Le Fils
Le Fils
Syn
The Son
Kamera:
Alain MarcoenObsahy(1)
Tridsiatnik Olivier, ktorý pracuje ako majster v stolárskom učňovskom stredisku, žije sám. Jeho manželstvo s Magali sa rozpadlo, zrejme aj v dôsledku toho, že pred piatimi rokmi stratili jediné dieťa. Jedného dňa príde do dielne šestnásťročný Francis, ktorý práve vyšiel z väzenia pre mladistvých a uchádza sa v dielni o prácu. Olivier v ňom spozná vraha svojho malého syna, ale chlapcovi nič nepovie. Takmer proti svojej vôli je zaujatý Francisovou šikovnosťou a chuťou naučiť sa remeslu, ako i jeho uzavretosťou a mlčanlivosťou. Okamih pravdy príde v deň, keď Olivier vezme Francisa na prechádzku do lesa a vyjaví mu, kým je... Nositelia Zlatej palmy z Cannes z roku 1999 – známa belgická filmárska dvojica – bratia Dardenneovci, si tentoraz za ústrednú postavu filmu zvolili muža, ale zostali verní svojmu spôsobu snímania hekticky pohyblivou kamerou, zachytávajúcou predovšetkým jednotlivé detaily tela. Na tohtoročnom MFF Cannes získal Olivier Gourmet Cenu za najlepší mužský herecký výkon. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (38)
Udělal jsem zásadní chybu, když jsem si přečtl, o čem ten film je. Pomalá expozice tu totiž odhaluje zásadní informace v malých dávkách a právě z postupného rozšiřování povědomí o situaci pramenila většina mého zážitku. Ve chvíli, kdy bylo v necelé polovině vše vyřčeno a rozjel se tedy klasický děj, naštěstí snímek nabírá novou energii ze silného konfliktu. Jen tomu závěru jsem moc nevěřil. ()
Podobně otravný režijní styl jako později u Dítěte: kamera neustále nalepená na hlavním hrdinovi, dlouhé záběry bez střihu, to celé bez hudby. Po půlhodině jsem začal chápat, co se tam děje, po další půlhodině to začalo být zajímavé. Nakonec jsem si zvykl na styl i příběh, ale víc podobných filmů už bych nemusel. ()
K Dardennům mám dlouhodobě pozitivní vztah, jsou mi sympatičtí svými tématy, prostředím, které vykreslují, a svými hrdiny. Méně sympatický už je mi způsob, jakým s látkou pracují. Mám rád civilní přístup, nevadí mi obvykle ani pomalejší tempo, ale v Synovi už překročili Dardenni jakousi pomyslnou hranici, kdy se film stává otravným. Záhy vám dojde, jak se to má se vztahem mistra k jeho učedníkovi, a převážnou většinu filmu čekáte na jedinou scénu, která se mimochodem skončí předvídatelným způsobem, kdy dojde ke katarzi. Původně jsem dal tři hvězdičky, ale nebyly by upřímné. Pro mě nejméně stravitelný snímek francouzských tvůrců malých sociálních dramat. Celkový dojem: 45 %. ()
Zvláště smutný film o zvláště smutných věcech... Třicátník (který vypadal jak můj otec šedesátník) je zajatcem své introvertce a pohnuté životní události, smrti svého syna. Z ní ho má vyvést (chtělo by se napsat osudové?) setkání s jeho vrahem - ovšem život tomu chce jinak... Ručně snímaná kamera, pozvolná dynamika, absence filmové hudby, realistické cítění, psychologický drobnohled...tak trochu manifest Dogma 95, ale ve francouzském podání... Pěkný, pomalý, psychologický film. Podobné filmy: Dítě, Umění plakat, Revanche ()
Bezchybné, v tom smyslu, že v tom nic nepůsobí jako vyspekulovaný, "jen" zachycení jedné "obyčejné" životní epizody, přitom ale maximálně působivě podáno, mimořádně civilně, přesvědčivě, autenticky...a ve výsledku "dramaticky". Mohlo by se zdát, že ten nevzrušivý, monotónní způsob snímání nevzbudí větší emoce, u mě to bylo, a věřím, že to tak bylo míněný, přesně naopak, v tom navenek obyčejnym filmu bylo emocí až až, akorát bez toho, aby nám je vnucovali režiséři a herci, ale abychom je cítili naprosto "normálně", jako by šlo něco naprosto všedního. Takže typická "dardenovština", vydestilovanej styl na padrť, a prostě dobrý. ()
Reklama