Jeřábi táhnou

Filmy, které ve své době šly proti proudu, se i v dnešní době ocitají v nepříjemné pozici (stejně jako tenkrát). Jsou potřeba znát souvislotsi a i snimi je často těžké "soucítit. Jestřábi táhnou nabízejí řadu pozoruhodných scén, zajímavých myšlenek, brilantního hereckého ztvárnění (především Taťjana Samojlova) a nevšedních kamerových póz. Film není oslavou války a hrdinných vojáků, jak bylo zvykem, je příběhem o těžkostech milostého vztahu na pozadí válčeného konfliktu. A to opravdu zvládá na jedničku. (27.01.2008)

Vojna a jej dopad na pozadi mileneckeho vztahu dvoch ludi, predstavuje zaujimavu vstupnu koncepciu pribehu, avsak jeho rozpravanie, ale predovsetkym samotne konanie viacerych postav (vratane hlavnej hrdinky) sa brani zdravemu rozumu, co bol dovod preco ma pribeh nechal chladnym a osud postav mi bol uplne ukradnuty. No a oslavne ody na hrdinstvo vojakov cervenej armady a ich zaverecne hypervlastenecke privitanie, zodpovedaju skor odpornemu pachu dobovej sovietskej propagandy, ako umeleckemu zobrazeniu (po)vojnovej reality. Vynikajuca kamera robila pre mna z filmu aspon ako tak stravitelnu zalezitost. 2,5/5* (05.06.2008)

Tento film nabízí poměrně sugestivní zážitek a jako takový se víceméně vyhýbá propagandistickým tendencím sovětské kinematografie (viz dvoudílný Pád Berlína). Druhá světová válka je zde vyobrazena skrze osudy jednotlivců a místo samotného válečného konfliktu se příběh soustředí na osobní dramata lidí mimo frontu. V Sovětském svazu vznikla spousta tradičních válečných filmů a ono civilnější pojetí v Jeřábi táhnou mě velmi potěšilo. Zaujala mě práce kameramana Sergeje Urusevského, především pak způsob, jakým byla natočena scéna úprku zoufalé Veroniky ulicemi města – užití roztřesené ruční kamery tisknoucí se na její obličej učinilo ze scény nebývale intenzivní zážitek. (14.12.2010)

8/10 Až na prvotní premisu celého příběhu pravděpodobně jeden z nejrealističtějších válečných filmů, který si za pomoci výborných pohybů kamery (souběh kamery a hlavních hrdinů mezi stromy nebo davem, podhledy) podporovanou sugestivní hudbou (hlavně v bombardovací scéně) všímá nejen dění na frontě i v týlu za velké vlastenecké války. Boris je typický sovětský úderník a místo do chomoutu se svou krásnou přítelkyní se bez jejího svolení žene na obranu vlasti do zákopů. Tam při náhodné střelbě umírá. Veronika v první chvíli odmítá tuto zprávu akceptovat a stále čeká na svého milovaného. Ovšem třetí strana milostného trojúhelníku Borisův volnomyšlenkářský bratranec pijan a pianista vidí svou šanci a po systematickém nátlaku krásnou Veroniku zlomí ve svůj prospěch. Příběh pokračuje v nemocnici, kde se Veronika kromě Borisova strýce primáře se střetává i raněnými vojáky, kterým se snaží jako vykoupení za svou „nevěru“ pomoci v rekonvalescenci. Jako další dobročinnost, která jí má zajistit vykoupení, se začne starat o nalezeného sirotka. Prvotní premisa v podobě nadšeného vstupu do armády na obranu vlasti mi přišla v konfrontaci s tužbami mladého mileneckého vztahu až příliš nerealistická, podobně jako závěrečná rychlá proměna smutné Veroniky po projevu vojenského politruka na nádraží v zasloužilou svazačku rozdávající květiny. (02.05.2008)

Třemi hvězdičkami zřejmě film podhodnocuji. Určitě výborná kamera, výborná Taťjana Samojlova, ocenil jsem "nesovětskost" filmu. Přesto to na mě nezapůsobilo tak, jak jsem čekal a v tuto chvíli víc dát nemohu. ■ Některými diskutujícími kritizovaná závěrečná scéna, ve které začne hlavní hrdinka rozdávat květiny, se mi naopak líbila. Další scéna, která zaujala, je běh Veroniky po schodech a její vtrhnutí do "bytu". Výraz, se kterým se otočí na vojáka, jež ji vrací zpět, se nedá zapomenout. 70% (18.07.2010)