Jeřábi táhnou

Jeden z určite najlepších sovietskych snímkov, aké som kedy videl, na objednávku s „propagandistickým nádychom” . Propaganda nech ide bokom, je v tom veľké umenie, čo sa práce kamery týka, ústredná dvojica „zamilovaných” , je perfektná, ale po odchode Borisa na frontu, si Veverka, ako sa povie : „Kradne si snímok pre seba” ... Taťjana exceluje, vtedy neľahkej dobe, že všetko, čo prežíva ONA, prežívame aj my diváci, a veríme tomu. Režisér Kalatozov a kameraman Urusevskij, musia mať skúsenosti, lebo ich práca nemá žiadnu chybu... Existuje tzv. veľa snímkov na objednávku nejakého režimu, ale málo ich ide v takých šľapajách ako žeriavy... (03.02.2014)

Príde mi divné, že Veronika sa veveričke nepozrela do košíka dávno predtým. Aj keď ten odkaz nič nového neprezrádzal, prečítala si ho, až keď jej oriešky už patrili niekomu inému. Tak ju zrejme zamrzelo, že keby to videla skôr, možno bude svadbe bez lásky vzdorovať ešte o trochu viac. Ale čo je ženské srdce oproti vojne? Nemysli na malichernosti. Tam máš kvety a rozdávaj ich preživším. Inak famózna vizuálna stránka. Neprestane ma fascinovať, čo dokáže čierno-biela kamera. (10.10.2020)

Náhodou jsem dnes v televizi narazil na "Jeřábi", pár minut jsem se díval, a pak jsem pokračoval v tom, co jsem měl v úmyslu. Proč jsem se na tento film, který jsem hodnotil ***** nepodíval znovu? Protože je tabu. Podobně jako pár dalších fimů, které jsem viděl před více než 50 lety (De Sicovy "Zloděje kol", Felliniho "Silnici", Bergmanovu "Hanbu"), nejsem schopen si znovu pustit (ani přes lákadlo vyšší kvality). Jsem si vědom, že mají leccos společného, jakýsi truchlivý romantismus, jakési nenaplnění, jakýsi přímý dotek, jakýsi život před životem. Teď už jen vím, že se tyto filmy už znovu nikdy nepodívám. Už je prostě nechám táhnout.... (07.03.2020)

Silný dramaticko-ľúbostný príbeh z obdobia druhej svetovej vojny odohrávajúci sa mimo frontu, zachytávajúci trápiacich sa ľudí, ktorí čakajú na správy o rodinných príslušníkoch a priateľoch. Trápiaci sa mi však viac prišli herci s pomerne nevyrovnanými výkonmi, všetkých však zhadzovať nechcem, mužské postavy boli zahraté dosť na úrovni. Kamera chcela byť moderná na svoju dobu, no viac mi vadila, akoby ma mala zaujať. A takéto maličkosti potom zrušili celkový dojem z perfektného príbehu a všetko to bolo bez emócií. Škoda. 70%. (10.07.2008)

Ohromně působivý film, až se nechce věřit, že vznikl v SSSR v roce 1957. Takřka prost ideologie (za celý film zazní snad jednou oslovení soudruh a jednou tak nějak mimochodem kamera zabere Leninovu bustu). Borisův otec si naproti tomu otevřeně utahuje z dělnic, které pronášejí oslavné fráze o plnění a překračování plánu, lidé se zabývají především svými osobními věcmi a neskládají závazky, jsou melancholičtí, bojují sami se sebou a chybí jim uvědomělost. Ano, vlastenectví v tom samozřejmě je, ale normální, uvěřitelné a nijak politicky zabarvené. Přímo z války film sice ukazuje minimum, přesto je přítomná v každém okamžiku, ne jako pole slávy, ale jako mrcha, která ničí životy i charaktery. Je nedostatek všeho, neslyšíme o oslavách vítězství (vyjma krátké scény na úplném konci), evakuovaní lidé žijí namačkaní v malých domech, kde dýmají kamna a všechno je slyšet. Tu a tam sice může některý dialog působit trochu naivně, ale nikoli politicky naivně a do poeticky laděného filmu to sedí. Co však činí tento film opravdu výjimečným nejen na svou dobu je kamera a používání světla, stejně jako v režisérově dalším filmu Neodeslaný dopis. Záběr Veroniky běžící podél vlaku už tu zmínilo mnoho lidí, to je ale jen jedna z mnoha takřka dokonale natočených scén. Už Borisův běh do schodiště na začátku je působivý, stejně tak když Veronika probíhá rozbombardovaným domem po schodišti do bytu svých rodičů. A scéna náletu, kdy ji Marek nese po rozbitém skle a scéna je osvětlovaná výbuchy pum v dáli, taky stála za to. Proč nedávám maximum? Protože upřímně řečeno, právě postava Veroniky mi místy dost pila krev. Často neví co chce, tváří se významně melancholicky, obviňuje všechny okolo, není s ní rozumná řeč a tak dále. Prototyp chování, které nesnáším. Marek se sice zachoval jako hajzl, ale na druhou stranu, ona se k němu celou dobu chovala tak, že si o to koledovala. Ostatně, Taťána Samoljovová si vlastně skoro to samé zopakovala o deset let později jako samotná Anna Karenina. Na druhou stranu, byla to krásná žena, škoda, že jsem ji dosud viděl jen ve třech filmech. Update: Dodatečně uděluji maximum. Tenhle film je prostě krásný. (07.07.2018)