Vítězný lid

Zaprášená vitrína plná neživotných figurek, jež selhává v tom nejdůležitěším - oslavě a vzdání holdu tehdejším spojeným lidovým silám pod Gottwaldovým vedením. Zatímco v impreialisticky prohnilých Spojených státech se odhalovala zrada Všech prezidentových mužů, u nás probíhalo natáčení dokudramatu jiného kalibru. Ale bez ironie, veškerou ideologii zabíjí totální fušeřina ze strany Vojtěcha Trapla, kterému jsou pojmy jako kauzalita nebo motivace naprosto neznámé, takže potenciálně napínavý příběh thrillerového rázu se rozpadne ve změť osamocených, nevypointovaných epizodek uzavřených v interiéru kanceláří. Vystřihněte hodinu filmu, a na tempu či smysluplnosti se nic nezmění. Herci toporně okolkují a poslouchat rozhovor Gottwalda s Benešem je bez nadsázky masakr - oba totiž sází na nesčetné dramatické odmlky během jedné věty, takže jejich dialog se rovná srazu mentálně zaostalých sklerotiků, stopy napětí veskrze žádné. Ale jsem za ten mauzoleovitý exkurz rád, vyšla z toho bezzubá, upachtěná "rekonstrukce", na níž se kvůli jejím nekvalitám dávno zapomnělo. A nepomohla ani stylizace do komunisty oblíbených husitů. (08.03.2013)

Film, ktorý vyniká predovšetkým neuveriteľne stupídnymi dialógmi, patetickými scénami a absenciou pevnej réžie. Keby si vzal film na starosť Otakar Vávra, bol by z toho ozajstný veľkofilm pretože on vedel dokonalo ukočírovať niekoľko tisícový dav. Ale Vojtěch Trapl na to skrátka nemá. Davové scény pôsobia smiešne a herci tak nechutne prehrávajú, že sa na tento film skrátka nedá pozerať. A to nehovorím o demagógii ktorej je film nacpaný k prasknutiu. Všetci predsa vieme že február 1948 nebol víťazstvo pracujúcich ale len dokončenie integrácie do východného bloku. (30.07.2011)

Vávrovy filmy se pochopitelně vyznačovaly silným propagandistickým zabarvením, ale zároveň byly zručnou filmařinou s výborným vedením herců. To se v případě Trapla nekoná. Úmorné dialogy čtené z dobových záznamů prkenným herci se rozhodně vávroskému stylu ani nepřibližují, ačkoliv se o to moc a moc snaží. Tupost režiséra nejspíš vycítil i dvorní představitel Gottwalda Bohuš Pastorek a rozhodl se raději v tomto veledíle nevystupovat. Z profesionálního hlediska jistě dobře udělal. Na druhou stranu dal prostor Pántikovi, z jehož podání prvního dělnického prezidenta musely brát všechny hlavní propagandisty mdloby, protože díky němu určitě spousta lidí musela chtě nechtě sympatizovat s reakčními živly. Hrozná záležitost. (14.04.2012)

Tenhle typ je z hlediska normalizačních filmů hardcore, protože u tohoto typu filmů nesledujeme ten či onen příběh uvědomělého člověka komunisty (což je většinou svojí hloupostí zábavné), ale jakousi snahu tvůrců o tvorbu hraného dokumentárního filmu a o autenticitu. A jelikož se ve filmu hlavně schůzuje a je tam množství pro někoho možná neznámých jmen, je těch 117 minut celkem výživná stopáž. Samozřejmě zadání k natočení dala sama strana a podle toho film také vypadá. Přesto souhlasím s uživatelem Karrfikem, že prásknout tomu ODPAD je sice snadné, ale neobjektivní. Přes veškerou tendenčnost a rudost nelze tvůrcům upřít snahu o autenticitu, dobové exteriéry i interiéry a zejména o snahu aby jednotliví herci byli podobní svým historickým vzorům a to nejen co do vizáže, ale i do mimiky a řeči. Zaujmul tak Vladimír Pavlar jako Jan Masaryk a zejména Jiří Pleskot v roli unaveného, ale stále distingovaného Dr. Beneše. Při sledování těch zástupů zblblých lidí zpívajících revoluční písně, mávajících prápory, kterak se jak podivní jedovatí hadi táhnou ze všech fabrik Prahou jsem si říkal - jak jen tohle bylo možné? Jak se to mohlo stát? Kde ti lidé zblbli? Kdo je zblbnul, že se z nich stala dravá řeka, která už nešla zastavit? Kdo selhal když to byl teprve pramínek? Tohle přeci nebyl přirozený důsledek poválečného demokratického vývoje v poválečné republice! Pravdu měl Gottwald i někteří ministři ,,původní'' vlády když tvrdili - teď jsme na důležitém rozcestí. To o čem se rozhodne dnes, bude mít dopad na roky a desetiletí... Pro svobodně a demokraticky smýšlející část občanů, pro živnostníky, duchovní, pro všechny ze západního odboje atd... ten dopad začal velmi brzy... žaláře, popravy, mučení, nucené práce, ztráta majetku, ztráta občanských práv, perzekuce příbuzných a potomků na roky daleko.... Hnus, hnus, hnus a ještě jednou hnus ! Od února 1948 do roku 1953 (kdy Gottwald zemřel) začíná to, co se u nás nazývá padesátými léty. Je to nejhorší období našich moderních dějin. Docela by mne zajímalo objektivní zpracování těch dní, někým dnes. Bez příkras, bez rudého blábolení, prosta tak jak to bylo. Bylo to důležité období našich dějin. Křižovatka, na které tehdejší vedení naší země špatně zabočilo a ta špatná cesta zavedla národ na 40 let do naprostého marastu. Dávám tedy jednu hvězdu za tu snahu o reálie. * (11.04.2017)

No jo, to se ten Únor soudruhům (nejen) v tomto filmu oslavoval a na druhou stranu jim dával možnost vysmívat se tehdejším demokratům, kteří byli díky své hlouposti těmi pravými viníky nástupu komunistů k moci (de facto legální cestou). Nejhorší na tomto skvostu však není téma ani jeho zpracování, jakožto násilné upravení si některých událostí a osob, o to hůře, že ne celku, ale jednotlivých částí. Tvůrci totiž točili dle historického scénáře, avšak tu něco (po)změnili, támhle zase nechali vyznít něco jinak, a pak vznikl tenhle nehorázný paskvil. Nejvíc mně však nezvedlo mandle prezentování například Gottwalda či Zdeňka Nejedlého jako vzácných, charakterních lidí, bouřliví dělnicí a davy či korupce, politikaření jako výsada jen a pouze demokratů, nýbrž prezentování Marshallova plánu jako „zadlužení se u amerického lichváře“ a hlavně vůbec celé líčení postavy pana Beneše, to se člověku opravdu zvedal žaludek a on sám se musel chudák v hrobě obracet. To mě navádí dát odpad!, ale na druhou stranu film demonstrativně působí jako aktuální připomínka, že demokracie nesmí být hloupá a slabá, aby neumožnila nástup totalitních stran, no a tento fakt mi v tom zase brání, takže celkově symbolická, varovná 1*. (27.12.2012)