Kozí roh

Bulharská poetická balada o pastýři, který po zavraždění svojí ženy vychovával dceru jako muže. Snaha převychovat dceru v muže, ale nemůže mít úspěch, aneb, jak praví stará pravda, příroda si cestu vždycky najde. Film vsází na minimum dialogů a absenci hudby, což v kominaci s černobílým obrazem dává filmu, což dodává celému snímku po obrazové stránce syrově naturalistické vzezření. Otázkou zůstává, jak mohla dívka nevědět takovou dobu, že není muž. Pokud ale ponechám toto hledisko stranou, je dívčino zjišťování vlastní identity docela zajímavě vykresleno. Měl jsem problém překousnout panovačné chování dívčina otce, přeci jen rodiče vlastním dětem neničí život tak jako on v závěru té svojí. Do jisté míry mi také vadily některé detaily, např. podřezávání kozy X dívka ječela. (17.01.2008)

Moc se mi do Kozího rohu nechtělo, protože bulharská kinematografie mě popravdě řečeno vůbec nezajímá. Tenhle film mě ale docela překvapil. Nejsilnější zbraně jsou bezpochyby naturalistická krutost a syrovost, ze které jde místy až mráz po zádech. Jsou to sice účinné zbraně, ale zhruba v půlce se nějak začala zhoršovat kadence, což zapříčinilo, že jsem se sem tam musel podívat na hodinky. Tu lehkou nudu bych ještě možná přehlédl, ale rozhodně nemohu tolerovat ten věčný, nesmírně iritující řev a smích hlavní představitelky. Možná je na vině můj vkus nebo zub času už docela zapracoval. 70% (26.08.2011)

Prvý krát som sa stretol s bulharským filmom a musím vyjadriť spokojnosť. Režisér natočil čiernobiely film, ale hlavne dosť realistický a drsný pohľad na život obyčajných ľudí v 17. storočí. Zaujal ma úvod, ktorý režisér vyrozprával v štýle S. Leoneho - čiže bez slov. Bez slov, ale s o to väčším zanietením natočil na vtedajšiu dobu dosť drsnú scénu znásilnenia. Cesta za pomstou vyplňuje zvyšok filmu, v ktorom som tiché a pekne nasnímané pasáže, plné krásnych exteriérov dosť obdivoval. Pripomínali mi Slovensko. Privítal by som viac dialógov medzi otcom a dcérou, inak spokojnosť. 80%. (22.02.2011)

Bizarní příběh a jeho umělecké ambice dýchají tak trochu vzdálenou atmosférou podobných filmů Františka Vláčila staršího. Ale pozor, nejde o žádnou filmovou mutaci Vláčila. Černobílá vizuální stránka filmu je brilantní, která umně kouzlí drsný kraj, kde se v těch dobách nežilo snadno. Herecké obsazení je také dobré. Žel právě ta pomsta, která rámovala celý film, je v jistých momentech poněkud bez hlubšího rozměru a smrskne se víceméně jen na pár dobře mířených ran. Je třeba poctivě přiznat, že to bylo pro mne trochu zklamáním. Ale budiž, na druhou stranu má dílo nezpochybnitelné filmové kvality, pro které stojí film určitě za to vidět. (03.06.2011)

Nevšedná, poetická a krásna lyrická dráma o zvláštnej pomste a čistej láske v totálne presvedčivej dobovej atmosfére bulharského vidieka 17. st., ktorý v tom čase trpel pod tureckou nadvládou. Avšak narozdiel napr. od snímku Prameň panny od Bergmana, sa tu hlavné postavy nezamýšľajú nad zmyslom samotnej pomsty a viery v Boha, skôr to po významovej stránke smeruje iba k jednej z možností, kam až takáto neústupčivá pomsta môže zájsť - k tragédii. Tiež je tu pekne rozobratá otázka vrodenej prirodzenosti, ktorú sa aj napriek úmornej snahe nepodarí potlačiť a nešťastná dievčinka tak znovu objaví svoje ženstvo, čo samozrejme nemôže skončiť dobre. Suma sumárum výborná, dumavá, rustikálna balada, navyše aj slušne zahraná. 85/100 (23.05.2016)