Viridiana

Ten Luis Buñuel tu křesťanskou církev a morálku fakt asi rád neměl, protože v tomhle filmu je všechno. Je tu naivita, zbytečná snaha, falešná morálka, všechny křesťanské hříchy a vůbec ničení všech symbolů co se vztahují ke křesťanství. Větší část filmu tvoří jen taková předehra, která je plná snahy konat dobro a pomáhat potřebným atd., pro to hlavní, tu "poslední večeři" kde v jednom obraze přímo odpovídající tomuto námětu na místě krista sedí ze všech těch žebráků ten jediný slepý :). Poslední část filmu je fakt jako smutná a zároveň znovu opakuje staré dobré pro dobrotu na žebrotu. Viridiana je i v těch nejmenších detailech film přímo výsměšný k veškeré církevní morálce ať už jde o tu "poslední večeři" nebo třeba jen prostřihy mezi usilovně se modlícími žebráky, jejichž zbožnost je ale falešná, a ve stejné chvíli těžce pracujícími stavebními dělníky nebo klášterní matka, která je velmi hodná dokud ale nedojde k možnému porušení církevních zásad, protože v té chvíli je přísně odmítavá a protivná. Ve španělsku by to pravděpodobně ale zakázali už jen díky té jediné ohnivé scéně. Co mě ale docela zamrzelo je právě to, že jde jen o těch posledních asi dvacet minut, nebo spíš jde především o ně, protože ta předchozí hodina až na výjimky vlastně ukazuje normální dny z chudobince, které mají za úkol jen ten konec nějak předchystat pro diváka a zas taková zábava to není. Ten konec je ale nepochybně silný pro křesťana i nekřesťana. (24.09.2010)

Zajímalo by mě, kolik lidí odhalilo "kritiku katolického pokrytectví" jen na základě zhlédnutého filmu a ne anotace. Viridiana totiž rozhodně nedělá z diváka blbce svou doslovností, hodně informací je dávkováno jakoby mimochodem, což má za následek silnou emoční rezonanci. Je totiž neuvěřitelné, jak je zde Buňuel cynický a bez špetky naděje v klady lidství. Švihadlo (oprátka) se nadále používá jako pásek a v závěru má ještě další výraznou roli. Po té co bratranec hrdinky zachrání jednoho psa, projde kolem něj jiný se stejným osudem. Bratrancovo fatální řešení záchrany Virdiany v závěru a ještě více to, že opravdu funguje. Netolerance ve skupině lůzy, která je většinovou společností odmítána... No je to prostě kruté a divák během filmu rozhodně není hrdý na to, že je člověkem. Díky bohu za (velmi matný) záblesk naděje v perfektně načasovaném závěru. (09.04.2011)

Počínaje Viridianou už Bunuel nenatočil jediný slabý film, naopak stával se čím dál víc anarchističtějším experimentálnějším a odvážnějším...neuvěřitelné kam až dokázal zajít, Viridiana je nádherné symbolické dílo plné krásných poetických i směšných scén...divím se že Viridianu ušetřil potupy...v závěru se Viridiana zbavuje svých ideálů a stane se pokornou hospodyňkou a milenkou, která se navíc bude o svého pragmatického "chlebodárce" dělit s další ženou...pěkně výsměšný závěr. (24.06.2008)

Úmysl a důvod samozřejmě patrný je, ale mě ten film přišel jaksi bezobsažně nezajímavý. Je mi jasné, že jím chtěl autor říci mnohé a spoustu z toho v tom filmu nalézám a i s tím souhlasím, ale myslím si, že se mu to nepovedlo vyjádřit nějak zajímavě, nějak, abych si řekl, jo, to je ono. Herecké výkony nejsou špatné, představitelka titulní Viridiany je výborná, ale celé mi to přijde jako mlácení prázdné slámy. Můžete do toho dávat vše, neúnavně cepem zarputile a zarytě z plných sil třískat celých 90 minut, ale z prázdné slámy toho prostě moc nevytřískáte. Je to škoda. Po předchozím Él jsem trochu zklamaný. Jsem rád, že jsem to viděl, ale znovu do toho asi už nepůjdu a kdo ví, zda to někomu doporučím. (10.03.2012)

Tak u tohoto filmu se církevní nelibosti divit nemůžeme a reakce frankistického Španělska se dala lehce předvídat. Film vlastně neútočí proti pokrytectví či jiným tak často napadaným vlastnostem všech možných církví, nýbrž proti podstatě katolického milosrdenství a odříkavého života jako takového. Jedná se o neuvěřitelně nepříjemné realistické odsouzení jakékoli mystiky náboženství, tou nejbolestivější možnou formou. Ale ať s jeho poselstvím souhlasíme, nebo ho rozhodně odsuzujem, jistě v nás zanechá silný dojem. Zajímavé je srovnání poslední hostiny a řádění bědných s podobnou scénou ve Formanově Přeletu, která vyzní vysoce humanisticky; tato je oproti ní ostře útočná a beznadějná. (18.02.2005)