Gosford Park

Altman vraždí. Nepreháňam. Vražedný film. Čo je jeho radosťou? Výprava, herci a hudba, i keď to posledné ma pri prvom (nemá cenu klamať- neúspešnom) pokuse vypozerať Gosford Park ešte podporilo zotrvať v stave chronického užívania troch rôznych antidepresív /deň... Prvý raz som sa silila až do odpadnutia, dnes som už prezieravo nenechala Gosford Park na noc a s veľmi, veľmi, veľmi veľkým hrncom silného kafíčka som sa odhodlala znvou. Opäť chaos v postavách a ich spätosti, opäť to odsýpalo ako dve hodiny v protivnej čakárni u lekára bez časáku, knihy či mp3, vlastne citeľne horšie, ak berieme do úvahy, že v tej čakárni vás niekto môže osloviť a zadok času tak nakopnete konverzáciou..., opäť iritujú viaceré postavy a opäť úmyslene i neúmyselne vypadávam z diania za živšími myšlienkami... Avšak ani sa nemôžem hnevať, herci zhrabli honorár viac ako zaslúžene a Clive, samostatná kapitolka, je taký úhrančivý!!! No čo dodať, bolo to fakt napínavé. Mala som nahnané, či budem ešte dvadsaťročná, keď to skončí... (07.01.2009)

Hodně mi to připomnělo Panství Downton, ale zde jaksi chyběla ona jiskra. Na jeden film mnoho postav, avšak báječně obsazených dle Altmanovic stylu. Těžko se v tom všem chaosu orientuje kdo je kdo, což je ale nakonec nepodstatné. Je to takové nahlédnutí pod pokličku navenek ctnostné anglické smétánky. Ono se řekne: sjede se panstvo na hon - vše je dokonale načinčané, nachystané, delikatesy navařené, nikde ani smítko. Ale čí zásluhou to všechno šlape jako hodinky? Upachtěné služebnictvo lítá jak hadr na holi, aby se dvořanstvo náležitě nadláblo, a kdo je posléze nejvíce znaven - samozřejmě milostmadam. Klobouk dolů před jejich uměním. (23.11.2020)

Poslední film velikána v režisérské branži, samotného Roberta Altmana, který si pozval početnou legii slušných nejen anglických herců, ale samotné herecké výkony, ačkoliv byli slušné, nedokázali odehnat od nudy, která mě po celý film nesnesitelně doprovázela. Celé by to mělo figurovat jako pocta románům od Agathy Christie a i tak to zní, respektive hodně to připomíná například příběh 10ti malých černoušků. Akorát s tím rozdílem, že vražda zde se zas tolik neřeší a ač se to snaží být anglicky vtipné, příde mi to spíš suché, ani ne trapné, ale spíše bez smyslu a podstaty vtipu. Krom toho je to dost komplikované a hektické pač zapamatovat si 32 lidí v jednom baráku se fakt nedá a i když je pár lidí sledováno více, jediný který mě dokázal zaujmout byl Clive Owen a to je vcelku škoda. Zase ale je fakt, že nebýt jeho, ani by nestálo na to se koukat, pač tyhle vyšší vrstvy, na které si herci hráli bitostně absolutně nesnášim. --- Proč někteří lidé vždy od života dostanou to co chtějí a na co sáhnou se promění ve zlato, zatímco jiní mohou potit krev a nic nemají... (21.07.2007)

Velké zklamání. Výtečná hudba, ale jinak? Kdo si má proboha pamatovat třicet postav?! Vražda, která hraje ve filmu stejnou roli jako vidlička chybějící na stole? A těch skvělých herců byla obrovská škoda, když v takovém množství postav dostal každý jenom minimum prostoru. Chápu, že to muselo dát hrozně moc práce, tolik postav, tuny dialogů a a kostýmů...avšak až na krásnou hudbu je to film značně nedivácký. Nesrovnatelné se Soumrakem dne. (20.11.2009)

Robert Altman je IMHO jeden z nejpřeceňovanějších amerických režisérů, ale tohle se mi líbilo. Mělo to atmosféru, styl, zobrazuje to věrně dobu i lidi, o vraždu ve snímku nejde, právě proto nemohu pochopit, co ve filmu dělala ona zbytečná a blbě zahraná komická figurka inspektora "Thom..." v podání Stephena Frye. (21.08.2006)