Slon

Přiznávám, že snímek je vystavěný až s chirurgickou pečlivostí a jsme zde svědky velmi neobvyklé práce s filmovým časem i prostorem a s chytře rozesetými implicitními odkazy k diskuzím ohledně masakru v Columbine High School (hraní videoher, náznaky šikany, lehká dostupnost zbraní, etc.). Jenže celý ten ledově klidný způsob vyprávění nakonec nezpůsobuje žádný velký šok, ale tak maximálně pozvednuté obočí či pokrčená ramena. To je hlavní důvod, proč Van Santův film stojí kdesi hluboko ve stínu estonského Klass a nebo třeba televizního filmu Bang, bang, seš mrtvej! Gus Van Sant jakoby tak nějak mimochodem zapomněl na postavy. Celá stylistická výstavba, jakkoliv je rafinovaná, nedává divákovi absolutně žádný prostor vžít se do jejich kůže, nevzbuzuje tím pádem v divákovi žádnou empatii a ruku na srdce – ani u analyticky natočeného filmu není žádoucí, aby divák u scén střílení školáků tak maximálně hloubal nad tím, kde se která z vedlejších postav v té které chvíli nachází... (19.11.2017)

Dokonalý kontrast -mezi nudnými a všedními problémy několika děcek a naprosto (auto-)destruktivním, ujetým a nárazovým činem dvou bezradných mladíků-dává tomuhle filmu výjmečnou atmosféru...G.Van Sant vše jen tiše pozoruje-bez komentáře, kudrlinek,názoru či slepého moralizování..a právě v tom je ta síla, když si uvědomíte, že všechno to napětí, šok a zmar pramení čistě jen ze situace-né z umu vypravěče ale z nečekaného činu,který během pár sekund naprosto převrací životní hodnoty všech zůčastněných..........žvatly, žvatly žvatly..hahaha..kecy, nuda..hihihi.(a najednou) =BANG=....................................................................................?? (27.02.2010)

Gus Van Sant dává příliš okatě najevo svou homosexuální orientaci, jiným slovy, nemůže si odpustit neukázat nějakou tu teplárnu, o což člověk co neni teplej zrovna nestojí, jinak je to ale dobrej filmař. Ve slonovi se nebál experimentovat a kamera tohodle filmu je nádherná, ono je to pak v působivym kontrastu, ta špína těch lidí v protikladu k tý kráse nebe, modři a bílých mraků. Ať žije umění! (08.09.2010)

Rozporuplné. A rozhodně zajímavé. Film jako takový nevyniká ničím. Je naprosto rutinní, obyčejní, všední. Sledujeme několik výňatku z každodenního života náhodných studentů na střední škole. Nemají na sebe žádnou návaznost, jen se v jednom dni sympaticky proplétají a ukazují jednotlivé typy charakterů. Možná spíš jen povrchně nastiňují, protože tady nezáleží na tom, jak se postavy cítí nebo jaké jsou. Celý den totiž nenasvědčuje ničemu, co by se mohlo stát. A najednou bum. Proč to udělali? Co je k tomu vedlo? Zde se ale žádné otázky ani odpovědi nedočkáte. Protože ani žádná zdánlivá není. Mužeme se jen tiše domnívat, čemu ten hrůzný čin předcházel. Jen v náznacích tu znázorněno několik možných variant, které ale nejsou nikterak rozvětvené či ukotvené v zdánlivě nesmyslném příběhu. Možná byl nesmyslný stejně jako čin, který přišel po něm. A měl vůbec nějaký smysl? Svou výpovědí se film řadí někde mezi Let číslo 93 a Bowling for Columbine. Polodokumentární chladný film bez emocí, který svým provedením a následným vyvrcholením dokáže vyvolat velice silný sugestivní dojem. Nic víc, nic míň. Máte nad čím přemýšlet. Dlouhých záběrů na oblaka je tu až nepříjemně mnoho... (10.08.2009)

Jenom stručně budu film charakterizovat. Dramatický efekt ano, ale styl filmu je podán takovým zplošťujícím způsobem, že nevysvětluje ani nekomentuje. Mně tady chyběl alespoň nějaký zacílený psychologický rozbor, který by mohl vyvážit dějovou výstavbu. A některé scény jsou vypočteny jenom na efekt. Nejzřetelnější je to právě ve střelbě do lidí. (05.06.2011)