Basquiat

Malířství je dost možná nejtíž uchopitelným odvětvím umění, především když se bavíme o abstraktním umění. Stejně jako u sledování filmů či poslechu hudby u malířství platí pravidlo ´´sto lidí, sto chutí´´, malířství je v tomhle ohledu ale ještě dost možná zajímavější, protože v každém obrazu může člověk skutečně vidět něco jiného a pak už jen záleží jestli mu více jde o vzhled samotného obrazu nebo se například radši něco dozví o backgroundu autora a klíčový je pro něj právě to kdo obraz vytvořil. Jeden z takto těžce uchopitelných umělců byl i Jean-Michel Basquiat, americký malíř s haitskými kořeny, který se z doslovné spodiny jakožto nezávislý malíř/pouliční graffiti umělec vyšplhal na status populárního umělce, kterému ale jeho talent zmařovali osobní duševní problémy, závislost na drogách a víceméně osobní nevyrovnanost a v roce 1988 Basquiat zemřel ve věku pouhých 27 let. Zajímavý a víceméně tragický Basquiatův příběh vyloženě lákal k filmovému zpracování a režie se poté ujmul původem malíř Julian Schnabel, pro kterého Basquiat představoval jeho režijní a scenáristický debut. Schnabel osobně Basquiata znal (sám sebe poté ve filmu nahradil fiktivní postavou Alberta Mila v podání Garyho Oldmana) a nejenom, že Basquiatovu tvorbu obdivoval ale byl pro něj skutečným přítelem. Basquit byl v tomto ohledu první komerční film o malíři, který natočil malíř a Schnabel musel pracovat s faktem, že Basquit před svou smrtí zakázal jeho díla použít ve filmu a všechna díla ve filmu jsou tudíž duplikáty, které se pokouší Basquitovým reálným uměleckým dílům podobat. Na celém filmu je ale poznat, že byl skutečně režírován malířem, který si tak pohlídal vizuální stránku plnou krásných barev a naprosto věrohodně a realisticky též dokáže divákovi představit svět malířů. A především Schnabel skutečně předvádí příběh talentovaného, ale těžce uchopitelného muže, který v jistých kruzích pořád patří mezi špičky své profese/uměleckého odvětví. Jeffrey Wright zde dostal svou první větší roli a role Jeana-Michela Basquiata se chopil naprosto bravurně. Samotný scénář představuje naprosto zajímavého protagonistu o jehož životě se ve finále možná nedozvíme tolik (především background vztahu s jeho rodiči možná mohl být rozkreslen víc), přesto je ale Wrightův Basquit zajímavým a funkčním charakterem, kterého je nám ve finále skutečně funkčně líto a když se nachází ve svízelné situaci života tak je to poznat aniž by nám bylo doslova řečeno. I přesto, že se z Basquita stane ikona uměleckého světa je totiž pořád brán jako outsider ať už je to kvůli barvě pleti nebo specifickému vizuálnímu stylu. Velmi funkčně se tu vytváří Basquiatův milostný vztah, který je ale ve finále odkloněn spíše na druhou kolej a člověk vlastně ve filmu pořádně nepobere jaký spolu Basquit a jeho bývalá přítelkyně Gina v jeho poslední fázi života měli. Jestli něco film ale velmi dobře zpracovává tak je to Basquiatovo přátelství s Andym Warholem. Toho si zde střihl David Bowie, což je velmi zajímavé, protože těžko si představit aby někoho tak neobyčejného jako byl Andy Warhol ztvárnil někdo tak jiný neobyčejný jako právě David Bowie. Bowie se ve finále Warholovi skutečně podobá, především ale skutečně skvěle představuje to čím byl Warhol v uměleckém světě tak zvláštní, neobvyklý a speciální. A i klimax přátelství mezi Basquiatem a Warholem film zpracovává velmi bravurně a především emocionálně silně. Krom Wrighta a Bowieho je film plný naprosto parádních herců, kteří už tehdy byli bráni za esa ve svém oboru nebo je větší a slavnější kariéra teprve čekala: Je tu strašně fajn Benicio Del Toro, Dennis Hopper v neobvykle víceméně klidné roli, už tehdy naprosto bravurní Gary Oldman, Willem Dafoe v naprosto sympatickém cameu, Sam Rockwell v době kdy ještě nikdo nevěděl, kdo je Sam Rockwell, Christopher Walken v naprosto bravurním cameu, které je součástí jedné z nejlepších scén filmu nebo dodnes víceméně nedoceněný Michael Wincott. Jednoduše plejáda naprosto bravurních herců, kteří výsledný pocit z filmu posouvají ještě o kus dál. Jak už bylo zmíněno tak si Schnabel dle očekávání pohlídal vizuální stránku a naprosto bravurně pracuje s barvičkami, přece jen je ale ten vizuální look občas takový nevýrazný, což je zrovna u tohoto filmu tak trochu škoda. Vzhledem k faktu, že jde ale o nízkorozpočtový film a především se ho chopil režijní debutant se musí ocenit jak očividně silná tvůrčí ruka se Basquiatova biopicu chopila a jak ten film opravdu nemá vyloženě hluchá místa. Tempově je možná chvílemi rozbředlý a nebo skáče až příliš rychle v čase (fakt, že Basquit stihl na 2 měsíce chodit s Madonnou je odbyt jednou větou) , přesto je ale Basquit velmi zajímavým životopisným snímkem, který ale paradoxně pochopitelně není určený pro diváka, jenž odmítá hledat smysl v umění. Základní pointa je ale pořád v tom, že umění má nekonečnou škálu smyslů a každý si v něm skutečně může najít něco jiného, což jinak platí i o právě o Basquitově tvorbě a následně jeho životopisném filmu. Basquit je jednoduše minimálně zajímavý životopisný projekt, který má šanci diváka zavézt do zákulisí malířského světa, kde se může též stát, že si vás obraz někdo koupí jen proto, že jste slavní a je jim ve finále vlastně jedno, že vašemu umění nerozumí nebo se jim vyloženě nelíbí. Umělecký svět je plný překážek a Jean-Michel Basquiat slávu ve finále nesl těžce. Basquiat tak ve finále též představuje tvrdou realitu o tom, že být na vrcholu uměleckého žebříčku vlastně neznamená mít to nejvyšší možné štěstí a občas to může být naopak prokletím. I za tohle Basquiata plně oceňuji, protože věřím, že to byla víceméně tvůrčí pointa se kterou se projekt realizoval. I kdyby ale ne tak je tu pořád hodně důvodu k tomu Basquiatův životopisný snímek obdivovat...... (02.10.2020) (méně) (více)