Dům plný strachu

Jeden z mála posledních filmů, které jsem viděl v dětství a až teprve letos jsem zjistil název a nyní po jednatřiceti letech jsem si dal reprízu. Film mě utkvěl v hlavě zejména kvůli jedné scéně, z které jsem byl totálně vystrašen a celé letní prázdniny, které jsem tenkrát trávil na vesnici u dědy a babičky a spal jsem sám v takovém vejminku, tak jsem měl noční můry a musel jsem mít v noci rozsvícenou lampičku. Toť největší vzpomínka. Jinak jsem si z filmu nepamatoval absolutně nic. Po těch létech se už strašidelné kouzlo vytratilo, i když tu scénu jsem si ihned připomněl. Celkově je snímek docela podivně bizarní a zvláštní a nelze mu upřít jistou originalitu. Zajímavostí je, že na scénáři se podílel náš velikán Vojtěch Jasný. Z čiré nostalgie a za tu dřívější hrůzu dám za čtyři. Druhý film, který mě v dětství naháněl hrůzostrašné pocity byla Herzova Panna a netvor. Ovšem s tím rozdílem, že Panna a netvor mě děsí dodnes. (03.11.2021)

Aj keď som dieťa osemdesiatok, tak som dnes videl tento film prvýkrát. Ale aj keby som ho videl za detských čias, tak si neviem predstaviť, že by mi pripadal nejak extra hrôzostrašný. Hrozný alebo strašný možno, ale hrôzostrašný ani náhodou. Nápad s rýchlorastúcimi vlasmi je zaujímavý, ale príbeh, ktorý je vystavaný okolo neho mi pripadal fádny. A hlavný zloduch skôr smiešny magor. Celkovo sa mi to napriek krátkej stopáži neskutočne vlieklo a snáď okrem roztomilých detských postáv ma tam nič nezaujalo. 5/10. (04.03.2021)

Je pro mě záhadou, jak je možné, že to skutečně fungovalo tak strašidelně, když mi bylo těch pět. Zřejmě v tom budou ty představy, o kterých je i tenhle pokus o film. Z dětské fóbie se vyklubala lobotomie a ani Walter White na konci to nespravil. Nostalgie je fajn, ale nemělo by se to s ní až tak moc přehánět. (12.10.2016)

Po velmi dlouhé době se mi poštěstilo sehnat si film ve vhs kvalitě se slovenskými titulky. Z dětství jsem si pamatoval jen pár úryvků o chlapci, kterému velmi rychle rostly vlasy, které se dále používali na výrobu kouzelných štětců. Dnes jsem si mohl připomenout o jaký dětský horor se to vlastně jedná a proč jsem z něj měl už kdysi dávno takové obavy! Zejména mi v paměti uvízla scéna, kdy sestra Michaela na kole pronásleduje červenou dodávku profesora umělce, ze které ji jejich kamarád sype na ulici cukr jako navigační bod, který nás dovede až do fabriky výroby štětců a unesených dětí včetně Michaela, jakožto hlavního dodavatele materiálu:) Scéna, kdy profesor činí dotaz, co chce aby svému "synovi" namaloval a odpověď zní Michaelův strach, je více než děsivá a představa, co bude čekat v domě ještě děsivější! Co z toho všeho plyne? To co podotkl malý chlapec v samotném závěru: Že největší část strachu je v tvojí fantazii! (08.02.2012)

Tak tohle byl, společně s The Goonies, určitě můj nejsilnější dětský filmový zážitek. Takže když jsem asi po 15 letech konečně objevila název filmu, ve kterém hlavnímu hrdinovi nezřízeně rostly vlasy, zajásala jsem. Bohužel se to dětské nadšení, resp. dětský strach, nepodařilo obnovit. To kouzlo už je pryč, ale i tak jsem ráda, že jsem Dům plný strachu viděla znovu a odhalila tak jednu z mojich největších osobních filmových záhad. (28.02.2014)