Maigret a záhada mrtvé dívky

Podprůměrné ztvárnění klasické látky, které se po celou dobu utápí ve tmě a stínech pravděpodobně hlavně proto, aby nebylo tak zřetelné, jak je představitel titulní role z formy. Maigretovu úlohu má utáhnout patrně jen svým jménem, protože jakéhokoliv hereckého projevu už není schopen - a to nejen díky své abnormální vyžranosti a z ní plynoucí dýchavičnosti, ale zejména protože Depardieu vypadá, jako by mu největší problém dělalo neusnout a udržet svůj ospalý výraz v alespoň jakž takž snesitelných mezích. Klobouk neodkládá snad ani na hajzlu aby bylo vidět jaký je dobový retro detektiv, ale to už nic nezachrání - Gérardův komisař vypadá jako vypasená androgynní kreatura, která nesahá po kotníky nejen Gabinovi, Cremerovi nebo Atkinsonovi, ale ani Lukavskému, který hrál Maigreta jen v jedné Tv inscenaci a už vůbec ne Hrušínskému, který ho ztvárnil v rozhlase a nebylo ho tudíž vidět. Což Depardieua bohužel je! (29.08.2023)

Kto videl Maigreta v Atkinsonovom prevedení, musí mať pocit, že pán komisár zhltol klavír alebo minimálne pol svine, pretože rozdiel tam je asi 50 kilo. Ale inak fajn, nič výnimočné, starý klasický štýl a francúzska atmosféra - veď aj Depardieu sa odrazu stal znova Francúzom. Nevýhodou filmu je málo napätia a emócií a samotný koniec. (29.04.2023)

Jsem doposud netušil, že jméno "Žérár" je odvozeno od slova "žráti". Dramaturgie celého filmu spočívá v tom, že stoletej a dvěstěkilovej Depardijé se někde opírá o zeď, sedí na židli, sedí za stolem, opírá se o auto nebo náhodou s vypětím všech sil postává. Přičemž jeho brilantní obličejová mimika osciluje mezi polohou "Mrtvej Ben Affleck" a "Nafouklej utopenec v rybníce". On tam už v těch očích vůbec nic nemá. Nic. (28.08.2023)

Paradoxně největším problémem tohoto filmu je nehorázný Depardieuho pupek, který ho nutí chodit jako robota a kymácet se při chůzi ze strany na stranu, což vypadá nesmírně směšně. Ale jinak je to psychologická detektivka se zajímavým podtextem o mrtvé dceři a snaze pochopit ty dvacetileté holky, proč do té Paříže vlastně jezdí, když je v ní nečeká nic dobrého, plus ona psychologická snaha je pochopit. Navíc je tu fajn skvělá scéna s mystickou dvojnicí na plese, ta se mi hodně líbila. Jen jsem se tedy skutečně musel oprostit od postavy, myšleno těla, jakou Depardieu žel oplývá v míře převeliké... Jako on měl být Maigret opakem sušinky Simenona, prostě udělaný chlap, takový řekněme Srstka obdařený inteligencí a empatií, hromotluk dobráckého srdce... ale ne tlustoprd. Zase je fakt, že tam, kde to Depardieu má uhrát psychologicky, tak mu to docela jde, což činí film uvěřitelným. Má to i zvláštní, nostalgickou náladu (včetně úplně posledního záběru) a projdeme se zajímavými zákoutími a zapadlými uličkami Paříže. (20.04.2024)

Nejslabší Maigret, kterého jsem kdy viděla. Maigretem pro mne zůsává monsieur Cremer. Mr. Atkinson mne také velice zaujal v této roli, což bylo naprosto nečekané, ale stalo se. Někdo má za Maigreta pana Gabina, OK, chápu, také velmi dobře a lidsky uchopený pan komisař. Ale toto? Nemám nic proti Depardiemu, ale tenhle film mě zoufale neoslovil. "Už nejsi sám sebou," říká paní Maigretová. "A kdo jsem?" Manželka: "Nevím, někdo jiný." To mi přijde výstižné. A ta mladá dívka zavražděná byla tak krásná a tak sama... (28.08.2023)