Ha-Chayim Al-Pi Agfa
Life According to Agfa
Obsahy(1)
Novinář, scenárista, herec, producent a režisér Assi Dayan je synem slavného generála Moshe Dayana, avšak ve svých filmech demýtizuje izraelskou společnost. Titul jeho filmu odkazuje na fotografku Leoru, která zachycuje momentky z malého tel-avivského baru. Děj sevřený do dvanácti hodin - od odpoledne do svítání - je zalidněn postavami kolem tohoto baru. Podnik provozuje stárnoucí Dalia a mladší Leora, v kuchyni pracují dva muslimové a u piána sedí intelektuálský písničkář. Nejpestřejší jsou návštěvníci: úzkostná žena, narkomanka, agresivní parta vojáků, arabští hippies i oba milenci majiteleky. Mikrokosmos odcizených a osamělých hrdinů je inscenován jako melodrama a „film noir", do něhož však silně prosakuje izraelská realita. Čemobílý snímek, jenž se zabarvuje teprve za úsvitu, patří mezi nejvyzrálejší izraelské filmy. Absolutní klenot, kromě původní hudby zní ve snímku i písně Leonarda Cohena. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
Fajn film, ta atmosféra podniků, kde se děje kdeco, potkávaji se různé existence, co prožívají ty svoje emoce, všemožné konflikty, bývá to někdy takové dramatické, atd... // Leonard Cohen a barová hudba, noirová stylizace, a filmů s hebrejštinou jsem taky zrovna moc neviděl, jsem rád, že jsem na toto narazil. ()
Film by byl na pět hvězd, kdyby se vše nemuselo stát "Kým sa skončí táto noc” - Radektejkal tu určuje lepší místo konce filmu přesně. Na druhou stranu, my to poměřujeme decentností československé nové vlny a tohle je blízký východ. Překvapivě otevřeně je tu zobrazena společnost - sice různorodá, problematická, ale Dayan zobrazuje rodinné vazby, sex i drogy sympaticky pozitivně a věcně. Pro mě byla v Agfě přeci jen trochu vyčpělá hudba - ne ta Cohenova - ale ta originální tlačila na pilu jak slovenské rockové osmdesátky - tady jsem cítil trapnost a chtěl být už už za tím hraním. Celek je ale výživný, působivý kus, jiný, silný svět, občas neskutečné obrazy - dívka na okně.. ()
Zajímavý film. Kamera a scénář kvalitní, hudba skvělá, ale je dost nemravný (o souložení se tu mluví skoro neustále, jednou se i souloží, byť jsou snímány jen horní části těl herců). Ovšem ta nemravnost není myslím samoúčelná, je součástí střípků ze života společnosti žijící v nepřetržité válce. Demoralizujícímu vlivu válek, zvláště těch světových, na společnost, není věnována velká pozornost, při tom zejména první světová válka nastartovala dnešní pokrokové a rozkrokové živoření. Pro pochopení filmu mi dost pomohly podobně koncipované příběhy z Šalevova Ruského románu. – Při sledování jsem si nemohl nevzpomenout na slaboučké Pulp Fiction, vždyť i ten hlavní vojáček jako by vypadl Tarantinovi z oka. ()
Tak jsem si po nějaké době pustila na základě doporučení opět jeden izraelský snímek a hned z toho byla moc hezká i když ne zrovna optimistická koláž nešťastných osudů návštěvníků i zaměstnanců malého tel-avivského baru, snímek kterému černobílé noir provedení, hudba Leonarda Cohena a celková neuspěchanost dodávají neopakovatelnou atmosféru. Snad jen ten konec bych přes všechnu jeho mrazivou působivost, nechala přeci jenom více otevřený... ()
Několik převážně nočních hodin v jednom baru, ve kterém se rozehrává a dohrává kolotoč tragických osudů povětšinou extrémně nesympatických postav. Hvězdu navíc přidávám za báječnou hudbu a působivé černobílé provedení, dodalo to vyprávění jistou atraktivitu. K příšernému závěru netřeba slov. Kdyby se to alespoň vyhnulo teatrální efektivnosti (krvavý kříž, vyhřezlá střeva). ()
Galerie (3)
Photo © Mecklberg Media Group
Reklama