Twister

Katastrofické filmy rozhodně nejsou mým šálkem čaje a Twister jsem si pustil hlavně kvůli tomu, že je to devadesátkový popkulturní fenomén a protože jsem měl vždycky rád Billa Paxtona. I dnes se dá na film poměrně dobře kouknout, kdo by chtěl něco modernějšího, pustí si V oku tornáda (jež jsem tehdy v klidu vynechal)...7/10 (14.10.2020)

Bill Harding se chce nechat rozvést s manželkou Jo, pracovat jako usedlý televizní meteorolog a užívat si poklidný život slušně vydělávajícího Amíka. Není však pouze zmanipulován svou novou přítelkyní psychologičkou Melissou? Setkání s Jo za přítomnosti větrné smrště totiž v Billovi probouzí dlouho potlačované pudy. Zase má duši kluka, který pronásleduje tornádo, z vědeckých důvodů se vrhá do jeho víru a hlavně cítí, že znovu naplno žije. (05.10.2009)

Twister není vůbec špatný katastrofický film, chvílema jsem byl napjatý, což je dobře. Samozřejmě to není film bez chybiček či nesrovnalostí. Například je divný to, že kombajn se snadno vznese a hlavní hrdinové dokážou stále stát na nohou, nebo že zrovna spadnou tři traktory na silnici, po které jedou a ještě navíc se na silnici zastaví i dům. Docela velká náhoda. :-) (27.7.13 cz/tv) (27.07.2013)

Jak toho Jan De Bont moc nenatočil, tak mu při usednutí na režisérskou stoličku nelze upřít až nezdravá hyperaktivita. I kočírování velkolepých digitálních orgií chce pevnou režijní ruku - Rolland Emmerich by mohl vyprávět. De Bont se ve smršti jím servírovaných tornád přímo vyžívá a zároveň jimi maskuje, na styčném bodu nula, uvíznutý příběh z pera Michaela Crichtona. Hromady šablonovitých scén a charakterů, které jsou vytáhnuty z nejrozmatinějších zákoutí Crichtonovi fantazie pak, možná ano, možná ne-úmyslně strhavájí výsledek De Bontovi práce níž. Jako příklad si může divák vzít vybavení konkurenčních partií lovců tornád. Joe s Billem se vozí v rozpadajících se kraksnách, zatímco konkureční partie se řítí po silnicích i polních cestách v moderních džípech černé barvy a členové posádky se nosí v šedém stejnokroji. Charaktery postav (velmi lehce) načrtnuté hned na začátku se do konce filmu nezmění. Jejich chování je předvídatelné podobně jako v Nebezpečné rychlosti , ale tam to nevrzalo tolik jako zde, což je možná dáno tím, že zde se vyskytuje mnohem více postav než v De Bontově prvotině. Pořádný katastrofický film potřebuje pořádnou hudbu. O katastrofičnosti filmu (co se velkoleposti týče) lze úspěšně pochybovat, ale o nabušenosti soundtracku Marka Mancini už rozhodně ne. Nad přehráváním Billa Paxtona a pokusu o hraní Helen Hunt, lze bez jakýchkoliv obav mávnout rukou, protože o herce zde nejde. Jde o to si to užít, jenomže sledovat dvě hodiny černé trychtýře, jak likvidují všechno co je sebelíp přidělané, vyžaduje od diváka taky trošku trpělivosti. Vystříhat rádoby příběhovou vatu, která si říká řešení manželské krize , tak nad pátou hvězdičkou nezáváhám ani na chvilku. (12.06.2005)

Opravdu jsem nečekal, že to nikdy řeknu, ale je zde zbytečně moc akčních záběrů. Snad krom pár minut je vždy alespoň bouřka či se žene tornádo a té akce již na mě bylo moc. Také přehršel postav ( i když bez významných) působil zmatečně a nekomfortně, jelikož jsem půlku z nich ani nevěděl, jak se jejich postava jmenuje a přitom vždy pár dialogů měli. Klasický pohromový průměrný film. (23.08.2020)