Šedá zóna

„Horím rýchlo. Prvá polovica môjho tela sa mení na dym. Stúpam z komína s dymom ostatných. Potom v popole zostanú ležať kosti a oni ich pozametajú a odvezú do rieky. A nakoniec sa vo vzduchu vznášajú len čiastočky nášho prachu. Ten prach je šedý.“ Nie je to druhý SCHINDLEROV ZOZNAM, ale napriek tomu odviedol herec (MINORITY REPORT) a režisér (KANSAS) Tim Blake Nelson kus poctivej historickej roboty. Okrem kvalitného scenára, ktorý je pôsobivý už z princípu, akiste pomáha desivá výprava a silné herecké výkony (Steve Buscemi, Harvey Keitel) aj od ľudí, do ktorých by ste to nepovedali (David Arquette). (18.10.2005)

Šedá zóna zďaleka nedosahuje kvalitu iných filmov z prostredia koncentračných táborov a dať filmu vyššie hodnotenie iba za to, že zachytil smutnú epochu ľudských dejín by nebolo objektívne. Nepochopiteľným ostáva fakt, prečo taká mašinéria akou bol Osvienčim pri prvom podozrení na chystanú vzburu jednoducho pracovné čaty hneď "nevymenila" za nové. Skrátka tento film upútal iba niekoľkými zábermi, dejovo nezáživné a po hereckej stránke asi najhoršie. (11.08.2018)

V říjnu 1944 se odehrála v největším vyhlazovacím táboře, v Osvětimi - Březince, vzpoura židovských vězňů z tzv. Sonderkommanda, což byly oddíly vězňů, kteří pomáhali s likvidací těl v krematoriích a za to jim bylo dopřáno pár měsíců života navíc, aby nakonec i oni skončili v pecích. Je sice vidět, že film měl poměrně malý rozpočet, ale prostředí krematoria na mě působilo velmi věrohodně. A co jsem hlavně očekával, byly scény zvěrstev, které se tam odehrávaly. Ty tak konec konců jsou a jsou ukázany bez jakéhokoliv slitování, prostě tak, jak to bylo. Je sice pravda, že atmosféra nebyla tak hutná, přesto prostředí krematoria bylo dost cítit, ten popel a tisíce mrtvých, v některých momentech to bylo silný kafé. Konec filmu byl pro mě asi nejsilnějším zážitkem, kdy se mladá mrtvá dívka přemění v peci na popel a vypráví: "Hořím rychle. První půlka mého těla se mění na dým a stoupám z komína s dýmem ostatných. V popele zůstanou ležet naše kosti a oni ten popel zametou a odvezou do řeky. Nakonec se ve vzduchu vznášejí jen částečky našeho prachu. A ten prach je šedý a usazuje se na tvářích lidí. A lidi pracují a pálí dál." (29.05.2011)

Málokdy je válečný film jen depresivní. Depresivní je totiž slovo, nad kterým vojáci kolikrát nestihnou přemýšlet. Jenže když se film odehrává v koncentračním táboře, je vše okamžitě naopak a ještě hůř než se dá čekat. V Šedé zóně, která se víceméně odehrává dle částečných skutečných událostí není nic radostného. Na koncentračních táborech nemůže být nic radostného. Například v Hartově válce se vojáci snaží trochu s nadsázkou uvolnit napětí. V tomto filmu to nelze. Vše je totiž tak depresivní, že se to s ním táhne od začátku až do konce. Zde nenaleznete nic pozitivního, protože se snaží co nejblíže zpodobnit atmosféru koncentračního táboru, jako se pokoušel málokterý film. Na to jaký měl nízký rozpočet se mu to podařilo. Sice to není bůhví jaký zázrak. Ale na zpodobnění něčeho, co tenkrát překvapilo nejednoho Spojence, je toto všechno naprosto postačující. --- Člověk se může sám zabít. Je to jeho jediná volba. (14.10.2007)

Klasické československé snímky z přelomu 50. a 60. let Přežil jsem svou smrt a Boxer a smrt (nebo i východoněmecký Nahý mezi vlky) s explicitním násilím šetří, přesto působí daleko brutálněji ve všudypřítomné atmosféře strachu, věrohodnost si také zajišťují zachováním jazykového galimatyáše prostředí. Snová brutalita (jíž se snaží Šedá zona přiblížit) běloruského Jdi a dívej se je také z jiných sfér (prosvětlená také pokorou a nábojem duchovna). Tvůrci Šedé zony se snažili být brutální v prvním plánu, jak jen to šlo, ale výsledek na mě zapůsobil hodně ploše, mimo jiné i neuvěřitelně klišovitými dialogy. (30.06.2009)