Fabelmanovi

Milé nostalgické vzpomínání s mnoha krásnými scénami, které bohužel míří tak nějak zbytečně na jistotu. Aby vše došlo i pomalejšímu divákovi, Speilberg mu to podá nesmyslně doslovně, obsahem i formou, která ve správný moment huláká "DIVÁKU, TEĎ MÁŠ NĚCO CÍTIT". Dialogy psal někdo, kdo naposledy četl ve filmu zmiňovaného Dickense, (líbí se mi část v závěru, kdy postava matky popře své předchozí srdceryvné tvrzení v průběhu jediné minuty), až mě napadlo, že možná byl záměr vypovídat je formou děravějící paměti, která si slova spíš domýšlí, než vybavuje... (01.01.2023)

POZOR, kapající BOJLER!!! Štefane, Štefane, takhle bys o vlastní rodině mluvit neměl! Když už má někdo mámu sice peklotyčně odpornou, zato však totálně excentrickou piču, tátu sice kapku bezpáteřního latentního homoseksuála, avšak zato naprosto asociálního ufona, a k tomu všemu neštěstí je tátův nejlepší kámoš, strýček Itzak Poschoust, taky zvrácený zoofil jako táta, protože ani on se neštítí lačně vlézt na něco, z čeho zdravému heteroseksuálovi zalézají koule do břicha, má chuť raději okamžitě pověsit péro na hřebík a začít chlastat nebo rybařit, měl by se to v autobiografii snažit milosrdně xobě i k divákovi alespoň trochu vylepšit. A pokud jsi to už vylepšil, možná bys měl méně traumatické a estetičtější dětství v nějaké pěstounské péči nebo v děcáku. Štefan je bezesporu už teď nesmrtelný a rozhodně nejvýznamnější průkopník a inovátor novodobé filmařiny, čili po tom všem, co pro pohyblivé obrázky udělal a kolik zábavy a radosti světovému diváctvu přinesl, mu prostě nelze neodpustit, že věkem zesenilněl, a od doby, co pateticky vykydal podestýlku Válečnému koni, páchá už jen samé kýčovité cajdáky pro otylé chovatelky koček za zenitem a afektované bukanýry nebo narkolepticky užvaněné uspávačky hadů. Tedy mimo RP1, tam na geniální předloze prostě apriori nebylo co znudit. To ovšem neznamená, že je nutno se pietně posrat z každé jeho další hemoroidální kalvárie a hystericky ji přebušovat jen proto, že je to Štefan! Což je případ i této, samozřejmě filmařsky i herecky do posledního políčka vymazlené a zcela profesionální, samohany, jejíž scénář, natažený do dvouapůlhodinové hrací doby, by se dal lapidárně, avšak zcela výstižně shrnout do jediného souvětí „Chlapec z lehce, avšak nikterak dramaticky dysfunkční rodiny propadne kouzlu celuloidu, a tak s klukama ze skautu vcelku nezáživně točí amatérské porno, až jednou při stříhání zjistí, že mu tátův nejlepší kámoš prcá jeho otřesně hnusnou mámu, což však taky nijak zvlášť dramaticky nedopadne.“ A těchto časově řekněme 20 minut je dovatěno cajdákovitou melodramatickou retroplstí na úrovni libovolné hispánské telenovely, využívající komplexní škálu řádně omšelých nejlacinějších močopudných a emocedojných audiovizuálních berliček. Retroplstí, jakou mohou s čistým svědomím opětkovat snad jen arizonský žid, vyrůstající v 50. letech, kompulzivní žehlivka, flagelantní nudofil nebo sveřepý pánský kolonoskoper. Dobře, no, je to Štefan, tak tam k už dost odřenému jednomu vrazím ještě jeden nucený puchýř za celoživotní dílo, ale tím končím, a podruhé si pustím raději plyn. (08.01.2023)

Ježiš, to je rozporuplný film. Přiznávám se, že jsem k němu už přistupovala zaujatě, a tak se mi do něj velmi těžko pronikalo. Od Spielberga mám doopravdy ráda jenom Blízká setkání, Dobyvatele a Poslední křížovou výpravu (+čestná zmínka Čelisti) a zbytek jeho filmografie je v mojí hlavě v lepším případě průměr a v horším "nikdy více". Fabelmanovi oscilují mezi těmito dvěma body, a to proto, že vždycky, když se konečně objeví něco zajímavého, to Spielberg hned utne, aby následovalo dvacet minut nic neříkající nudy, než se rozhodně na to zajímavé navázat, a nebo rovnou poskočí v čase a k rozpracovanému motivu už se vůbec nevrátí. Usledovat film mi přišlo strašně náročné a pocitově jsem v té snaze utopila tak pět hodin. Jednotlivé scénky jsou vágně propojené tím, že se dějí tomu stejnému člověku. Nemám dojem, že bych viděla cíleně zkonstruovaný autorský počin, spíš jen volné asociace slzícího vzpomínajícího starce. TL;DR viz hirnlego. (29.01.2023)

Všude jsem četl, jak Steven Spielberg zase jednou ždíme emoce a chytá za srdce, ovšem právě to považuju za největší neduh jeho novinky: ke mně prostě emoce nedoputovaly v takové míře, jak bych si přál. Samozřejmě platí, že klidně může střídat žánry (viz nedávný West Side Story), může nostalgicky vzpomínat a bilancovat či znovu hravě vypálit kus, ve kterém bude i v pokročilém věku pracovat s nejmodernějšími technologiemi. Malý Sammy si po první návštěvě kinosálu začíná rozumět s tátovou kamerou, postupně začne tvořit příběhy, ve kterých se zloduchům klidně vysměje, nebo díky kterým zjistí, jak pevné je manželství jeho rodičů. A velký Steven mezitím servíruje vážné i bolavé momenty a několika svým postavám se snaží najít stabilní místo v rychle se měnícím světě. Celé je to příjemně obyčejné, melancholické a uvěřitelné. A znovu se objevují jeho celoživotní témata i traumata. Formálně nový Spielberg nijak nevyčnívá, ale třeba takový Janusz Kamiński nejednou příjemně překvapí. Chápu, že takové uchopení postavy Spielberg (zřejmě) požadoval, nicméně výstředně rozevlátá matka Michelle Williams mi nesedla. Casting nicméně celkově velmi povedený. A filmový kouzelník jede dál… (04.01.2023)

Pre mňa skutočný filmový darček... Natočiť v dnešnej predigitalizovanej dobe niečo na prvý pohľad tak jednoduché je pre mnohých asi na odpis. Nič nehovoriaci, záhadný a ani nijako zvlášť lákajúci názov Fabelmanovi... Už dlho sa mi nestalo, aby som tak zamilovane čumel a užíval si príbeh obyčajnej rodiny. Možno obyčajný, čiastočne autobiografický, ale rozhodne film, ktorý do budúcna dáva nádej, aby sme podobných filmov videli viac. Dúfam, že vyhrá Oskara a potom verím, že sa tak aj naozaj stane. Vytrel zrak mnohým marveláckym sračkám, ktoré už vlastne nekontrolovateľne okupujú kiná, akoby iní diváci ani neexistovali. Mám pocit, že posledné roky akoby filmové remeslo upadalo. Čím väčšie možnosti a lepšia technika, tým horšie filmy robíme a nie je priestor pre vznik takýchto skutočných klenotov. Spielbergovi sa posledné roky tiež nijak zvlášť nedarilo, ale vrátil sa ako kráľ. Malým veľkým filmom, ktorý je plný citu, emócií a lásky k filmu. Pre skutočných filmových fanúšikov vlastne povinná jazda. 100%. (15.01.2023)