Hráči na vinici Páně

Tenhle film jsem kdysi nehorázně žral, hlavně kvůli skvělému příběhu amorálního a cynického severoamerického indiánského míšence, který se, po svém ayahuascovém prozření, přidá ke kmeni svých amazonských bratranců (výborný Tom Berenger). A taky kvůli tomu, jak sympaticky jsou tam vykresleni všichni ti milí američtí křesťanští misionáři - každý soudný člověk by ty omezené pitomce s mesiášským komplexem ihned určitě nejradši naházel do jednoho kotle, katolíky i evangelíky, a pěkně pomalu uvařil zaživa. Na filmu spatřuju i nějaké ty drobné mušky v podobě typických románových konstrukcí - třeba naprosto nevěrohodný pár přízemní mastodontská megera Bates a křehký idealista Quinn, nebo nesmlouvavý a suchopárný bigotní fanatik Lithgow a éterická a usměvavá misionářská běhna Hannah... Nebo to "dojemné" přátelství indiánského chlapce s tlustým bílým mazánkem. Je to zkrátka zfilmovaný román. Ale tyhle drobné vady na kráse jsou nepodstatné, film je to krásný a silný, i když už mě neoslovuje tolik, jako když mi bylo dvacet. Mé oblíbené scény: nemocný buřt: "Tati, já umírám?" otec: "Ano, umíráš." Nebo scéna z baru na začátku, konkrétně rozhovor Quinna a Berengera o Indiánech... A pak taky povedený indiánský taneček šílené krávy Hazel. (pozn.: rozhodně nedoporučuju českou verzi, protože v ní nepochopitelně nejsou dabované (někdy hodně důležité) pasáže v "indiánštině", zatímco anglické titulky k anglické verzi je překládají) (28.05.2014)

Hĺbkou svojich úvah a myšlienkovým presahom ide o nadpriemerný film, no filmové spracovanie tejto témy som si predstavoval trochu inak. Niet divu, že je to tak dlhé, keď je tu toľko zbytočných pasáží, na ktoré sa síce dobre pozeralo, no po čase mi trochu začali liezť na nervy. Na mieste autorov by som to aspoň o hodinku skrátil, snímok by tak získal úplne iné tempo a trochu viac života. Takto niektoré miesta neboli ani poetické ani dramatické, len mdlé a zbytočné. Na druhú stranu ma však oslovili herci, aj keď ako postavy ma celkom úspešne iritovali. Z nich asi najviac ma presvedčila Kathy Bates, bola vážne úžasná, tá to hrala tak, akoby sa medzi kresťanskými fanatikmi narodila. Tiež námetom ma film zaujal a dal veľa podnetov na premýšľanie. Minimálne o tom, že čo je horšie, či obracanie na vieru úbohých domorodcov alebo rovno ich bombardovanie. Myslím, že medzi tým vo filme nebol veľký rozdiel, aj jedno aj druhé tu bolo ukázané ako zlo. Veď predsa nikto nemá právo niekoho presviedčať o svojej pravde a vnucovať mu svoju vieru (vo filme to bolo aj pekne podčiarknuté vzájomným podpichovaním medzi katolíkmi a evanjelikmi), na to sme tu mali už stredovek. To je každého osobná vec, a basta! Inak niekde som čítal, že juhoamerickí indiáni sú najšťastnejší ľudia na planéte. Hm... čím to asi bude? Nadpriemer. 75/100 (04.10.2017)

mě připadal film hodně nevěrohodný a nezáživný. Téma mi nebylo moc blízké, i když vyjadřuje můj názor, že křesťanství udělalo spíš víc špatného než dobrého. Herecky mi to přišlo hodně slabé, zejména tím, že mi většina prostě nesedla do svých rolí a přirozeně se chovali občas jen indiáni. Navíc ta délka je šíleně ubijejíci. Plusem občas byly záběry na přírodu a hudba. Něco mezi jednou či dvěma hvězdičkami. (01.02.2012)

Nejen záběry amazonských deštných pralesů je tenhle film výjimečný. Také a zejména tím, jak přesvědčivě, protože evidentně pravdivě, zobrazuje netolerantnost, která nutně a vždycky provází všechny náboženské víry. "Copak tady v deštných pralesích mohou ti lidé uvěřit tomu, co prohlašoval jakýsi bledý muž v zemi, kde nikdy neprší?" Anebo další přibližný citát z úst misionáře: "Bylo by lepší, kdybychom sem nikdy nepřišli." K tomu skvělý Tom Berenger - a i přes délku filmu se téměř není kdy nadechnout. (24.07.2011)

"Ve jménu Ježíše!" .... co všechno se může za šířením náboženské víry do jiných, odlišných civilizací lidstva skrývat. Může to být nepochopení, strach, bolest, ale i šíření neznámých nemocí a smrt. Bylo tomu tak v 17. století, kdy misionáři přinášeli "Boží lásku" kanadským indiánům (film Black Robe), bylo tomu tak i v dobách poměrně nedávných minulého století, mezi indiány amazonských pralesů. "Žij a nechej žít" ... to je ta správná výzva, kterou by se měla naše tzv. vyspělá civilizace řídit. A kdo stále nechápe, měl by se na tento opravdu dramatický snímek podívat a zamyslet se nad tím, co autor románu Peter Matthiessen, podle kterého je film natočen, chtěl naši společnosti vzkázat. /poznámka: nenechte se mýlit čb fotografiemi, film je barevný/ (08.11.2008)