Otec a syn

Výraz "spirituální incest" je trefný, ale dá se jít ještě dál a položit si otázku - proč, když sledujeme dva polonahé muže v těsném objetí, když vidíme formou detailních záběrů a protizáběrů jejich mlčící láskyplné pohledy, proč, když je celý film zalit měkkým slunečním svitem a tónován do teplých barev jako paraguayská telenovela, proč, když hraje lyrická hudba slavného ruského stejnopohlavníka Čajkovského (a Sokurov nás touto informacípřímo praští po hlavě), proč nejsme ochotni si domyslet to, co bychom si automaticky domysleli u jakéhokoliv jiného vztahu? Proč vztah těchto dvou postav nevnímáme jako homosexuální, přestože se, jak již zde bylo poznamenáno u jiných uživatelů, pohybují v čistě mužském světě (těch pramálo ženských postav je vždy symbolicky i fyzicky odděleno od mužských postav - jako synova přítelkyně /skrze okno, balkon/) a neznajíce titul filmu či přeslechnouce jak se oslovují bychom v nich viděli příslušníky sexuální menšiny? Ve filmu tak, kdo chce, může stejně dobře číst intimní lidské drama stejně jako filmovou hru s kulturními a sociálními očekáváními diváků, které z civilizačních důvodů brání domyšlení jinak snad logického dějového vyústění a vyvolávají nepříjemné pocity návratem vytěsněných psychologických sil. (24.02.2015)

Je mi ľúto, keď tu čítam niektoré príspevky, ktorých autori skrze svoje predstavy vidia sexuálnu žiadostivosť aj tam, kde je čistá láska medzi synom a otcom...No zároveň chápem, že ju máloktorí dnešný muž zažil. I to, že sa dnes už aj na blízke priateľstvo dvoch mužov pozerá podozrievavo, niečo o nás svedčí. ...Úvodný vzájomný "boj" a následné privinutie si syna priamo zobrazujú lásku medzi otcom a synom, ktorý mu dôveruje, môže sa k nemu priblížiť a vyjadriť lásku dotykom i slovom a náchádza v ňom bezpečné prijatie... Scéna, keď pred sebou stoja tvárou v tvárou znázorňuje, že syn si uvedomuje, že je iný, jedinečný, hoci je synom svojho otca, ktorý ho splodil a otec je v ňom istým spôsobom prítomný... Kladiem si otázku, čo znamenajú synove slová, že "otec necháva syna ukrižovať"? Ukrižovanie je moment, kedy Ježiš zažíva úplné opustenie Boha Otca. Zomiera. No poslednými slovami sa predsa odovzdáva do rúk otca a vracia sa za ním. Aj otec sa musí vzdať syna a syn otca, vykročiť na vlastnú cestu, no s vedomím, že sa môže vrátiť... Syn, ktorý dostal otca, ktorý ho miluje, sa stretáva s iným mladým mužom, ktorý svojho otca hľadá . Syn mu hovorí, že nesmie mať strach. Syn strach nemá, pretože mu otec verí a je pri ňom... Vzájomná telesná blízkosť, meranie si síl a hry sú spôsoby komunikácie medzi otcom a synom. // Film je o vďačnosti syna za prítomnosť otca, o hľadaní chýbajúcej lásky otca u synov, ktorí ho stratili či nemali, o porozumení, že nemožno vyjsť z domu a naplno prilipnúť k žene, kým mi otec nepovedal, že som mužom, ktorý to v živote sám zvládne, a zároveň o otcovom vzdaní sa syna.// Film mi pomohlo lepšie porozumieť Jánovo evanjelium a hlavné dielo E. Lévinasa, ktorý napísal, že "Lásku vôbec treba chápať na základe otcovskej lásky."(Totalita a nekonečno, s.250) (15.10.2016)

Krásná, ale nic nenabízející krabička. Zdá se, že v tomto filmu je hlavní forma dokonalost obrazu. Povedlo se. Bohužel, když si formu odmyslím nacházím pramálo. Nemůžu si pomoc, vše se mi jeví točeno pouze na efekt, patetický projev postav mě do děje nevtáhl. Toho je zde i tak málo, ale to by mě nevadilo, kdybych na oplátku získala nějaký přísun emocí. Po konci filmu jich však zůstávám prosta. Takže výsledek nemastný neslaný. Přestože tento film už svou výtvarnou podobou či nekonvenčností průměrný jistě není, dávám za 3. (09.01.2009)

Otec a syn. Čisto mužský svet, prepletený vojenským životom a napriek tomu tlmene plný citov. Minimalistická dráma, ktorá vás pohlcuje a zároveň vydeľuje z bežného časopriestoru už samotným nasnímaním, v ktorom kamera len veľmi sporadicky prekračuje polocelok ako veľkosť záberu smerom k širším obzorom. (12.04.2005)