Ha-Chayim Al-Pi Agfa
Life According to Agfa
Obsahy(1)
Novinář, scenárista, herec, producent a režisér Assi Dayan je synem slavného generála Moshe Dayana, avšak ve svých filmech demýtizuje izraelskou společnost. Titul jeho filmu odkazuje na fotografku Leoru, která zachycuje momentky z malého tel-avivského baru. Děj sevřený do dvanácti hodin - od odpoledne do svítání - je zalidněn postavami kolem tohoto baru. Podnik provozuje stárnoucí Dalia a mladší Leora, v kuchyni pracují dva muslimové a u piána sedí intelektuálský písničkář. Nejpestřejší jsou návštěvníci: úzkostná žena, narkomanka, agresivní parta vojáků, arabští hippies i oba milenci majiteleky. Mikrokosmos odcizených a osamělých hrdinů je inscenován jako melodrama a „film noir", do něhož však silně prosakuje izraelská realita. Čemobílý snímek, jenž se zabarvuje teprve za úsvitu, patří mezi nejvyzrálejší izraelské filmy. Absolutní klenot, kromě původní hudby zní ve snímku i písně Leonarda Cohena. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
Byl bych raději, kdyby film končil odchodem muže a ženy do noci (jak filmy mají končit a tento k tomu neměl také daleko). Jaké poselství neslo následné vystřílení lidí a věcí v baru Barbie? Bylo to nepatřičné místo? Byli tam nepatřiční lidé? - odnesl i Czerniak/Dylan, který, byl vedle Agfy z celého osazenstva asi nejsympatičtější. Konce filmů však často klamou a proti srsti se jim přifaří šťastné nebo nešťastné rozuzlení. Důležité je tělo filmu, a tohle tělo byla mnohohlavá saň. ()
Fajn film, ta atmosféra podniků, kde se děje kdeco, potkávaji se různé existence, co prožívají ty svoje emoce, všemožné konflikty, bývá to někdy takové dramatické, atd... // Leonard Cohen a barová hudba, noirová stylizace, a filmů s hebrejštinou jsem taky zrovna moc neviděl, jsem rád, že jsem na toto narazil. ()
http://www.youtube.com/watch?v=lx1AHfKBX0g Na tento okamžik nezapomeň, V hrudi dech se mi zastavil, když jsi své světlo zhasla, ozařovalo tvoji tvář... Ztrácím stopu tvou, která mě pojila s jemnou krásou. Ta za tebou zůstávala, když jsi odcházela... Nesmělé náznaky, jež vysílá moje tělo, ať jsi kdekoliv. Danielo Já ztratil stopu tvou. Něžná krása jako opar zůstává za tebou, když zmizela jsi jako sen... Nesmělé náznaky, jež vysílalo moje tělo, ať jsi byla kdekoliv. Danielo Zůstaly bez odpovědi Danielo. Takové fimy já hledám. Fimy které se musí procítit, prožít a během nich přežít stupňující se mrazení na krku. ()
Zajímavý film. Kamera a scénář kvalitní, hudba skvělá, ale je dost nemravný (o souložení se tu mluví skoro neustále, jednou se i souloží, byť jsou snímány jen horní části těl herců). Ovšem ta nemravnost není myslím samoúčelná, je součástí střípků ze života společnosti žijící v nepřetržité válce. Demoralizujícímu vlivu válek, zvláště těch světových, na společnost, není věnována velká pozornost, při tom zejména první světová válka nastartovala dnešní pokrokové a rozkrokové živoření. Pro pochopení filmu mi dost pomohly podobně koncipované příběhy z Šalevova Ruského románu. – Při sledování jsem si nemohl nevzpomenout na slaboučké Pulp Fiction, vždyť i ten hlavní vojáček jako by vypadl Tarantinovi z oka. ()
Atmosféra, scénář, který Vás vtáhne do děje a hrdinové jsou najednou tak blízko, jakoby jste je potkávaly ve svých baerch a hospodách... Ani jeden z nich před sebou nemá šťastnou budoucnost... Ne, nemá, ale takový už je život, každýmu to nevychází... Partička vojáků? Kdo by to neznal... Nalití, sprostí, myslí, že se kvůli nim zblázníme? Zasloužili vyhodit... Přeci zasloužili vyhodit... Ta budoucnost možná nebyla nejkrásnější, ale byla... Smrt ještě neměla přijít. Nesmyslná a šokující. Jen aby narovnala pochroumané ego... Nikdy už se na ten film znovu nepodívám a už si nikdy neposlechnu Cohenovu Who by fire bez slz v očích. ()
Galerie (3)
Photo © Mecklberg Media Group
Reklama