Hunger Games: Balada o ptácích a hadech

Tohle se za mě vůbec nepovedlo. Oproti knížce, kde se dá myslím v rámci Young Adult žánru mluvit o slušném příběhu vykreslujícím vznik antihrdiny, mi film připadá jako totální misinterpretace a trochu výsměch předloze. Nemluvě o tom, že i kdyby člověk úplně odhlédl od knížky a všechno bral s nadhledem a odstupem, tak je to jen ztěží dokoukatelný, velmi chotický film, který zapomenu, že jsem viděla ve chvíli kdy jsem odcházela z kina. Jestli Vás někoho zajímá, jak se ze Snowa stal ten Snow, kterého potkáváme v Hunger Games triologii, tak si přečtěte knížku, věřím že filmová adaptace to nemůže pomoci pochopit nikomu. (17.11.2023)

Hunger Games tímto pokračováním stále drží laťku na stejné úrovni - tedy úplně na samém dně. Znovu nás s otevřenou náručí přivítala spousta absolutně ničím nezajímavých postav, které s námi rozehráli další dětské hry. Herecké výkony byly absolutně příšerné a zřejmě by tvůrci nic nepokazili a ještě ušetřili, kdyby do rolí obsadili kupříkladu neherce z TV Barrandov. Příběh byl snad vůbec doposud nejhorší. Neměl ani minimální potenciál mě nějakým způsobem vtáhnout do děje. Úplně jsem u toho trpěl. Romantická linka byla zcela nefunkční, nucená a samozřejmě černobílá, aby splňovala veškeré současné rasové kvóty. Žumpoidní zábava pro děti a nedorostlé dospělé. [8 %] (25.02.2024)

Výborná young adult dystopie. I když nejsem znalec světa Hunger Games (kdysi dávno jsem viděl první díl), Balada o ptácích a hadech funguje jako samostatný snímek úplně v pohodě. Tom Blyth a Rachel Zegler táhnou film dopředu, i když si publikum v poslední třetině musí zvyknout na náhlou žánrovou změnu, která asi ne každého úplně uspokojí. Velký dík za četné záběry Toma Blytha bez košile, jsem za to vážně vděčný. (18.11.2023)

Návrat do světa Hladových her po osmi letech jsem milerád uvítal, i když je pravda, že závěr původní trilogie (resp. tetralogie) utrpěl do určité míry tím, že byla třetí kniha rozdělena do dvou filmů. Prequelovou předlohu jsem nečetl (na rozdíl od trilogie), takže jsem byl zvědavý na to, s jakým příběhem budu mít tu čest. Líbilo se mi, že se děj koncentroval na zrod popř. formování postavy Snowa a chválím obsazení Tom Blytha, jemuž se tento přerod z relativně nevinné polohy do spíše psychopatické povedl uvěřitelným způsobem. Rachel Zegler si střihla podobnou roli jako v předloňském West Side Story a (nejen) její hudební čísla jsem si celkem užíval. Vývoj vztahu mezi Snowem a Lucy Grey měl vskutku silný náboj, zpočátku milý, posléze mrazivý. Diabolická Viola Davis a nejednoznačný Peter Dinklage pouze potvrdili své herecké kvality a potěšila mě menší rolička Fionnuly Flanagan. Během snímku se člověk asi neubrání porovnání s nacistickým Německem (líbily se mi scény z "předělaného" Památníku bitvy národů v Lipsku) a bylo zajímavé sledovat, jakým způsobem byly pojaty Hladové hry ve svých počátcích - ve "skrovných" útrobách železobetonového monstra. - P.S. "It's the things we love most, that destroy us." (21.11.2023)

Ty tři hvězdice to prostě nepřekoná. Člověk si už nemůže dát dohromady, kdo je kdo. Obzvlášť když je to před prvníma hrama. A tak jenom sleduje příběh. A ptá se, kde tvůrci sebrali toho Blytha. Hrozně nesympatickej blb. Ve filmu se moc nebojuje, ale zase se alespoň kamera nemusí pořád otáčet ke zdi, a střihač nemá tolik práce. Je pravda, že ty dvě hodiny utekly poměrně rychle. A to je asi tak všechno. Když se zamyslím, úplná zbytečnost. Jak natočení tohodle, tak i to, že jsem na to koukal. 50%. (03.03.2024)