Caravaggio
Caravaggio
Režie:
Derek JarmanKamera:
Gabriel BeristainHudba:
Simon Fisher-TurnerHrají:
Nigel Terry, Sean Bean, Dexter Fletcher, Tilda Swinton, Nigel Davenport, Robbie Coltrane, Michael Gough, Noam Almaz, Imogen Claire, Vernon Dobtcheff (více)Obsahy(1)
Expresivní výpověď předního evropského režiséra o životě a díle slavného ranobarokního malíře, který přišel s revolučním použitím dramatizujícího světla a stínu (chiaroscuro) a bývá označován za "vynálezce světla kinematografie". (Caravaggio usiloval též o iluzívní vtáhnutí diváka do obrazu, do důsledků využil malbu polofigur jako kompoziční princip, zdůrazňující jejich vypjatou reálnost a tělesnou blízkost, což je též příznačné pro filmový obraz.) Caravaggio maloval prostitutky, tuláky, příživníky, povaleče, zloděje a vyděděnce, zvěčňujíce je v postavách světců. Ve filmu vystupují ze šerosvitu modelově vysvícené obrazy malíře, jehož dílo, inspirace a bláznivé nápady splývají s jeho životem, ve kterém byla zřejmě ústředním bodem homosexualita s doprovodným pocitem viny a izolace. Zatímco co jeho malby ukazovaly stále se zvětšující originální hloubku náboženského vědomí, jeho osobní život byl plný výtržností, soubojů, věznění a v r. 1606 dokonce zabil člověka. Opuštěný, zoufalý, nemocný láskou, plýtvající silami, ubitý i šťastný se prsty dotýká dneška (postavy mají někdy moderní šaty, kouří, jsou tu auta a motocykly, je slyšet hluk ulice, hukot lokomotivy, mecenáš má počítač Sony, za ateliérem zadrnčí telefon, udavač sedí ve vaně a ťuká na stroji žalobu na dlužníka...). Dech a vůně doby, snoubící krásu a svátost se špínou intrik, vražd a krvesmilstva. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (57)
Nečekala jsem, že ve filmu něco podobnýho někdy uvidím. Předčilo to veškerá má očekávání. Zase jednou mi dochází slova. Každopádně díky za tento film. ()
Rozhodně je to zajímavý film na to, že je to životopis, kde ani tak nejde o tu dějovou linku, jako spíše o dojmy a celkově o kompozice jednotlivých obrazů. Ale právě skutečnost, jak jsou komponovány jednotlivé obrazy, je nejsilnějším prvkem filmu, který v ostatních ohledech trochu pokulhává a má spíš blíže experimentálnímu filmu, což nutně nemyslím zle, ale v tomhle případě to nepřináší až tak velký užitek. ()
Derek Jarman je výtvarník i básník, který své obrazy a slova loví z vod zapomění (waters of oblivion - viz film). Reálné byly tu jen "zbytky z budoucnosti" (psací stroj a další) Poraženého odřízla ze spřaženého lana a vítěz byl její. Caravaggio prostě není Dino Baggio. Tenebra. ()
Viděno na pro mě stále oblíbenějším(protože často retro) Cinemaxu. Škoda ,že tyhle starý fláky (třeba i nějaký ty Greenawayovky)nejdou i na HBO,když už tam maj to HD.To už bych asi upad. ()
Karavadzo bol taliansky homosexualny barokovy maliar, zil tusim 1571 - 1610 no a tento film hovori o tomto maliarovi. Deja je tam fakt minimum, a uz rozhodne nejde o nejkaky strhujuci dej - to ani omylom. Je to sled roznych volnych asociacii, ktore plynu volne a na seba nadvazuju len vdaka rezii Dereka Jarmana. Noam Almaz teda nic moc, kulisy su ale na urovni, dialogy sa obcas stracaju az vo vatovo planych plkoch. Sak ja proti homosexualom nic nemam, hlavne moje velactena prdel nie je urcena pre homosexualy. Kapku problem mam ked som vyhlaseny za nekompatibilnu homofobnu zrudu, dalej ked sa v blizkosti mojej velactenej prdele zacnu spominat a nedajRamzes objavovat ovalne a valcovite predmety a ked chcu nasrane militantne bukvice pomaly az homofobiu vyhlasit za chorobu! Sean Fazula ako smilnik ... zaujimave kazdopadne : 50 % ()
Celý film jsem přemýšlel, proč se mi to celé prostě nelíbí. Proč mi lezou krkem ty různé aktualizace (dobrá, scéna s Maratem ve vaně je vtipná) v podobě kalulačky nebo motorky. Až pak mi to došlo, tento film vlastně není ani tak o umění ani o samotném Caravaggiovi..je to jeden z dalších sebevědomí dodávajících snímků pro homosexuální komunitu. Jarman, známý bojovník to za práva homosexuálů, prostě vzal Caravaggiův odkaz světoznámého malíře, který ve své době bořil mnohá tabu a vybral si z jeho života momenty, které mu umožnili vyslovit svoje vlastní myšlenky. Na tom není nic špatného, ale mě téma homosexuálních menšin prostě dost míjí/nezajímá. ()
Teatrálna avantgarda plná buzíkov a chabých kulís. Nepochopil som časté modernistické prvky v historickom zasadení - kalkulačka, autá, moderné obleky. Vizuál ma absolútne neoslovil. Pochybujem, že to má čosi spoločné s historickými reáliami. Niečo si treba pomyslieť aj o režisérovom mentálnom stave a vôbec vnímaní sveta. ()
Skvělé výtvarné řešení a skvělý Sean Bean ()
Tento film nefunguje ako životopis v pravom slova zmysle. Derek Jarman skôr využíva Caravaggiove maľby a voľnú chronológiu, aby ukázal svoje názory na umenie, lásku, sex a politiku ("All art is against lived experience. How can you compare flesh and blood with oil ground pigment?"). Kamera je maliarska. Obsadenie skvelé: Nigel Terry ako Caravaggio je vierohodne unavený životom, väzňom svojich vízií a neviazanosti, ktorá rozvíja osudy Tildy Swinton a Seana Beana. Jarman excelentne využíva mnohé ahistorizmy, aby demonštroval aktuálnosť svojich otázok i v súčastnosti. Moja obľúbená scéna ukazuje vatikánskeho funkcionára zo 17. storočia sediaceho vo vani, ktorý píše na stroji nepriaznivú kritiku na Caravaggiove obrazy. Celé to vypadá ako známy Davidov výjav s Maratom. Tieto bonmoty sú trefné a umne prezentované a je iróniou, že robia film ešte väčšmi barokovým. ()
Sonda do Caravaggiovy duše. Patrně výstižná, občas značně surrealistická, nicméně v podstatě víc unavující než naplňující zájmem. ()
Přesně takto si představuji film o malíři, o tom jak vznikaly jeho díla, v jakém prostředí, v jakém kontextu…..snahu o zobrazení obrazu, 90% ()
Vážení přátelé...Caravaggiovy obrazy se daly do pohybu zpětným chodem a napříč časem a znovu ožívají na plátně filmovém...Dokonalé kulisy precizně stylizované v mistových barevných odstínech...tak precizně, že vám připadnou jako naprosto samozřejmé...dialogový i dějový minimalismus - velmi netradiční filmový životopis - Jarman se ani nesnaží - respektive snaží, ale jinak, než jsme čekali a to je dobře. Živí modelové naaranžovaní jako předlohy k obrazům jsou dokonalí - kolikrát jsem měl pocit, že je to už obraz, ale když kamera odjela dál a obraz se najednou rozhýbal, ukázalo se že jsou to teprve naaranžovaní modelové. Obzvlášť Tilda jakoby sama o sobě vypadla z renesančního obrazu. Abych nepěl jen chválu, tak jediným mínusem pro mě jako pro malíře byly bohužel ty samotné obrazy, které mistr před kamerou jakože maluje - neskutečně odfláklé, příliž expresivní a moderní - absolutně se lišící od dokonalých sousoší modelů...i Caravaggiových obrazů skutečných... myslím ty rozmalované - ty dokončené naštěstí byly vytištěny dobře... (:o) Jo a taky mě tam trochu sraly ty moderní prvky - kalkulačka, psací stroj atd. - chápu sice záměr, ale pro mě to tam být fakt nemuselo. Jinak ovšem nádherný, hluboký film... ()
Zajímavý film. Na mě možná příliš přesymbolizovaný, ale dobře natočený. Sám film vypadal jako přehled obrazů. Krom toho, že jsem příběh moc nepochopila a byla jsem dost zmatená rekvizitami ze současnosti (když se asi v půlce filmu objevila kalkulačka, tak jsem film musela stopnout a vrátit, abych se ujistila, že mě nešálí zrak), tak se mi film líbil. Navíc jsem si řádně užívala mladičkého Seana Beana, který byl ve filmu opravdu přesladký :-). ()
Á, opět otevírám své oblíbené životopisné okénko. Biografické filmy. Už mám na ně zřejmě spadeno a můj přístup k nim se odvíjí od toho, jestli takový film spadá do naprosto standardizované legendární kategorie "nudný biografický film", nebo tuto šablonku v nějakém ohledu svou originalitou pojetí překračuje. Vůči první možnosti chovám škodolibé "já to věděla", vůči té druhé bezmezný obdiv. O téhle teorii jsem se už ale pokoušela psát jinde, tak s tím teď nebudu tolik zdržovat (např. Ray) :) A teď o co mi jde. Chci říct, že pro film jako je Caravaggio je nějaká obyčejná jednoduhá nálepka "biografický film" skoro jak urážka. Caravaggio je umělecké dílo. Je to obraz. Derek Jarman je další z tvůrců, co na to kápli. ()
Takový sborník sympatických úchyláků jsem dlouho neviděla. I ty hnijící mrtvoly vypadaly, že by zapařily. A jako bonus zavražděný Marat, který píše na stroji rychleji než já... ()
Scény jsou záblesky paměti nemocného Caravaggia. Vášnivá a expresivní podívaná. ()
divnej film a neměl jsem z toho dobrej pocit. ()
[3,5*] "The stars are the diamonds of the poor." Obrazovo podmanivá životopisná dráma, zaradená do zoznamu 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Nádherný obraz (kamera) je tu v dokonalom organickom súlade s Caravaggiovými majstrovskými maľbami (navyše naživo rekonštruovanými), krásnou hudbou (dobovou, hranou na čembale, lutne, ale trebárs aj skvelou džezovou(!)) a veršami rozprávača. Opojná dobová atmosféra sa pritom zaujímavým spôsobom mieša s modernými prvkami (v pozadí počuť vlak, rádio, na scéne sa objaví kalkulačka, či motorka), čo akoby symbolizovalo nesmrteľnosť vrcholného umenia (jeho presah do dnešnej doby). Film nie je príliš dejový, pozostáva z akýchsi útržkov maliarovho života, pričom zdôrazňuje jeho dekadentný charakter a odvrátenú stranu maliarskeho umenia (a ani cirkev nie je vykreslená práve v priaznivom svetle). Ale hoci sa vo filme takmer nič nedeje, ani chvíľu som sa nenudil, vychutnával som si každý jeden obrazový výjav. Bol som uchvátený aj viacerými hereckými výkonmi, vrátane Nigela Terryho v hlavnej role a Tildy Swinton na samom počiatku jej kariéry, ktorá už nikdy potom nebola taká očarujúca. "Nothing is more difficult than simplicity." ()
Tohle nebyl film o Caravaggiovi! (k hromadě nesmyslů a pitomostí ve filmu se nebudu vyjadřovat) ()
Nigel Terry je nejlepší Caravaggio. ()