Dům plný strachu

Scénář: Vojtěch Jasný, Andrée Pelletier, Louise Pelletier, Michael Rubbo .. Příběh chlapce, kterému po úděsném šoku vypadají všechny vlasy. Po aplikaci speciálně udělané arašídové pomazánky, se růst vlasů vrátil, ovšem s nevídanou rychlostí. Jeden malíř s těchto vlasů začne dělat štětce, které prodává a sám s nimi maluje podivné obrazy, do kterých se poté dalo vstoupit... Netradiční fantasy "pohádka", která mě v dětství pokaždé pořádně vystrašila a přinesla několik neklidných nocí plných deprese.. (18.04.2005)

Jeden z mála posledních filmů, které jsem viděl v dětství a až teprve letos jsem zjistil název a nyní po jednatřiceti letech jsem si dal reprízu. Film mě utkvěl v hlavě zejména kvůli jedné scéně, z které jsem byl totálně vystrašen a celé letní prázdniny, které jsem tenkrát trávil na vesnici u dědy a babičky a spal jsem sám v takovém vejminku, tak jsem měl noční můry a musel jsem mít v noci rozsvícenou lampičku. Toť největší vzpomínka. Jinak jsem si z filmu nepamatoval absolutně nic. Po těch létech se už strašidelné kouzlo vytratilo, i když tu scénu jsem si ihned připomněl. Celkově je snímek docela podivně bizarní a zvláštní a nelze mu upřít jistou originalitu. Zajímavostí je, že na scénáři se podílel náš velikán Vojtěch Jasný. Z čiré nostalgie a za tu dřívější hrůzu dám za čtyři. Druhý film, který mě v dětství naháněl hrůzostrašné pocity byla Herzova Panna a netvor. Ovšem s tím rozdílem, že Panna a netvor mě děsí dodnes. (03.11.2021)

Nezatížen dětskou zkušeností a tedy i traumatem a nočními můrami, které evidentně potkaly kohokoli, kdo film zhlédl v dětství (což na filmu vyzdvihují nejen české reflexe), se "Dům plný strachu" jeví jako bizarně amorfní snímek. Na jednu stranu totiž fascinuje zcela neukotveným vyprávěním, které se nespoutaným řetězením fantaskních motivů podobá až volnému proudu vědomí, potažmo lze říci, že se řídí spíše dětskou logikou než racionalitou dospělých. Při tom ale konkrétní filmové vyprávění dramaturgicky vázne a výsledek je spíše nesourodý a rozbředlý. Částečně to souvisí s tím, že "Dům plný strachu" není vystavěný podle klasické narace ve stylu Hollywoodu, ale má blíže k hongkongským filmům, kde také vyprávění opouští výchozí linii, vydává se zcela novými a hlavní motiv vůbec nerozvíjejícími směry a až ve finále se vrátí uzavřít vše předtím nakousnuté. Zde se tak téma postavení se svému strachu odkloní do eskapád s vypadanými vlasy, nechuťáckým receptem, nezadržitelně rychle rostoucími vlasy a továrnou na magické štětce, kde pracují děti unesené maniakem vydávajícím se za učitele výtvarky. V základu tak "Dům plný strachu" na mnoha úrovních vyjadřuje strach dospělých z bujné představivosti, který přenáší také na diváky. Vedle popsaných peripetií i postavy učitele, který usiluje o to potlačit v dětech jejich fantazii, tomu odpovídá i ústřední linie snímku, tedy vyděšení, které je tak intenzivní, až z něj člověku vypadají vlasy, ale jež, jak se ukáže v závěru, je pouze dílem bujné představivosti. (18.05.2014)

Tento rodinný film v mládí unikl mé pozornosti, takže mě k němu nepoutá žádná nostalgie. A tak jsem k němu také podle toho přistupoval. Jelikož je mimo jiné zařazen i do hororového žánru, musel jsem jej prostě vidět a bohužel na mě zas až tak velký dojem neudělal. Po hororové stránce toho moc zajímavého nenabídne – jde přeci jenom o rodinné fantasy určené převážně pro nezletilé publikum, což určitě ocení hlavně děti, u dospělých už si tak jistý nejsem. Tím ale nechci rozhodně nikoho odrazovat od toho, aby se na tento kousek někdy podíval.    Asi nejvíc mi vadilo, že tu dost věcí nedávalo moc smysl, chování některých postav postrádalo logiku, ale je mi jasné, že tohle děcka moc trápit nebude. Dětští hrdinové podali vcelku dobré herecké výkony, místy se dočkáme i docela slušné atmosféry a hlavně tu dobro zvítězí nad pomyslným zlem, takže všichni nakonec odejdou spokojení. Jistá forma škodolibosti bude rovněž potrestána a musím uznat, že některé pasáže, měly své osobité kouzlo (momentu).    Nemyslím si však, že by šlo o nějak nadprůměrnou podívanou. U někoho možná vzpomínky z dětství vzbuzují hrůzu i po letech, ale já se spíš musel smát fantasmagorii samotných tvůrců. (19.08.2023)

Vidět ten film jako dítě, dávám plný počet. Ovšem viděl jsem ho poprvé až nyní. Dům plný strachu je děsivý svou nepředvídatelností. V podstatě v něm žádná z postav nejedná logicky. Učitelům nevadí bavící se děti, ale ze stříhání vlasů mají takovou hrůzu, že chtějí opustit školu. Profesor unáší většinu dětí ze školy, ale u nikoho to nevyvolá podezření. Ani u samotných unesených dětí, které u únosce dobrovolně otročí za zmrzlinu. Nejlepší kamarád hlavního hrdiny je dobírán jeho otcem, aniž by se nad tím kdokoli pozastavil. A k tomu všemu v polovině filmu začne hrát hudba a zpívat zpěvačka naprosto nelogickou skladbu, která vůbec s tématem filmu nijak nesouvisí. To je jen pár bodů z kvanta jiných, které se na poli 94 minut vyskytují. Je to úmyslný surealismus? Nebo scénář psal kluk na základní škole během přestávky před slohovou hodinou? Netuším. Pro děti i z toho důvodu určitě pořádný horor. Pro mě buď zábava pro partu přátel nad sklenkou alkoholu, nebo dumáním nad filozofií nefilozofického. 55%  (16.01.2022)