Labyrint

Je fakt, že kreatury a všelijaké optické efekty jsou vážně nápadité, ale bohužel to nezabránilo urychlenému procesu stárnutí, který se na Labyrintu podepsal - kulantně řečeno - nelichotivě. Na vině je především nepříjemná elektropopíková hudba (Jonesova i Bowieho stejnou měrou), ke které nejlépe sednou příměry "příšerná, vlezlá, nevkusná a přezrálá", dále infantilní kýčovitost, do které film velmi často sklouzává (růžoví opeřenci, kteří si mohou odejmout končetiny) a povrchní příběh s vágním uvedením i pustoprázdným závěrem. Ostatek je sympatický. Takovým roztomile milým způsobem, který pochybujícího vytáhne i z Močálu věčného zápachu. (15.09.2008)

scenár napísal najmladší z členov legendárnej skupiny Monty Python Terry Jones, ktorý je na rozprávky expert a táto sa mu naozaj podarila. Ktovie, ako by to dopadlo, keby sa bol chopil aj réžie (pretože aj takéto zručnosti ovláda) aleb ak by sa režisérskeho postu zhostil dokonca sám pán ďalší Terry "exPython" Gilliam, skôr ako optimistická a roztomilá rozprávka by to dopadlo ako šialený ohňostroj bizarností duchom podobný horroru. Dopadlo to však aj tak dobre - ako inteligentne postavená a obrazovo a vizuálne nesmierneinšpiratívna a pestrofarebná rozprávka na ktorej sa okrem drobných divákov, pre ktorých je primárne určená, pobaví aj človek dospelý, lebo občasný čierny-humor, pythonovský sarkazmus a roztomilosť niektorých postavičiek stojí za to. Celý čas mi však nejako nesadla Bowieho 80´s hudba, ale človek sa dokáže zmieriť a vyrovnať s čímkoľvek. (26.08.2006)

Předně nutno podotknout, že je to pohádka. Ale pozor, nikoli pohádka pro dospělé, takže srovnání s Barbarem Connanem či Temným krystalem (jak je poukazováno v některých komentářích) je trochu přehnané. Jinak je to standard, který nikoho neurazí a naopak nadchne geniálními postavičkami, do kterých stoprocentně musel mluvit i Terry Jones, protože mi nikdo nevymluví, že ty ruky před hladomornou nebyly jeho nápad. Terry Jones se v každém případě postaral o scénář, do kterého také vtiskl svůj rukopis, takže jsem se opravdu několikrát i hodně dobře zasmál u lehce "montypajtnovských" gagů. Potěší samozřejmě roztomilá Jennifer Connelly a melodické "poprockové" melodie Davida Bowieho s dokonale infantilními texty, takže je to stravitelná zábava i pro starší diváky. Časem sice zestárla, ale masky, humor a melodie jsou nesmrtelné. [leden 2006] (26.01.2006)

Tak tohle se dneska už moc nedá, leda tak kvůli Jennifer Connelly, která je fajn, ať už je jí 15 nebo 50. Působí to dost dětsky, televizně a táhne se to jak smrad. Naopak dětsky už tolik nepůsobí ten všudypřítomnej seksuální podtext s úchylně se křenícím a nádobíčko vystavujícím Davidem Bowiem. Zajímalo by mě, jestli je to snaha o nějaký coming-of-age symbolismus a nebo měli tvůrci prostě jen náladu filmík vnímavějším rodičům okořenit, aby s capartama v kině nezdechli nudou. Každopádně s o 4 roky starším Temným krystalem nepochopitelně nesrovnatelné. (01.10.2020)

Tohleto mi nějak uniklo a dnes už z takového příběhu prostě nemůžu mít to, co bych z něj mohla mít jako malé děcko. Jsem zvědavá, co na to budou říkat moje děti, až jim to pustím. Pak možná komentář rozšířím o jejich pohled. Za mě tedy zatím kouzelné figurky skřítků, spousta pěkných nápadů velmi přesvědčivá bažina věčného zápachu. (16.04.2013)