Palindromy

Šel jsem na to hlavně ze zvědavosti. Zajímalo mě, jak si režisér poradí s tím, že v každé části hraje hlavní postavu dvanáctiletou Avivu, která je posedlá myšlenkou mít vlastní dítě, jiná herečka. A bohužel to jako celek nedopadlo nejlépe. Místy je to matoucí a nepřehledné, ale najdou se tam i velmi povedené scény (např. v domě křesťanských sirotků). Sečteno potrženo, celkem zajímavý a hodně ujetý experiment. (06.11.2005)

Todd Solondz se tentokrát umělecky ujal populární voluntaristické teze: Lidé se v zásadě nemění. Jeho film, nahlížející postavy jakožto palindromy, události, jež skončí vícero-méněro tam, kde začnou, je ve věku ideologie růstu, seberozvoje a automanagementu osvěžujícím ujištěním, že ne všichni mají hlavy až po ramena narvané v hnědkách. Aby to bylo jakože fakt jasné, nechává Solondz postavu mladičké Avivy hrát celkem 6 různých hereček - a vskutku, jednomu není zatěžko v tom kolotoči tváří identifikovat jedinou bytost. Kam se kadí Buñuel - ten měl ve filmu jen dvě a jeden nevěděl, kde mu hlava stojí. Kromě obvykle sardonického lamentování na poměry se to hodně točí okolo Solondzova oblíbeného motivu pedofilie. Filmařský labužník dosahuje ještě kontroverznějšího vyznění, než jakých docílil ve svém zatím nejúsěšnějším Štěstí. V zásadě se není co divit, že musel točit za vlastní prachy. Na druhou stranu se Solondzovi nedaří se držet dost zpátky na to, aby některé z událostí nepůsobily kalkulovaně [marilyn-mansonovská rodinka Sunshineových], to už ale k jeho filmům tak nějak patří. Jasné teze a neochota točit filosoficky rozostřenější filmy způsobuje, že nesklízejí takové ovace, jako podobně laděné, ale interpretaci otevřenější bijáky spřízněnce Alexandera Paynea. (28.09.2014)

tento film mě absolutně nesedí jako film, sice do odpadu to má dost daleko, ale děj je naprosto nezajímavý, neustálé střídání hereček je otřesný, jediný co na mě docela zapůsobilo, bylo téma potraty, ale to je jediný, co mě nějak uzemnilo, a to je sakra málo, od tohoto filmu si nic dobrého neslibujete naprostá ztráta času. (15.12.2010)

Moc jsem se na film těšil a doufal, že to nebude takový zklamání jako Storytelling. Zezačátku to tak nevypadalo, bylo to takové nemastné neslané, poté se to od útěku z domu obrátilo a film mě bavil až do samotného konce. Škoda jen, že kvalitativně a záživností je film nesourodý, je pak těží si na film utvořit názor. Nápad s použitím vícero hereček jsem zprvu považoval za takovou ,,machrovinu", ale mělo to i myšlenku, která se mi velmi zalíbila. Nejlepší z hereček byla rozhodně ta tlustá čerňoška, měla nejvíce prostoru a schytala supr lokaci a postavy. Druhá nejlepší byla hned herečka následující, během jejího hraní se ve filmu objevily snad dvě nejlepší scény! Příběhem je to nápadité, rozvětvenější a s hlubší myšlenkou, která se mi opět velmi zalíbila. Oceňuji opět skvělý soundtrack a emotivní opening scene s pohřbem Dawn Wienerové! Filmu bych vytkl snad jen již zmíněnou nesourodost, komediální konec a lehkou amatéričnost. Vyhodnocení: "Don't look, but Mark Wiener is looking at you." "Let's get out of here." (12.06.2021)

Myslím že aj u človeka s lobotómiou by tento film zanechal negatívne emócie. Herecké výkony sa blížia k absolútnej nule. Už po pár minútach som sa musel premáhať, aby sa mi podarilo vydržať ďalšiu minútu. Posledným klincom do rakvy bolo, keď sa Henrieta dostala k mame Sunshine do kresťanského domu. Nápad dať do každej epizódy inú herečku je celkom zaujímavý, ale ako som už napísal, ochotnícke divadlo z Hornej Dolnej by dokázalo lepšie stvárniť postavy. (05.09.2012)