Zakázaná touha

Oproti jiným filmům podobného ražení je to poměrně chladné, do postav se divák moc nevžije a děj prakticky také ničím neohromí. Že bych usnula v polovině "dramatu" se mi už dlouho nestalo. Čekala jsem, že mě to zasáhne víc. Hlavním problémem je však upoutávka od distributora, kde velmi neuváženě prozradí celou zápletku, tudíž už snímek nemá vůbec žádné eso v rukávu. (25.04.2011)

Krásné. Nemohu si pomoct. Nejen, že miluju tu dobu. Amerika třicátých let má v sobě něco kouzelného... ale film (ač se odehrává v delším časovém úseku) má hodně podzimních scén. Hodně záběrů se odehrává v sluncem zalitých alejích listnatých stromů s padajícím zlatým listím... I prostředí sídla Barretových bylo krásné. Bylo mi moc líto Arthura a znovu jsem si uvědomil, že i když máte obrovskou moc, i když máte kupy peněz, služebnictvo, dům jako zámek, zdraví si nekoupíte (v tomto případě plodnost). Film má zajímavou dramatickou linii a to ne jen ve vztahu k ústřednímu páru a jejich nápadu jak přijít k potomkovi a dědicovi. Obsah v tomto případě je napsán zcela špatně a nečtěte jej. Distributor film asi vůbec neviděl. Osobně mi trochu vadil ten silně náboženský podtext i trochu nepochopitelné až surové jednání otce Michaela. Když to však shrnu, jenalo se o krásné a smutné drama s mírně komediálními prvky na jeho počátku (příjezd Neil Patricka Harrise do sídla Barretových). Dle mého názoru si 61% snímek nezaslouží. Za zmínku stojí i krásná hudba, která krásně dokresluje tento dramatický příběh o obětech zamilovaného páru, který si přál jen - mít děťátko. * * * (06.09.2013)

Tento ženský film je i není neobvyklý. Konzervativní je i příběh, i způsob natočení. Neobvyklost díla spočívá v pojetí mužského světa. Nejsou to ani zloduchové, ani andělé; vždy máme co do činění s lidmi z masa a kostí. Zarámování děje do třicátých (zmínky o Hitlerovi a nacistech, Eleanořin manžel je Rooseveltovým poradcem) a padesátých let (designe aut v úvodních scénách filmu) propůjčuje NÁVRHU (to je asi nejvýstižnější překlad originálního názvu) žádoucí třetí rozměr, který ho zbavuje případné červenoknižní aspirace. Manželství levých liberálů si mohlo dovolit feministickou intelektuálku (znatelně mladší svého manžela) i nevšední způsob jak řešit osudovou otázku vztahu i života obou jeho protagonistů. Eleanor (jmenovkyně manželky prezidenta mladšího Roosevelta) je plně emancipovanou a hmotně všestranně zabezpečenou ženou. Její tragédie jako důsledek nadvakrát vymodleného těhotenství i nevšední osobnost (asi nejsilnější místo filmu) je skutečnou páteří i nosnou myšlenkou NÁVRHU. Mužské postavy ovšem nezanikají; jsou bohatě odstíněné a propracované. Jak manžel, tak mladý kněz, ale i tragický zavražděný student jsou individualitami. Eleanor ovšem nejblíže stojí její manžel. Muž, který obdivuje nejen její krásu fyzickou, ale i duchovní, současně však také podnikatel, který umí, přijde-li na to, vycenit - a nejen vycenit - zuby. Přestože se scénář nevyvaroval některých škobrtnutí (okolnosti kolem studentovy smrti, příbuzenský vztah mezi otcem dvojčat a jejich kněžským zploditelem) je toto dílo působivé, dívácky vděčné a ve zvoleném žánru "lovefilmů" v každém ohledu mimořádné. (15.07.2013)

Hlavní postavy hrané elitními herci Branagh, Stowe, Hurt, se asi v kostele otce Michaela nadýchali klihu s křídel andělských, jelikož se daly do spolku s ďáblem jménem Rosamunde Pilcherová. Příběh o lásce mezi manželi, které trápí mužova neplodnost a tak zaangažují námezdního dárce o poznání živelnějšího ejakulátu, zatímco se naivně chlácholí doufáním, že jde pouze o kopulační formalitku, jež nezanechá hlubšího psychologického traumatu....mohl být velice silný. Režisérka ale tam, kde měla utáhnout otěže ve prospěch reálnosti dramatu, naopak zamořila film stupidním romantizováním. Ty vejžblepty o lásce, víře a cestě životem by jistě rozchechtaly i starého Karola Vojtilu a nasadily by mu pekelný škleb škodolibosti. 40% (12.02.2013)

Doporučení hned pro začátek: Nečtěte si zdejší obsah, jinak budete po spuštění filmu velmi překvapeni, že mu děj neodpovídá. Kenneth Branagh v roli otce Michaela je sice hlavním vypravěčem příběhu, v první polovině do něj však téměř nezasahuje a místo toho se nám snaží vysvětlit vztah mezi manželi Barretovými a mladým studentem Harvardu s tváří Neila Patricka Harrise (ano, to je ten, který se o deset let později proslavil rolí Barneyho v jednom oblíbeném americkém seriálu). A což o to, příběh je to zajímavý, jen člověk, který si přečtě druhou polovinu místní synopse, zákonitě přemítá, zda k naplnění tohoto bodu příběhu dojde v druhé polovině, nebo zda se autor obsahu tentokrát lehce sekl. Jak tomu je, by asi nebylo hezké předem prozrazovat, pravdou zůstává, že sepsat pro příští generace ČSFD jiný úvod by se celkem hodilo. Ale dost o souznění příběhu s několika větami na této databázi. Asi by se to chtělo přihodit do komentáře i něco chytrého o vizuální či hudební stránce, hereckých výkonech, odkazu filmu... Bohužel mě nic dostatečně inteligentního nenapadá. Na jednu stranu mají možná pravdu někteří místní komentátoři, když tvrdí, že vám film rychle vyšumí z hlavy, na tu druhou je na něm i přes tu nevýraznost cosi kouzelného. A Kennethu Branaghovi to slušelo (ačkoliv ty nabarvené kaštanové vlasy si mohli tvůrci odpustit). Z pozice ženy a ateisty v jednom mě napadá, že chlapů jako je on, by na podobné povolání bylo škoda. I kvůli němu film v mém hodnocení vychází na slušných 70%, které kvůli některým dírám ve scénáři - nevím, proč příběh dvojice Barretových musí vyprávět zrovna muži, který mu byl od počátku přítomen - tentokrát zaokrouhluji dolů. (04.04.2010)