Ray

Životopisný filmy mám rád. Když se ovšem zadaří a vznikne něco jako Ray, tak jsem maximálně spokojený. Od začátku do konce (i přes svou délku) jsem film sledoval s velkým zaujetím. Příběh je sám o sobě skvělý, který nám ukazuje nelehký život Raye. Jamie Foxx byl samozřejmě ve svém výkonu přesvědčivý. Snad budu mít možnost vidět takto vydařených filmů víc. (03.12.2007)

Niekedy sa stane, že v rovnakom čase do kín dorazia dva "rovnaké" filmy (ŽIVOT CHROBÁKA verzus MRAVEC Z, ARMAGEDDON verzus DRVIVÝ DOPAD atď.). V rokoch 2004/2005 v Hollywoode vznikli dva životopisné drámy, mapujúce osobný a profesijný život dvoch slávnych amerických muzikantov, ktorí mali problémy s milenkami, alkoholom a drogami (a ktorých bratia v detstve krvavo zomreli). Z oboch snímok je jasné, že ich tvorcovia túžili získať čo najviac Oscarov a v oboch snímkach excelujú predstavitelia charizmatických mužských ústredných rolí. WALK THE LINE mi bolo bližšie, pretože mám rád country, mnohé spevácke pasáže boli úžasné a vôbec, to, čo predviedol režisér, Phoenix a Witherspoon, bolo fantastické. RAY kope v mojom srdiečku troška slabšiu ligu, ale aj tak ide o nadpriemernú, krásne nakrútenú a inšpiratívne zahratú drámu. Hudobné čísla ma strhli (a to nie som žiadny džezový fanúšik), atmosféra je krásna, scenár je už z princípu silný („uvarené dieťa“ MUSÍ zapôsobiť aj na najdrsnejších fanúšikov hororu) a to, čo predvádzajú herci, samozrejme v čele so šialene „presným“ Jamiem Foxxom (ktorého bravúrny výkon sa ale pravdupovediac miestami blíži až kamsi k nechcenej paródii, ehm), je sila. (14.09.2006)

Když tak nad tím přemýšlím, tak Coeni mi s "V nitru Llewyna Davise" úplně zničili možnost užít si tady ty uhlazené na-oscary-aspirující útržkovitě biografické ilustrace - a nutno dodat, že i předtím jsem byla dost skeptická. Vždycky mě totiž nejdřív bude zajímat především hudba a až potom její autor/interpret. A už vůbec mi nejde o správnost životopisných údajů (viz filmy, o kterých píšu na konci), ačkoliv mě vždycky zaráží, jak mystifikačně s emocemi zacházejí filmy, které se vydávají za pravdu. Ale rozhodně za můj záchvat skepse vůči Rayovi nemůžou jenom Coeni, ačkoliv u nich uctívám to, jak nechají písně zaznít v celém rozsahu, nemají potřebu je kouskovat do klipovitých montáží nebo komentováním vysvětlovat a hlavně že je používají jako stylotvorný prvek a ne jako křoví - což mi přijde jako přesný opak toho, co se děje v Rayovi. A jako pozitivní příklad uvádím další hudební (kvazi) biografie, které mi přijdou dobře udělané: Sametová extáze, Beze mě - Šest tváří Boba Dylana a zcela z našich luhů Rok ďábla (+ čestná zmínka Amadeus). Spojnici tvoří dobře zvolené ozvláštňující formální twisty a zejména nadhled vůči portrétovanému fenoménu. Slepý obdiv (pun not intended) nevede nikdy k ničemu skvělému. (07.08.2016)

Nebýt hereckého výkonu Jamieho Foxxe, býval by to byl průměrný film o nadprůměrně nadaném hudebníkovi. Přeci jen se jedná klasické hollywoodské drama, které mezi ostatními vyniká skvělými hudebními pasážemi. Ač je mi téměř veškerá tvroba Raye Charlese cizí, při filmových koncertech mi naskakovala husí kůže. Jinak je film jen dalším potvrzením toho jak k sobě mohou mít drogy a dobrá hudba blízko. (29.07.2009)

Ray je skutečně film, který stojí a padá na ikoně Raye Charlese, nenabízí žádnou přidanou hodnotu, je to docela úzkoprsá a neinvenční biografie, která má velice malou šanci, že diváka zaujme, pokud není fandou Raye Charlese nebo aspoň jemu podobné muziky. První polovinu jsem protrpěl, zdramatizování v drogovém období způsobilo vítané oživení, ale opět jen potvrdilo zkostnatělou dynamiku nepřekvapivých biografických filmů (vzestup-pád-prozření). Upřímě pochválit mohu jakš-takš režii a samozřejmě perfektního Jamie Foxxe. 5/10 (22.03.2010)