Dům plný strachu

Scénář: Vojtěch Jasný, Andrée Pelletier, Louise Pelletier, Michael Rubbo .. Příběh chlapce, kterému po úděsném šoku vypadají všechny vlasy. Po aplikaci speciálně udělané arašídové pomazánky, se růst vlasů vrátil, ovšem s nevídanou rychlostí. Jeden malíř s těchto vlasů začne dělat štětce, které prodává a sám s nimi maluje podivné obrazy, do kterých se poté dalo vstoupit... Netradiční fantasy "pohádka", která mě v dětství pokaždé pořádně vystrašila a přinesla několik neklidných nocí plných deprese.. (18.04.2005)

Nezatížen dětskou zkušeností a tedy i traumatem a nočními můrami, které evidentně potkaly kohokoli, kdo film zhlédl v dětství (což na filmu vyzdvihují nejen české reflexe), se "Dům plný strachu" jeví jako bizarně amorfní snímek. Na jednu stranu totiž fascinuje zcela neukotveným vyprávěním, které se nespoutaným řetězením fantaskních motivů podobá až volnému proudu vědomí, potažmo lze říci, že se řídí spíše dětskou logikou než racionalitou dospělých. Při tom ale konkrétní filmové vyprávění dramaturgicky vázne a výsledek je spíše nesourodý a rozbředlý. Částečně to souvisí s tím, že "Dům plný strachu" není vystavěný podle klasické narace ve stylu Hollywoodu, ale má blíže k hongkongským filmům, kde také vyprávění opouští výchozí linii, vydává se zcela novými a hlavní motiv vůbec nerozvíjejícími směry a až ve finále se vrátí uzavřít vše předtím nakousnuté. Zde se tak téma postavení se svému strachu odkloní do eskapád s vypadanými vlasy, nechuťáckým receptem, nezadržitelně rychle rostoucími vlasy a továrnou na magické štětce, kde pracují děti unesené maniakem vydávajícím se za učitele výtvarky. V základu tak "Dům plný strachu" na mnoha úrovních vyjadřuje strach dospělých z bujné představivosti, který přenáší také na diváky. Vedle popsaných peripetií i postavy učitele, který usiluje o to potlačit v dětech jejich fantazii, tomu odpovídá i ústřední linie snímku, tedy vyděšení, které je tak intenzivní, až z něj člověku vypadají vlasy, ale jež, jak se ukáže v závěru, je pouze dílem bujné představivosti. (18.05.2014)

Na rozdíl od mnohým to pro mě v dětství zas takový kult nebyl, nicméně pár scén jsem si vybavoval - dům strachu, šíleně rychle rostoucí vlasy, stopování dodávky nebo závěrečnou "továrnu" na štětce a kouzelné obrazy. Proto nemůžu říct, že by to byl nějaký úžasný film na pět hvězdiček, nicméně je to pohodovka, která neurazí ani dospělého, rychle uteče a vyvolá přijemný pocit návratu do minulosti. A jako bonus písničky od mladičké Celine Dion, která už tehdy měla skvělý hlas. (08.05.2012)

Tento film jsem viděla kdysi jako malá holka v televizi. Je to už hodně let a časem jsem zapomněla, jak se to vlastně jmenovalo. Několikrát jsem se název pokoušela hledat na internetu, ale marně. Až dneska jsem na něj úplnou náhodou narazila. Jak už tu někdo psal, tak jsem si taky několikrát říkala, jestli se mi to jen nezdálo. A nezdálo. Ten film opravdu existuje. Musím si ho pustit znovu. Pamatuju si, jak jsem z toho kdysi byla dost vyděšená a pohled na hlavního hrdinu bez vlasů si vybavuju dodnes. Po přečtení několika komentářů tady sdílím názory většiny lidí. A ještě se mi nestalo, že by tolik lidí psalo do komentářů přesně to, co chci psát já. Jak jde vidět, zasáhlo nás to v dětství všechny úplně stejně. 100%. (21.12.2014)

Jednou jsem takhle s přáteli pořádala opékání špekáčků. Ačkoliv jsou mí přátele vzhledem k mému bydlišti a studiu každý od jinud a znají se pouze přeze mne...strhla se živá debata o tomhle filmu, který si všichni pamatujeme z dětstí a všichni s děsivě detailní přesností a všichni sdílíme tentýž děsivý pocit, který v nás tento film vyvolal. Pokud je příběh natolik strhující, že zanechává v lidech nesmazatelné stopy, zaslouží si pět hvězdiček. (26.05.2008)