Dům plný strachu

Po velmi dlouhé době se mi poštěstilo sehnat si film ve vhs kvalitě se slovenskými titulky. Z dětství jsem si pamatoval jen pár úryvků o chlapci, kterému velmi rychle rostly vlasy, které se dále používali na výrobu kouzelných štětců. Dnes jsem si mohl připomenout o jaký dětský horor se to vlastně jedná a proč jsem z něj měl už kdysi dávno takové obavy! Zejména mi v paměti uvízla scéna, kdy sestra Michaela na kole pronásleduje červenou dodávku profesora umělce, ze které ji jejich kamarád sype na ulici cukr jako navigační bod, který nás dovede až do fabriky výroby štětců a unesených dětí včetně Michaela, jakožto hlavního dodavatele materiálu:) Scéna, kdy profesor činí dotaz, co chce aby svému "synovi" namaloval a odpověď zní Michaelův strach, je více než děsivá a představa, co bude čekat v domě ještě děsivější! Co z toho všeho plyne? To co podotkl malý chlapec v samotném závěru: Že největší část strachu je v tvojí fantazii! (08.02.2012)

Vidět ten film jako dítě, dávám plný počet. Ovšem viděl jsem ho poprvé až nyní. Dům plný strachu je děsivý svou nepředvídatelností. V podstatě v něm žádná z postav nejedná logicky. Učitelům nevadí bavící se děti, ale ze stříhání vlasů mají takovou hrůzu, že chtějí opustit školu. Profesor unáší většinu dětí ze školy, ale u nikoho to nevyvolá podezření. Ani u samotných unesených dětí, které u únosce dobrovolně otročí za zmrzlinu. Nejlepší kamarád hlavního hrdiny je dobírán jeho otcem, aniž by se nad tím kdokoli pozastavil. A k tomu všemu v polovině filmu začne hrát hudba a zpívat zpěvačka naprosto nelogickou skladbu, která vůbec s tématem filmu nijak nesouvisí. To je jen pár bodů z kvanta jiných, které se na poli 94 minut vyskytují. Je to úmyslný surealismus? Nebo scénář psal kluk na základní škole během přestávky před slohovou hodinou? Netuším. Pro děti i z toho důvodu určitě pořádný horor. Pro mě buď zábava pro partu přátel nad sklenkou alkoholu, nebo dumáním nad filozofií nefilozofického. 55%  (16.01.2022)

Tento film som naposledy videl asi pre 25 rokmi a asi polovicu z toho času ho hľadám. A práve, keď som ho už vobec nehľadal, tak náhoda zariadila, že som ho konečne po dlhých rokoch mohol zas vidieť. Do asi polky filmu som si nebol celkom istý, či sa jedna o ten film, ale od červenej dodavky a cukrom, som si začal spomínať na každú jednu scénu. A aj keď je to veľmi dlhí čas, keď som film videl naposledy,  tak niektoré sceny mi stále zostali v pamäti, neuveriteľne. Pamätám si, že vtedy sa mi film dosť páčil, ale mal som asi dvanásť rokov a vtedy som pre ten film bol cieľovka, ale teraz už takú silu na mna nemal, ale tá nostalgia je na nezaplatenie. Jedná sa o takú milú infantilnosť a detinskosť, že niektoré tie nápady ma vážne rozosmiali. Napríklad som nevedel, že na neviditeľne bezpečnostné vlákno funguje navlečená punčocha na paličke. Ale film si aj protirečí, lebo chlapec stratil vlasy kvôli strachu, čo zažil v jednom dome a potom mu prestanú rast kvôli tomu, že ten strach prešiel na iného, čo sa mi zdá divne, keďže tie vlasy mu nezačali rast kvôli tomu strachu, ale kvôli tomu receptu. Obsahovo je nezvyčajný a zvláštny a aj keď v tejto dobe je celkom úsmevný, tak za nostalgiu nemôžem nedať 4*, to proste nemôžem. (09.03.2023)

Aj keď som dieťa osemdesiatok, tak som dnes videl tento film prvýkrát. Ale aj keby som ho videl za detských čias, tak si neviem predstaviť, že by mi pripadal nejak extra hrôzostrašný. Hrozný alebo strašný možno, ale hrôzostrašný ani náhodou. Nápad s rýchlorastúcimi vlasmi je zaujímavý, ale príbeh, ktorý je vystavaný okolo neho mi pripadal fádny. A hlavný zloduch skôr smiešny magor. Celkovo sa mi to napriek krátkej stopáži neskutočne vlieklo a snáď okrem roztomilých detských postáv ma tam nič nezaujalo. 5/10. (04.03.2021)

Nezatížen dětskou zkušeností a tedy i traumatem a nočními můrami, které evidentně potkaly kohokoli, kdo film zhlédl v dětství (což na filmu vyzdvihují nejen české reflexe), se "Dům plný strachu" jeví jako bizarně amorfní snímek. Na jednu stranu totiž fascinuje zcela neukotveným vyprávěním, které se nespoutaným řetězením fantaskních motivů podobá až volnému proudu vědomí, potažmo lze říci, že se řídí spíše dětskou logikou než racionalitou dospělých. Při tom ale konkrétní filmové vyprávění dramaturgicky vázne a výsledek je spíše nesourodý a rozbředlý. Částečně to souvisí s tím, že "Dům plný strachu" není vystavěný podle klasické narace ve stylu Hollywoodu, ale má blíže k hongkongským filmům, kde také vyprávění opouští výchozí linii, vydává se zcela novými a hlavní motiv vůbec nerozvíjejícími směry a až ve finále se vrátí uzavřít vše předtím nakousnuté. Zde se tak téma postavení se svému strachu odkloní do eskapád s vypadanými vlasy, nechuťáckým receptem, nezadržitelně rychle rostoucími vlasy a továrnou na magické štětce, kde pracují děti unesené maniakem vydávajícím se za učitele výtvarky. V základu tak "Dům plný strachu" na mnoha úrovních vyjadřuje strach dospělých z bujné představivosti, který přenáší také na diváky. Vedle popsaných peripetií i postavy učitele, který usiluje o to potlačit v dětech jejich fantazii, tomu odpovídá i ústřední linie snímku, tedy vyděšení, které je tak intenzivní, až z něj člověku vypadají vlasy, ale jež, jak se ukáže v závěru, je pouze dílem bujné představivosti. (18.05.2014)