Zkratky ke štěstí

Takové filmy bych raději ani nehodnotil. Afektované ženy, jejichž ječák víc provokuje ke vzteku než ke smíchu, známé hvězdy, které protápou komedií bez toho, aby vyvolaly byť jen úsměv (nemyslím tím ten útrpný) a děj který spěje po ozubených kolech do pekla. Ty dvě hvězdy jsou za to, že jsem dneska asi nějakej vyměklej. A mám rád Aleka Baldwina a krásnou Jennifer - ta je moje Love... (22.02.2010)

Slabé, slaboučké... Pozitiva: Krásná ďáblice Jennifer Love Hewitt - té by se cokoliv těžce odmítalo ;-) a Anthony Hopkins. Posledních 30 minut film hodně sráží dolu. Proč sakra všichni chtějí točit fantazmagorické pohádky? Kdyby ten konec dopadl opačně, např. se Baldwin "náhodou" rozmázl někde v autě, tak by ten film určitě měl větší hodnocení... (11.02.2011)

Anthony Hopkins, Jennifer Love Hewitt a Alec Baldwin, to je docela silná herecká skvadra na tak jednoduchou morální historku. Kdybyste to nevěděli, dozvíte se v prvních minutách filmu, že ke štěstí nevedou zkratky a vše je potřeba si tvrdě vydřít a vydobýt. Protože jinak z toho člověk nemá radost. Jenže pak se o tom ještě rozjede příběh na hodinu a půl neúspěšného spisovatele, který se díky řetezu smůly upíše krásné ďáblici, aby ji ke konci filmu po americkém způsobu poslal k soudu, kde se rozhodne, zda ďáblice splnila své sliby. Jako - ponaučení je hezké, herci hrají moc hezky, ale jinak je to celé takové - ploché. Chybí tomu dravější nápad, dopředu tušíte, co se stane a jak to dopadne, takže vás nic neláká držet hlavnímu hrdinovi palce... Zase na druhé straně film nevydírá nemocnými zvířátky nebo dětmi. (29.05.2009)

Jedno velké zklamání! Baldwin režisér zbožňuje Baldwina herce, takže Baldwin herec nesleze z plátna po celý film. Vidíme Aleca smějícího se, plačícího, Aleca oblečeného, Aleca nahatého, Aleca chlupatého... Jedním slovem BLÉÉÉ! To, že Alec na začátku zaprodá duši ďáblu, vás nijak nerozhází. To, že je Alec ve skutečnosti hodný chasník, jak se vám v prvních minutách snaží naznačit, mu nesežerete a když na konci přichází na to, že má zaplatit a jít k čertu, tak se jenom těšíte, protože si po celou dobu filmu ani nic jinýho nepřejete. Pro mne osobně má tento jasný děj pouze jediné ALE (Jednomu se tam málem vloudí to c!). Aleca na konci hájí můj milovaný Toník a kdyby měl jít Alec do pekel, znamenalo by to, že Toník prohraje. A to přece nechceme, že? Jak to tedy udělat? Nejlepší by bylo, kdyby Aleca vzal čert a Toník si v nějakém jiném, pěkném filmu (jistěže tentokrát bez Aleca, a to kdekoli, PŘED i ZA kamerou) pomaloučku, kousek po kousku naporcoval tu pěknou čertici, ze které si stejně už (kdesi v ději před filmem) stihnul useknout ocásek. No ne?! Čiliže: Jedna hvězda za Toníka. Druhá za to, že to skončilo! (04.06.2009)

Adaptace povídky Ďábel a Daniel Webster, sice tak volná, že jde spíš jen o inspiraci, ovšem přes všechny vady lepší než jsem čekal, a kdyby se Baldwin dokázal vyhnout tomu absolutnímu happyendu, možná bych přes všechny vady, které film měl, tu jednu hvězdu ještě přihodil. Baldwin je průměrný jako vždy, Hopkins je výborný, taky jako vždy, a Jennifer Love Hewitt je stejně povrchní jako to, co nabízí výměnou za duši. U každého filmu záleží na tom, nakolik mě osloví, a kolik mi toho poskytne, ať už přímo nebo nepřímo. A tady to možná platí dvojnásob. Kdo čeká zábavu, musí být jistě zklamán, protože komedie je to jediné čím film opravdu není. Žádné vtípky, žádné gagy, žádné pitvoření, žádný humor. Pod hollywoodsky pozlátkovým povrchem je to spíš drama o ceně, kterou jako lidé platíme za zdání úspěchu a blahobytu. Scény v nichž ďáblice obratnou manipulací odvede Stonea od jeho původní touhy být dobrým spisovatelem k pouhému úspěchu, kdy tento jeho úspěch buduje mimo jiné i likvidací jeho přítele, kdy jeho touhy a vztahy vytrvale utápí v laciném, povrchním a nic nedávajícím pozlátku, nebo závěrečné řeči při soudním jednání, to jsou scény u nichž běhá mráz po zádech. Možná film nabízí pravdy prosté, nijak objevné, možná i naivní a podané ne zrovna převratnou formou, ale takové už pravdy jsou a přitom, když se rozhlédnu, jako by se jimi lidé řídili stále méně. Až mě napadá otázka, kolik jich kolem mě asi je, těch co nejspíš podepsali s ďáblem podobnou smlouvu. (12.11.2011)