Frekvence

POMO tu v komentu píše: ,,žádná velká herecká hvězda'' s čímž zásadně nesouhlasím. Caviezel podle mne hvězdou je a pořádnou. Mám na něj spadeno (v pozitivním slova smyslu) od doby kdy v Tenké červené dělal saniťáka a tahal postřelené mariňáky z bojiště na pláž Quadalcanalu. Filmy o cestování časem, nebo časových rovinách mám rád. Vždy mně bavilo coby bylo kdyby... Osobně bych bral vinou bouře spojit se alespoň vysílačkou se svým tátou, který odešel moc brzy a kterému jsem lecos nestihl říci. Snad proto tento film u mne zabodoval více než je zdrávo :-). Dávám 4 kmitočty. * * * * (16.03.2014)

Aurora Borealis každých 30 let nad New Yorkem aneb časový paradox nemilosrdně přiškrcen požární hadicí.. Rozvleklou první půli nezachrání ani ten přechod do o poznání svižnějšího žánru krimi a i kvůli tomu přehnaně šťastnému konci musím bohužel prohlásit, že jinak spolehlivý Hoblit tentokrát nevysílal na mé frekvenci. (10.09.2009)

Pokud přijmete základní dějový prvek, že se někdo vysílačkou dovolal pomocí polární záře (!) do budouscnosti, na kterém celý příběh stojí můžete si celý film opravdu užít, protože autor scénáře z toho vytěžil opravdu co se dalo a udělal z Frekvence velice napínavou záležitost s několika dějovými zvraty. Jen je škoda toho happyendu, chtělo by to nějaké poučení, že by jsme se neměli snažit měnit svou minulost a ono se jim to všechno podaří vychytat (kdyby to alespoň bylo přes nějakou oběť). (20.02.2005)

4 a půl hvězdičky... půlku sežral závěr, který ve vztahu k jinak docela temnému příběhu působil jako pěst na oko. Že časové paradoxy začaly s nabíhajícími minutami nabírat obludných rozměrů a nemá cenu je domýšlet (natož nad nimi zkusit racionálně uvažovat), je u podobného typu science fiction předvídatelné. Film, o kterém je lepší nic nevědět a podívat se na něj s čistou hlavou... Funguje spolehlivě. (27.06.2004)

Není třeba génia na to, aby poznal, že Frekvence nebude zrovna věděcky akurátní film, nicméně rozebírání časových paradoxů zde není na místě. Frekvence je v prvé řadě rodinný film, řekl bych, že patří přímo mezi nejlepší filmy o vztahu otec-syn. Emoce z filmu číší, aniž by to vyvolávalo dávivý reflex a množství cukru překračuje hranici snesitelnosti jen v několika málo momentech. Sci-fi zápletka a atmosféra thrilleru se pak postarají o všestranný, multižánrový zážitek... Nejvíce však musím pochválit režii. Gregory Hoblit je skutečně skvělý režisér! Umí vybudovat dramatický oblouk, udržet napětí a hlavně perfektně používá kameru. Nejde o žádné nápadné exhibice, ale právě o drobné detaily v záběrech i střihu, které z potenciálně tuctového filmu dělají prvotřídní zážitek. Škoda, že tento podceňovaný a talentovaný režisér nenarazil po Prvotním strachu na více kvalitních scénářů. 8/10 (23.10.2013)