Hunger Games: Balada o ptácích a hadech

Asi úplně zbytečný prequel k sérii Hunger Games. Sledující osudy mladého Coriolanuse Snowa jak k lásce a šílenství přišel. Osobně jsem ten přerod od romantického teen dramatu k survival hororu, který se ovšem neodehrává v aréně, vůbec nějak nečekal. Nesedlo mi to, díky tomu je film až přehnaně dlouhý a nové herecké obsezení mi nesedlo. Blyth je takový divně uslizlý a Rachel Zegler (ačkoli je její hvězdná trajektorie na vzestupu) vůbec nemusím. Zbytečně dlouhá a rozplyzlá snaha přiživit se na známé značce. (04.03.2024)

Ačkoliv se mi nějaké díly Hunger Games líbily (hlavně dvojka) a Francise Lawrence stále považuji za kvalitního režiséra, od prequelu jsem nečekal vůbec nic a absolutně se děsil 157 minutové stopáže. Což ačkoliv stále je moc, k mému velkému překvapení jsem se nenudil, příběh mě docela zajímal a i akce docela stála za to, což je dobrý příslib k chystanému Constantine 2 od stejného režiséra. Rachel Zegler můžu všude, takže to byla celkem jistota, ale příjemně mě překvapil i představit hlavní role, kterého rád uvidím i v dalších rolích. A možná i v dalších dílech, jelikož se z Balady o ptácích a hadech vyloupla taková menší trvalka a menší úspěch v amerických kinech, takže bych i doufal ve dvojku. A já u ní rád budu. (31.01.2024)

Samozřejmě, že nejsem cílovka Hunger Games, ale u starších dílů se mi hodně líbil vizuál, takže jsem byl zvědavý. A ano, vizuálně jde opět o hodně podařený kousek, výprava i lokace se povedly. Podtitul "balada" pak taky nelhal, takže děj je vskutku tragický a atmoška řádně ponurá. Samotná "hra" je upozaděna a mnohem zajímavější je dění okolo, především psychologizující rovina o rozpolcené, charakterově pokřivené postavě mladého Snowa. Kdyby mi bylo ca dvacet, určitě bych se hned sháněl po knižní předloze. A i přes hromadu patosu a poblijózní cajdáky v podání Lucy Gray spokojeně zaokrouhluju nahoru. / Tak nakonec jsem dal i knihu, i když v audioverzi, po kouskách před spaním. Docela dobrá záležitost, ovšem hlavně pro týnejdžry, pochopitelně. (24.12.2023)

Návrat do světa Hladových her po osmi letech jsem milerád uvítal, i když je pravda, že závěr původní trilogie (resp. tetralogie) utrpěl do určité míry tím, že byla třetí kniha rozdělena do dvou filmů. Prequelovou předlohu jsem nečetl (na rozdíl od trilogie), takže jsem byl zvědavý na to, s jakým příběhem budu mít tu čest. Líbilo se mi, že se děj koncentroval na zrod popř. formování postavy Snowa a chválím obsazení Tom Blytha, jemuž se tento přerod z relativně nevinné polohy do spíše psychopatické povedl uvěřitelným způsobem. Rachel Zegler si střihla podobnou roli jako v předloňském West Side Story a (nejen) její hudební čísla jsem si celkem užíval. Vývoj vztahu mezi Snowem a Lucy Grey měl vskutku silný náboj, zpočátku milý, posléze mrazivý. Diabolická Viola Davis a nejednoznačný Peter Dinklage pouze potvrdili své herecké kvality a potěšila mě menší rolička Fionnuly Flanagan. Během snímku se člověk asi neubrání porovnání s nacistickým Německem (líbily se mi scény z "předělaného" Památníku bitvy národů v Lipsku) a bylo zajímavé sledovat, jakým způsobem byly pojaty Hladové hry ve svých počátcích - ve "skrovných" útrobách železobetonového monstra. - P.S. "It's the things we love most, that destroy us." (21.11.2023)

// Těch paralel s Potterem a Fantastickými zvířaty by se tu našlo vlastně docela dost, nové Hunger Games jsou ještě ponurejší, je to prequel, vsází se tu na jeden konkrétní aspekt (tam to byly magický potvory, tady je to zpěv) a v jádru je to celé jedna velká bitva o záchranu něčího morálního kompasu v amorální době. Lawrence umí, scénář to bere hezky od podlahy a Zegler si pro sebe krade všechny scény. A stejně jako u Fantastických zvířat, i bez tohohle by se svět v klidu obešel. Nicméně když už točit film s jasným koncem, tak nějak takhle (mínus teda ta přemrštěná stopáž, tu se nepovedlo obhájit ani trochu). 7/10 (14.11.2023)