Syn

Snímek pomalý, běžící takřka uspávacím tempem. Koukáte a máte dojem, že se vlastně vůbec nic neděje. A přesto se nenecháte ukolébat k spánku a jste zvědaví, jak se vyvine vztah mezi truhlářským mistrem Olivierem a mladým učněm Francisem, jenž se právě vrátil z vězení, kde si odpykával trest za zabití Olivierova syna. Jeden z nich od počátku ví, s kým má tu čest. Druhý se to má teprve dozvědět... (29.10.2008)

"Na co si to hraješ??" "Nikdo jiný by tohle neudělal...". Existuje mnoho různých způsobů, jak se vypořádat s vnitřní bolestí...se ztrátou blízké osoby. Jedním z nich může být věnování se tvrdé, ale smysluplné práci, zručnému řemeslu, které člověk může předat druhým. I když to občas odnesou záda - Olivier v nikdy nekončící roli otce pro všechny své učně...bez výjimky - Poctivý přístup k řemeslu (k životu) totiž může zbourat i zdánlivě nezdolatelné hranice, přesto, že za nimi je ona bolestivá, dlouholetá rána z minulosti, kterou je potřeba řádně ošetřit...přijmout...kdy? Klidně během každodenní práce. Film dokázal pojem akčnost povýšit na noblesní a zároveň i nepříjemně autentickou záležitost, divák ví, jen nemá ponětí kdy a jak. Výborný, velmi originálně pojatý kousek, který ovšem, dle mého, mohl (měl) zajít ještě mnohem dál, např. v práci s dalšími postavami, jež by mi možná dopomohly k ještě silnějšímu zážitku, přesto ale dokážu pochopit a hlavně uznat kvality tohoto syrového stylu vyprávění. Naservírováno toho bylo dost, teď je na nás, jak to, třeba při závěrečných titulcích v naprostém tichu, zkonzumujeme. (15.02.2020)

Zvláště smutný film o zvláště smutných věcech... Třicátník (který vypadal jak můj otec šedesátník) je zajatcem své introvertce a pohnuté životní události, smrti svého syna. Z ní ho má vyvést (chtělo by se napsat osudové?) setkání s jeho vrahem - ovšem život tomu chce jinak... Ručně snímaná kamera, pozvolná dynamika, absence filmové hudby, realistické cítění, psychologický drobnohled...tak trochu manifest Dogma 95, ale ve francouzském podání... Pěkný, pomalý, psychologický film. Podobné filmy: Dítě, Umění plakat, Revanche (13.10.2008)

Dardennovci použili klasickú scenáristickú poučku, keď postavili obyčajných ľudí do neobyčajnej situácie. A treba povedať, že im ten nápad takto vyhrotenej situácie, kedy muž spoznáva v mladíkovi vraha svojho syna, vyšiel. A vyšlo im vlastne aj všetko ostatné vo filme. Život a ľudia nie sú čiernobieli, ženy sa chovajú emotívnejšie ako "racionálne" uvažujúci muži, aspoň teda v počiatočnom štádiu nejakého konfliktu a život skrátka ide, repsektíve musí ísť ďalej. Dardennovci nám tak oznamujú to, čo všetci dobre vieme, ale sme radi, ak nám to prostredníctvom kinematografie niekto pravidelne pripomína. A dozviete sa navyše aj niečo o stolárstve a dreve, napríklad sa naučíte rozoznávať viacero druhov borovíc a ich rozielnych vlastností. (11.02.2020)

Mno, dívat se třetinu filmu na zátylek nepříliš pěkného mužského není zrovna to, co bych si představovala, nicméně tento snímek je velice zajímavý svým námětem (setkání truhlářského mistra s novým učněm), postupné rozplétání smutného příběhu mě vtáhlo a pravdou je, že jsem neuměla odhadnout, jak ta finálová konfrontace dopadne.. Navíc já vůbec netušila, že dítě může jít do vězení.. (15.02.2020)