, musíte se nutně stát členem nějakýho spolku (čim víc řeckejch písmen v názvu, tim víc Adidas), protože jinak se s váma nebude bavit ani klika na hajzlu. Pokud chcete do takovýho klubu patřit, obvykle to obnáší, že nováček musí třeba vykouřít péro staršímu členovi nebo nějakou podobnou záludnost. Ale nováčci to s radostí udělaj, takže žádnej stres. Holt amíci jsou prostě divný. Tady mě ale dost překvapilo, že skoro celej film je o tom, jak starší študenti se snažej chytit nový študentíky, aby jim slavnostně nakopali prdel, přestože nikdo z nich o to nemá zájem. Já sice nejsem žádnej Mirek Dušín, ale poslední školní den jsem se šel v klidu, v pokoji a míru vožrat s ostatními spolužáky a nikdo z nás neměl choutky neblaze zmasakrovat nějaký o hlavu menší a o 3 váhový kategorie lehčí prváky. Možná, že Linklater při týhle tradici dostal hodně ran do hlavy, protože všechny jeho filmy, co jsem zatim měl čest vidět, mi připadaly dost debilní. Tady dávám jednu hvězdu za opravdu parádní auta, přestože možná byly parádní až příliš (opravdu si nedokážu představit, jak všichni středoškoláci maj prakticky to nejlepší, co bylo v tý době na trhu) a druhou hvězdu za to, že jsem u filmu vydržel až do konce, protože jsem hledal Renée Zellweger (a nenašel). (23.12.2011)