Syn

K Dardennům mám dlouhodobě pozitivní vztah, jsou mi sympatičtí svými tématy, prostředím, které vykreslují, a svými hrdiny. Méně sympatický už je mi způsob, jakým s látkou pracují. Mám rád civilní přístup, nevadí mi obvykle ani pomalejší tempo, ale v Synovi už překročili Dardenni jakousi pomyslnou hranici, kdy se film stává otravným. Záhy vám dojde, jak se to má se vztahem mistra k jeho učedníkovi, a převážnou většinu filmu čekáte na jedinou scénu, která se mimochodem skončí předvídatelným způsobem, kdy dojde ke katarzi. Původně jsem dal tři hvězdičky, ale nebyly by upřímné. Pro mě nejméně stravitelný snímek francouzských tvůrců malých sociálních dramat. Celkový dojem: 45 %. (24.02.2020)

"Na co si to hraješ??" "Nikdo jiný by tohle neudělal...". Existuje mnoho různých způsobů, jak se vypořádat s vnitřní bolestí...se ztrátou blízké osoby. Jedním z nich může být věnování se tvrdé, ale smysluplné práci, zručnému řemeslu, které člověk může předat druhým. I když to občas odnesou záda - Olivier v nikdy nekončící roli otce pro všechny své učně...bez výjimky - Poctivý přístup k řemeslu (k životu) totiž může zbourat i zdánlivě nezdolatelné hranice, přesto, že za nimi je ona bolestivá, dlouholetá rána z minulosti, kterou je potřeba řádně ošetřit...přijmout...kdy? Klidně během každodenní práce. Film dokázal pojem akčnost povýšit na noblesní a zároveň i nepříjemně autentickou záležitost, divák ví, jen nemá ponětí kdy a jak. Výborný, velmi originálně pojatý kousek, který ovšem, dle mého, mohl (měl) zajít ještě mnohem dál, např. v práci s dalšími postavami, jež by mi možná dopomohly k ještě silnějšímu zážitku, přesto ale dokážu pochopit a hlavně uznat kvality tohoto syrového stylu vyprávění. Naservírováno toho bylo dost, teď je na nás, jak to, třeba při závěrečných titulcích v naprostém tichu, zkonzumujeme. (15.02.2020)

Ještě jsem nepotkala film, který by měl tak neskutečnou tenzi od začátku až do konce. I na bratry Dardennovi se jedná o mimořádný snímek. Kamera vede diváka pouze tam, kam jde Olivier. Prakticky neustále narušuje jeho osobní prostor, divák se tím stává extrémním voyerem, což působí velmi znepokojivě. Film je až klaustrofobický, neboť Dardenové použivají nezvyklé rámování a prakticky celý snímek si vystačí s detailními záběry. Jestli někdy někde byla absence hudby vítaná, tak právě v tomto tíživém filmu. (12.02.2020)

Podobně otravný režijní styl jako později u Dítěte: kamera neustále nalepená na hlavním hrdinovi, dlouhé záběry bez střihu, to celé bez hudby. Po půlhodině jsem začal chápat, co se tam děje, po další půlhodině to začalo být zajímavé. Nakonec jsem si zvykl na styl i příběh, ale víc podobných filmů už bych nemusel. (02.01.2009)

Dardennovci použili klasickú scenáristickú poučku, keď postavili obyčajných ľudí do neobyčajnej situácie. A treba povedať, že im ten nápad takto vyhrotenej situácie, kedy muž spoznáva v mladíkovi vraha svojho syna, vyšiel. A vyšlo im vlastne aj všetko ostatné vo filme. Život a ľudia nie sú čiernobieli, ženy sa chovajú emotívnejšie ako "racionálne" uvažujúci muži, aspoň teda v počiatočnom štádiu nejakého konfliktu a život skrátka ide, repsektíve musí ísť ďalej. Dardennovci nám tak oznamujú to, čo všetci dobre vieme, ale sme radi, ak nám to prostredníctvom kinematografie niekto pravidelne pripomína. A dozviete sa navyše aj niečo o stolárstve a dreve, napríklad sa naučíte rozoznávať viacero druhov borovíc a ich rozielnych vlastností. (11.02.2020)