Král Artuš

Nemôžem inak, než 5* - neviem totiž prísť ani na jeden dôvod, prečo by som mala nejakú hviezdičku ubrať. Neviem ani, čo sa stalo, ale film, o ktorom som počula veľa zlého, ma načisto dostal. Oklamali ma fotky, oklamali ma recenzie aj mená tvorcov, čakala som historickú frašku. A našla som hrdinský epos s citlivým podfarbením – vyčnievam z radu sklamaných. Možno je to v tom, čo napísal jeden austrálčan na IMDb: "It's all about atmosphere". Áno, atmosféra sychravého starovekého Anglicka a beznádeje je dokonalá – keby za ňu udeľovali Oscara, Artušovi by som ho dala. A zčasti súhlasím s tronom - preslovy, ktoré inokedy znejú smiešne, sa mi v Kráľovi Artušovi zdali kratšie a rozumnejšie. Clive Owen má úžasný hlas, pátos je dávkovaný s mierou (ku koncu väčšou, ale stále sa to dá :-), ostatní hrdinovia ako aj plebs vyzerajú dostatočne dôveryhodne (rozumej špinavo), výprava nádherná, hudba prekrásna a ušitá na mieru ako najlepší oblek. A ešte jedna vec – dojímajú ma príbehy ľudí, ktorí radšej zomrú pre niečo, v čo veria, než by nemali pre čo žiť. Dojímajú ma príbehy ľudí vytrhnutých zo svojich koreňov, ktorých bolesť nepochopí nikto, kto ju neskúsil. A ešte viac ma dojímajú príbehy ľudí, ktorí sa zmieria s blízkosťou smrti a s týmto vedomím jej kráčajú v ústrety, aby bojovali o život. A toto je taký príbeh. Len jeden... krásny... príbeh. (04.05.2006)

Deti sa hrajú na pieskovisku a ja sa k nim rád pridávam. Pretože im tam stále niečo efektne dymí a hrá im do toho hrdinskejšia zimmerovština než v Skale. A pretože sú medzi nimi Keira Knightley a Clive Owen, na ktorých je radosť pohladieť, aj keby s šašovskými guľami na nosoch recitovali Shakespeara. Najroztomilejší špatný film minimálne za posledný rok. Vrelo odporúčam Director's Cut. Je podstatne krvavejší. (08.08.2004)

Ano, podle pověsti Artuš porazil Sasy, ale tuším, že Ginevra nebyla modronohá bojovnice a lučištnice odněkud z lesa, ale dcerkou královskou. Nemůžu popřít, že se mi tento její příběh líbil víc, než ve skutečnost vypráví staré pověsti. Hlavně co se Lancelota týče. Díky ale velkému počtu slavných tváří se na to dívat dalo. Stellan, jako hlavní vůdce saských nájezdníků, byl ve své roli nekompromisního zabijáka úžasný. Stejně tak jako Mads se svým sokolem. Ty vlasy a kérky na tváři mu nesmírně slušely a Merlin, ten byl spíše k zasmání. V jeho případě si Merlina stále představuji jako charismatického čaroděje v podání Sama Neilla. (12.02.2017)

Chtěl jsem vidět tvou tvář, abych tě pak na bojišti poznal. A ty by sis měl zapamatovat moji tvář, Sase. Protože až ji spatříš příště, bude ona to poslední, co ještě uvidíš......Jeden z najhorších filmov, na akých som bol v kine. Ukážky boli dobre zostrihané a doplnené poriadnou burcujúcou hudbou. Tešil som sa. No v kine som sa nudil a odchádzal som poriadne rozčarovaný. Pochválil by som výpravu a ku koncu podarenú bitku, ale inak ma to veľmi nebavilo. Tupá popcornová zábava s veľmi zlým scenárom. (22.08.2011)

K téhle filmařsky vděčné legendě jsem přistupoval s opatrností, nicméně takový průšvih to rozhodně není!! Historická fakta šla sice mnohdy stranou, ale co na tom.. Producentský matador Jerry Bruckheimer je především spolehlivou značkou pro nenáročné pobavení širokého diváckého stavu. Tudíž tu na Artuše a jeho věrnou skupinku rytířů čeká po patnáctileté službě pod římskými vlajkami ještě jedna nebezpečná mise. Barbarští Sasové ale záhy vystrkují pečlivě nabroušené drápky. Historie podle Bruckheimera se tak pouze opírá o několik autentických jmen a například na takové cizoložné pletky Lancelota s Guineverou se tu vůbec nemyslí. Učesaný projekt (skoro) bez kapky krve navíc bohužel nefunguje tam, kde by se to od něho nejvíce čekalo. Herecky (zajímavých hvězd tu skotačí požehnaně) je to pouhý standard, více se vydařil casting záporných figurek a taková Keira Knightley nechá diváka dlouho v očekávání a když už se na plátno dostane, nejistá milostná linie jakoby ji zabraňovala hrát. Bohužel nevýrazný Clive Owen naopak spíše rozlítí svými planými heroickými proslovy o víře a zdánlivě se blížící svobodě. Akce není nejmíň, místy docela zaujme (digitální zamrzlé jezero), hudba Hanse Zimmera nezklame, nicméně opět mísí ženské sbory s elektronikou a její oposlouchatelnost není hodna delšímu zapamatování. Antoine Fuqua je solidním akčním rutinérem, místy ale neví kudy kam, nicméně Bruckheimerova taktovka (byť se vytratila mystika nebo magie) určuje tempo, relativně působivé bitevní sekvence (pokud se tedy občas spokojíte jen s nesmylným máváním mečů bandy nalíčených kaskadérů) a neméně zdařilou kameru spojuje nezáživná vata okolo, které chybí spád, napětí i ona temná atmosféra kruté doby (make-upová stylizovaná „špína“ to nenahradí). Žádný zázrak, ale na *** to stačí. PS: Keiře zřejmě není nikdy zima. (06.07.2008)