Šin Zatoiči monogatari

Barva Zatoichimu celkem sluší (sama o sobě ale posun k lepšímu rozhodně nepředstavuje), stejně jako dramatická poloha připravující půdu pro následující díly. V kontextu série si zaslouží víc, než maximální hodnocení, sám o sobě však nefunguje úplně dokonale. Pokud jde o akční prvky, Katsu stále ještě nemá svůj pozdější vytříbený styl, rovněž ve výrazu a mimice zatím nedosáhl finální působivosti (tam je nicméně posun větší). Silný, důležitý díl, který definuje následný princip celého díla o Ichim - nemožnost utéct před osudem a zbavit se tak svých stigmat.. (21.05.2010)

Treti diel zatoichiho a prvy vo farbe. Oproti minulym dielom je vyrazne odlisny a to hlavne tym, ze vo filme je minimum akcie (vlastne len povinna zaverecna vyvrazdovacka) a naopak pribeh je omnoho viac zamerany na samotnu postavu Zatoichiho a jeho tragicky, priam prekliaty zivot. Zatoici hovori: "Spravil som mnoho veci, co som nemal, ublizil som mnohym ludom , ktorym som nemal, zabil som mnohych ktorych som nemal. Hromadia sa predo mnou hroby. Dostal som sa to nebezpecnej situacie. Nastal cas lutovat co som urobil". Film je skutocne hlboko prepracovanou dramou, ktora ma aj ten efekt, ze Zatoiciho do hlbky prepracovany charakter dava jeho dalsim dobrodruzstvam hlbsi rozmer a pozadie.(9/10) (08.09.2007)

Třetí díl Zatoichiho je opět o chlup lepší než ten předchozí. Je to zejména díky o něco osobnější rovině ve které se příběh odehrává. I tento díl je vtipný. Stačí pohled na Zatoichiho jak se láduje rýží, nebo jak úslužně se chová k roninům, které by bez problémů rozsekal. Shintaro Katsu je v této roli prostě geniální. Nechybí ani akce, ta sice nijak nezaujme, ale ani nepůsobí lacině, což je na dobu vzniku slušné. Co dělá ale tento díl ještě o něco lepší je větší prostor věnovaný Zatoichiho minulosti, nebo jeho citovým vazbám, díky nimž poprvé v celé sérii vzubzuje i soucit v momentech kdy se nad ním jeho protivník smiluje a jeho přítel jej zavhrne. Opravdu dobrý film a ten nejlepší trailer na další díl. (29.08.2012)

Prešli sme do farby. Toho som sa trochu obával. Čiernobiely formát pri starých samurajských filmoch milujem. Ale Zatoichi je natoľko zaujímavá postava, že tento prechod zvláda bez najmenších zádrhelov. V podobnom duchu ako jeho dva predchodcovia, je aj táto časť vizuálnym skvostom. Oldschool kameramanská tvorba. Nájazdy, odjazdy, švenky cez ramená a veľké celky. Prostredie rodného mestečka a jeho zákutí je tu rovnako využité na maximum. Je to už tretí film o Zatoichim a prostredie je zase raz iné. Tanaka veľmi umne zobrazuje vzťahy medzi postavami. Či už tie nové, alebo tie, zo Zatoichiho minulosti. Stret so starým učiteľom je v tomto smere dominantou. Rovnako ako aj ľúbostný motív. Všetko je podmienené logickému vývinu, a tomu ako charaktery reagujú na určité situácie aj aké sú ich túžby. To je základným hybateľom všetkých situácií. Žiadna postava tu nie je zbytočná! V konečnom dôsledku je to ale veľmi smutný príbeh. Kde je spoločenská hierarchia dominantná nad záľuby obyčajných ľudí. Funkčné aj vtedy, ak to porovnáme so súčasnou situáciou. Šintaró Kacu ako Zatoichi znova raz perfektný. (08.12.2020)

Pôvab čiernobielej vystriedala atraktívna farba. A farbistejší je i tretí príbeh Zatoichiho, poodkrýva sa nám tienistá stránka pôsobenia v yakuze a osudovým sa stáva stretnutie s bývalým učiteľom a jeho sestrou. Hrdina prežíva láskyplné vzplanutie a začína zvádzať svoj osobný boj. Boj o smerovaní jeho ďalšieho života... Zatiaľ najemotívnejší zo série je poctivou filmárskou prácou, kde sa neberie dôraz len na súboje, ale aj na hlbšie vykreslenie hlavnej postavy. Tu je predchádzajúca časť a nasledujúca časť. (25.02.2012)