Hrozba

"No a jsme z toho venku. Přišel expert..." Když se normalizačního angažovaného námětu z prostředí hutního závodu ujmou takoví experti jako režisér Sirový spolu se scénáristou Křižanam, pak to zas taková katastrofa, jak naznačuje zdejší obsah, být zjevně nemůže. Škoda jisté roztříštěnosti děje, v závěru filmu však na nás čeká vícenásobný happyend, jímž se všechny ty různorodé děje (alespoň tematicky) tak nějak propojí. Hrozba výbuchu plynu v závodu, hrozba úmrtí malé dcerky následkem havárie, i hrozba vážné nemoci jednoho z pracovníků v podniku, trošku moc potenciálních katastrof na jeden film, říkal jsem si. Při závěrečné typicky zasněné Fišerově hudbě už ale člověk může cítit všeobecnou úlevu. A možná se tak nějak ulevilo i samotným filmařům, že z toho přihlouplého námětu vytěžili maximum možného. (14.10.2023)

Zatímco zdejší obsah připravuje diváka na Hrozbu jako na zoufalý budovatelský film, anotace NFA zase do popředí dává zmínku o inspiraci katastrofickými filmy holywoodského stylu. Z výsledku mi vychází mi zajímavý fakt, že ty normalizační angažované filmy v ČSSR měly s hollywoodskými jednu věc často společnou: vsunutí naprosto neuvěřitelného happyendu na závěr. Sirovému s Křižanem se podařilo v rámci možností vytvořit lehce nadprůměrný film z prostředí hutního závodu, kde se do prostředí dostává nadčasová otázka manipulace s pozicemi zaměstnanců, zvláště nasazení protekčního mladíka bez zkušeností na vysokou pozici, i na úkor ponížení dlouholetých spolehlivých zaměstnanců. Což způsobí opravdovou katastrofu. Občas film trpí nějakou drobnou slabinou (nevýrazné vedlejší vztahové linky či nepříliš přesvědčivý „akční“ výkon P. Zedníčka), ale za účasti herců jako Menšík a Frej to dobře odsýpá, od poeticky laděného úvodu mě film zaujal, téma i zpracování v širokouhlém formátu rovněž, ředitel mi dokonale pil krev, v lehce vykalkulovaných motivech (leukemie, zranění malé holčičky) se naštěstí netlačilo na pilu a vypadalo to z mé strany na 4 hvězdičky. Jenže pak přišel dialog, který převrátil dosavadní charaktery hlavních postav naruby: POZOR, SPOILER! z člověka, který se dle všeho měl ukázat jako neschopný, vznikl najednou hrdina a dva poražení muži se najednou smířili s nedávnou prohrou, aby společně vykročili k šťastným zítřkům ve svém pracovišti. Ehm, svým způsobem se to skloubení angažovaného námětu s hollywoodským stylem vlastně povedlo. Ale lituji, tyhle vykonstruované závěry mi vážně kazí celkový dojem. S jiným závěrem by mohla vzniknout výborná kritická sonda. Jinak jsem pozitivně překvapen, čekal jsem trapas plný komunistických keců a soudruhování, ale ten se naštěstí nekonal. 70% (21.02.2021)

Poměrně slušně odvedený film, který podle mne není až tak pokusem o katastrofický žánr, jak tvrdí Březina v Lexikonu českého filmu, ale spíše psychologicky laděný snímek, kombinující různé druhy ohrožení - malé dcerky, manželství, vztahů, kariéry, a nakonec i fyzického ohrožení možným výbuchem. Některé linie jsou slabší, nedotažené, ale třeba Frejův smutek nebo rozhovor Menšíka s Dvorskou jakožto jeho ženou, která za ním nikdy nestála, jsou velice silné. (14.11.2012)

Natáčelo se u zámku Hukvaldy v Ostravě a celý film je situován do Ostravských železáren. Tak plusem je dobrá hudba, slušný scénář,dobře obsazené,řemeslo je myslím ok.Menšík v nevídané roli,ukřivděného, ješitného soudruha. Všudypřítomný smog 😣Durdíka namluvil Preis.Myslím že k tématu heroismu práce asi to nejlepší co v té době vzniklo... (16.06.2019)

Již od první chvíle je zřejmé, že budeme mít co do činění s výbornou hudbou Luboše Fišera. Přes poetický začátek se záhy z filmu vyloupne rozvětvené drama, které se stejnou vervou věnuje všem postavám a neponechává žádnou z nich bez uspokojivé pointy jejich příběhu. Vyjma Zedníčka, jehož závěrečná excentrická hra na esmeraldu se vymkla jakékoliv kontrole, odvedli herci velmi dobrou práci. Frej asi tušil, že jednou bude dabovat Lino Venturu a odkoukal od něj okouzlující úsměv, čehož využil ve scénách s Eliškou Sirovou. Menšík dal svému Budilovi do vínku strach, oddanost, odpovědnost, lásku, ale i jistou dávku dojemnosti. Jeho Budil je natolik precizně propracovaný, že ho vnímáme natolik komplexně, jako kdybychom jej znali léta. Budil se zuby nehty brání odložení do starého železa, kope na všechny strany a především do svého nástupce, jehož častuje jednou jízlivou poznámkou za druhou. Když je Budil se svým sokem vystaven krizové situaci, musí se rozhodnout, zda bude pokračovat v pohrdání mladým mužem, nebo budou společně řešit problém. Ve chvíli, kdy Budil nahlédne do papírů, sehrál Menšík nezvykle uměřeným způsobem během pár sekund několik různých emocí. Kvůli téhle scéně, která patří k vrcholům Menšíkova herectví, ale nejen kvůli ní, má smysl film vidět. (10.03.2023)