Ingeborg Holmová

Tady se Victor Sjöström teprve rozjížděl, ale genialita už z něj srší. Sociální rodiné drama, jak se ve Švédsku řešilo před ne moc než před sto lety (hra Nilse Kroka je z roku 1906). Porovnejme, jak by tomu bylo teď, jak se tahle země změnila za pár generací. Ale nejde jenom o rigidní systém "sociální péče" (raději do uvozovek, aby nevznikl dojem, že mluvím v současných pojmech), ale také o tom, jak se s tím rodina Holmů vyrovnává - vidí v tom podobnou neodvratnou pohromu jako je požár nebo zemětřesení, které nelze vzdorovat, kterou je možno jen zvniternit, až k zbláznění. Pozn. 1: sloupané části filmu v závěrečně scéně gradují toto velkolepé finále. Pozn. 2: Jak přijímalo Sjöströmův film tehdejší publikum? (19.09.2016)

No tak bohužiaľ na LFŠ bola premietnutá verzia skrátená na cca 70 minút, kde bol problém, vôbec netuším. Hudobný flautový doprovod bol ale dokonalý. Film potom tak trochu pôsobí skratkovito, pričom ale všetko dôležité obsahuje a žiadna dejová vata tu nie je navyše. Slzopudná sociálna dráma, ktorá sa svojho času vyjadrovala aj k závažným témam "dneška", dokáže vyvodiť súcit a možno aj slzy aj dnes. Takže Sjostrom sa asi ničoho nebál, tu máme nedokonalý sociálny systém, neskôr priniesol na plátno hrôzy alkoholizmu. Nemôžem si pomôcť, ale batolatá a malí štricáci v retro oblečkoch sú v každom starom filme neskutočne roztomilí. (02.08.2017)

Vynikající studie utrpení ženy, která v krátkém čase přijde o manžela, majetek, své tři děti a nakonec i rozum. Hilda Borgström podává v tomto němém filmu naprosto strhující výkon. Ačkoliv na počátku nepůsobí nijak výrazně, jakmile se přestane její hrdince dařit, nemohla jsem se odtrhnout. Je tu několik scén, kdy člověk doufá a fandí, že to dobře dopadne a je až mrazivé, že právě díky ní víme, že se tak nestane, i když ostatní postavy nejsou nijak zlé nebo zákeřné. (06.09.2022)

Ostře sociální dílo vykreslující definitivní úpadek mladé ženy. Ta se nepřízní osudu ocitne v chudobinci a je nucena se vzdát svých dětí. Necitelnost tohoto institutu je zde plně cítit. Nemají žádné pochopení pro hrdinčinu strastnou životní situaci, je pro ně jen jakousi další zkrachovalou osobou. Ingeborg se těžce vyrovnává se ztrátou svých dětí, což vede až k totální destrukci její psychiky. Sjöström v práci s herci působí přesvědčivě, uspořádání děje je však příliš sterilní. Hilda Borgström s mimikou a gesty věrohodně vykreslila úpadek individua,ale režisér vše řadí příliš jednoduše a často dosti zkratkovitě, tudíž film ochuzuje o patřičné emoce. Vezmeme-li ale v potaz, že tento snímek patří k jedněm z vůbec prvních původních švédských filmů a vyzdvihneme-li některé jeho kvality, zůstáne silnější nadprůměr. (27.10.2003)

Se svou délkou, mnoha postavami a sociální tematikou jde o nečekaně vyspělý útvar, jehož formální stránka překonává evropskou tvorbu (samozřejmě československou) nejméně o pět let. Záběry plynně navazují, kamera se přesouvá do prostoru blíže k hercům a v jednu chvíli jsme svědky precizně zvládané paralelní montáže, za kterou by se nemusel stydět ani sám D. W. Griffith. Podobně sebevědomě v Evropě této doby vyprávěli snad jen Léonce Perret a Louis Feuillade. Za přispění této zručnosti režiséra Victora Sjöströma dokáže příběh vdovy Ingeborg Holmové i dnes dojmout. Film byl i ve své době přijat s nadšením, nelze se však ubránit dojmu, že uznání vzešlo z odhodlání natočit seriózní tematiku spíše než z čistého řemesla. Ingeborg Holmová dokazuje, že poměrně dobře zvládnuté základy klasického vyprávění se dají nalézt v Evropě a to ještě před zlomovým rokem 1917. (07.08.2017)