Jeřábi táhnou

Vojna a jej dopad na pozadi mileneckeho vztahu dvoch ludi, predstavuje zaujimavu vstupnu koncepciu pribehu, avsak jeho rozpravanie, ale predovsetkym samotne konanie viacerych postav (vratane hlavnej hrdinky) sa brani zdravemu rozumu, co bol dovod preco ma pribeh nechal chladnym a osud postav mi bol uplne ukradnuty. No a oslavne ody na hrdinstvo vojakov cervenej armady a ich zaverecne hypervlastenecke privitanie, zodpovedaju skor odpornemu pachu dobovej sovietskej propagandy, ako umeleckemu zobrazeniu (po)vojnovej reality. Vynikajuca kamera robila pre mna z filmu aspon ako tak stravitelnu zalezitost. 2,5/5* (05.06.2008)

Nadherne natoceny film o divce, ktere odejde jeji mily na frontu. Film zaujme kamerou, hudbou a predevsim vybornym hereckym vykonem hezke Tatjany Samoljovove. Jedine co bych vytknul je zbytecna svatba hlavni hrdinky, ktera stejne nijak zvlast nerozebira jeji vztah s manzelem. Jinak ale spousta silnych a dojemnych scen, nechapu, jak nekdo muze napsat, ze tomuto filmu chybi emoce... (31.05.2014)

Chtěl bych pohovořit o ideologické problematičnosti, která se dotýká každého filmu bez výjimky. Jeřábi táhnou nabízejí milostným příběhem zdánlivou alternativu ke zpívajícím rolníkům a uvědomělým dělníkům. Jako by film zrealizoval Otčenášek podle románu Romeo, Julie a tma z exilu. Ovšem je třeba mít na paměti, že každý pokus o společenskou kritiku, o critical theory, jak se dnes říká, má smysl jen na ostré a zraňující hraně mezi dvěma otázkami. Za prvé, co musím sdílet se systémem, legitimovaným starou hegemonií, aby to byla kritika, a ne akt nepřátelství, útok z vnějšku, který nelze uvnitř systému nijak legitimizovat (tuto ideu film splňuje, protože tvůrce finančně zaopatřuje zpravidla člověk, jež patří do systému, tedy producent); a za druhé, co nesmím sdílet s představiteli staré hegemonie, aby to ještě byla kritika, a ne kolaborace se systémem (tomu film vyhovuje rovněž, a to odmítnutím falešného patosu stalinistické propagandy). Jeřábi táhnou tudíž vyhovují představě o kritice establishmentu, a je celkem jedno, že jsou tezovité (protože i dobrý úmysl je teze). Přesto platí ono známé Pilátovo: „Co je pravda?“, protože v každém konvenčním filmu je kus přesně dávkované ideologie a kus neúmyslné podvratnosti. A naopak, v každém nekonvenčním filmu je vždy kus uměle tlačené anarchie a kus nevědomé podpory systému (už třeba tím, že si zapůjčíte drahé kamery, které pronajímají dobře zavedení kapitalističtí „tygři“). Samozřejmě, rozhodující je to převažující, některé filmy zřetelně dávají událostem řád (order-giving), jiné řád hledají (order-finding), ale nikdy nelze dosáhnout stoprocentního příklonu na námi požadovanou stranu. A často ani nelze říct, co převažuje, protože filmy sice financují mecenáši a zavedení producenti, ale tvůrci sami nemají daleko k levicových, solidaritou poznamenaným intelektuálům (extrému tohoto bylo dosaženo v italském neorealismu). ____ Ve filmu se nachází (mimo jiné) jeden dosti sofistikovaný dlouhý záběr, kdy Veronika vybíhá z autobusu a kamera ji sleduje přes „steadicam", načež se kamera začne zvedat přes jeřáb. Pointa je, že to je bez střihu, tudíž je zjevný, že se kameraman pouze postavil na plošinu, která ho vynesla. P.S. Ta čtvrtá hvězda je hlavně za Taťjanu, jinak bych zůstal u tří. (10.11.2008)

Silný dramaticko-ľúbostný príbeh z obdobia druhej svetovej vojny odohrávajúci sa mimo frontu, zachytávajúci trápiacich sa ľudí, ktorí čakajú na správy o rodinných príslušníkoch a priateľoch. Trápiaci sa mi však viac prišli herci s pomerne nevyrovnanými výkonmi, všetkých však zhadzovať nechcem, mužské postavy boli zahraté dosť na úrovni. Kamera chcela byť moderná na svoju dobu, no viac mi vadila, akoby ma mala zaujať. A takéto maličkosti potom zrušili celkový dojem z perfektného príbehu a všetko to bolo bez emócií. Škoda. 70%. (10.07.2008)

Príde mi divné, že Veronika sa veveričke nepozrela do košíka dávno predtým. Aj keď ten odkaz nič nového neprezrádzal, prečítala si ho, až keď jej oriešky už patrili niekomu inému. Tak ju zrejme zamrzelo, že keby to videla skôr, možno bude svadbe bez lásky vzdorovať ešte o trochu viac. Ale čo je ženské srdce oproti vojne? Nemysli na malichernosti. Tam máš kvety a rozdávaj ich preživším. Inak famózna vizuálna stránka. Neprestane ma fascinovať, čo dokáže čierno-biela kamera. (10.10.2020)