Jak tvrdí Pereira

Předposlední film Marcella Mastroianniho a snímek, v němž jeho postava a jeho herectví naprosto dominuje. Klasické antifašistické téma muže, který se nestaral, dokud k tomu nebyl přiměn osobní ztrátou. Z galerie snímků tohoto zaměření ještě poměrně naivní, formou však jeden z nejlepších. Důležitou složkou filmu je hudba Ennia Morriconeho, filosofický podtext (dostane se i na poměr Claudela, Mauriaca či Bernanose k francistickému režimu), jenž je výrazně podtržen zvláštní koupací scénou. Nezklamal ani doktor Daniela Auteuila, ale Sostiene Pereira je pro mě především dalším výrazným připomenutím toho, co vše měl evropský film v postavě Marcella Mastroianniho. (20.10.2005)

Nejcennější na snímku je přítomnost legendy italské kinematografie Marcella Mastroianniho, pro kterého role stařičkého redaktora Pereiry byla důstojným loučením s jeho dlouhou hereckou kariérou. Pohled na jeho neustále se třesoucí ruce svědčí o tom, že jeho zdravotní stav v té době už nebyl nejlepší. Před kamerou se sešel z dalším významným hercem Denielem Auteuilem, pro kterého naopak role Pereirova společníka a lékaře byla jednou z met na cestě za úspěchem. Jde o celkem oceňovaný film, který mi ale přišel až příliš komorní, jednoduše řečeno poněkud nudný. Svou daň si vybrala i vyhraněně levicové vyznění filmu. Na něj pochopitelně mají tvůrci plné právo, konec konců téměř s jistotou odpovídá literární předloze, kterou jsem nečetl, a navíc Salazarovo konzervativně autoritářské Portugalsko opravdu mělo řadu odpudivých rysů a bylo spojencem nacistického Německa, jenže ona proklamovaná levicovost je takového ražení, že by film přesně tak, jak je natočen, mohl vzniknout v Sovětském svazu nebo jeho satelitech v 80. letech. Ono nadšení mladých revolucionářů pro Sovětský svaz je takové jednorozměrné a zdaleka neodpovídá složité situaci oné doby. Vždyť v době, kdy se příběh odehrává, bylo po moskevských procesech a v Sovětském svazu tehdy vrcholily masové čistky a bujel systém táborů gulag. No a v sousedním Španělsku si snaha Sovětského svazu dostat pod kontrolu republikánské hnutí vyžádala podobně tragické čistky mezi anarchisty a dalšími složkami republikánského hnutí. Snímek je příběhem nepolitického intelektuála, který se pod tlakem událostí kolem sebe stane politicky uvědomělým odpůrcem režimu. Celkový dojem: 45 %. (17.05.2010)

Předposlední vystoupení Mistra Mastroianniho před kamerou filmu. (11.03.2010)

Jednostranně levicový pohled na dění v Portugalsku, které nebylo přímo zataženo do 2. světové války a dokázalo se ubránit hrůzám nacismu i komunismu. Z tohoto pohledu jde o politický film na pomezí propagandy, neboť vlastně všechny postavy jsou pojaty ploše a schematicky s jediným cílem: očernit Salazarův režim, zatímco Rudí jsou ti hodní, co jednají "podle srdce". Málo známou skutečností je, že sami Portugalci považují Antonia Salazara za největšího Portugalce všech dob. On totiž zneklidňuje všechny, komunisty i demoliberály, neboť je reprezentantem jiného režimu, než komunistického nebo demokratického. Nahlíženo po stránce formální (umělecké), pak nutno uznat, že film jisté kvality má: herecké (Mastroianni), hudba (Morricone), ale jinak jsem si připadal jako divák u televize za minulého režimu... (18.03.2010)

Tento film stojí a padá s halvní rolí Marcella Mastroianniho, který jednoznačně dominuje, jakožto o politiku se nestarající starý novinář píšící do provládních novin v literární rubrice. Ten film má hlavu a patu, potíž je ale v tom, co v tomto prostru chybí. Ani Mastroianni nedokázal utáhnout všechno, a tak se morálně apelující příběh bohužel poněkud rozdrobil na menší kousky, čímž ztratil na síle. (07.01.2011)

Film jsem neznala, a najednou koukám - v televizi můj milovaný Marcello Mastroianni. Hned ho v Top Ten posouvám nahoru, tohle byl snad jeho nejlepší výkon! A Daniel Auteuil! To byl sen! Náááádherný film, který jsem bohužel nenahrála, ale musím ho sehnat. A knihu samozřejmě taky, už se těším......Aktualizace 22.2.2011: mám nahrané z TV a knížku jsem četla. Je výborná!!! Herce nemohli vybrat líp! (15.03.2010)

Tak Tabucchiho utla kniha, ani jej filmove spracovanie nie je nijakym dynamickym zazitkom, ci hlbokou uvahou nad stavom sveta pred vypuknutim 2.SV. Ide skor o lahko meditativny pribeh, ktory je zalozeny na vnutornych uvahach Pereiru, co sa spolocne s velmi zvlastnym sposobom napisania knihy, pretavilo do zaujimaveho knizneho diela. Filmu vsak atmosfera knihy chyba a to aj napriek vybornemu M.M., decentnosti celkoveho ponatia materialu zo strany rezisera ako aj Morriconeho hudbe. Filmove spracovanie preto ako jednohudba sice v pohode obstoji, no hlbsie sa mi to pamati urcite nevryje. (06.04.2010)

Me na filmu nejvice zaujal scenar. Opravdu dobry pribeh. Jestli to je levicove ci pravicove neresim, lide jsou vzdy na dvou stranach a zalezi uz jen na treti strane, jak si to prebere:-). Mastroianni hraje vybornou postavu, ale jeho herectvi mi vice sedi v jeho mladsich letech. Povedlo se mi i nasat dobovou atmosferu Lisabonu... Film, ktery urcite stoji za pozornost! (23.10.2021)

Vůbec to není o politice. Ale o tom že darmo je někdo jen pasivním členem té společnosti, měnící se prostředí někdy NUTÍ člověka přehodnotit své myšlení. Staneme se jinými lidmi. Ne vždy lepšími, ale jsme k té změně donuceni. ...Perfektní Mastroianni, film ale jen vlažně se rozjíždí, chybí taky víc z toho herectví od ostatních. 4/5 (24.05.2014)

Tento film sa mi páčil ešte o čosi viac ako kniha, ktorú som čítal. Hudba Ennio Morricone. (26.11.2008)

román je výborný, môžem len odporúčať a dúfam, že film je aspoň z časti taký dobrý (14.03.2010)

Ano, film je povedený, dobře natočený, hudba je skvělá, herci jsou perfektní, atmosféra je strašně zajímavá. Jako film sám o sobě je to výborné dílo! Nicméně ten ultra komunistický pohled na věc! Co komunista, to mladý, talentovaný, kulturní člověk milující život! Mně se líbilo, že film byl z prostředí, o kterém moc nevíme. Ale úžasný, čestný a spravedlivý komunista? No neviem priatelia, ale skôr nie. (07.06.2013)

Film natočený podľa knihy Antonia Tabucchiho, ktorý kvalitou určite nezaostáva. V hlavnej role vynikajúci Marcello Mastroianni svojím herectvom celý film ťahá. Príbeh nás zavedie do výborne vykresleného prostredia salazarského Portugalska. Pereira je obyčajný človek - redaktor, vdovec, s ľahkou nadváhou, konzervatívnymi zvykmi, ktorý sa o politiku nestará a venuje sa len svojej kultúrnej sekcii. Okolnosti a predovšetkým nový spolupracovník však jeho názor postupne zmenia. Postava Pereiry je inšpiratívna - ukazuje, že aj obyčajný človek, ktorý nerezignuje na slušnosť, dokáže konať. Film dokresľuje vynikajúca hudba Ennia Morriconeho. (10.07.2023)

Dobře podáno, ještě lépe zahráno. Mně to nijak obzvlášť levicové nepřišlo. Naopak, levičáci jsou mladí, kteří jednají srdcem, takže žádný vědecký socialismus, přátelé. Spíše jde o morální poselství. (15.04.2013)

Skvělá kniha Antonia Tabucchiho se podle mě příliš ke zfilmování nehodí, protože je většinou úvahová než dějová. Tvůrci ale asi vycítili, jak velkou příležitost poskytuje hlavní postava herci, jako byl Mastroianni. Pereira patří k jeho nejcivilnějším výkonům a stejně tak uměřený a civilní je i film samotný, tím spíše ale vynikne obrat v Pereirově chování. Daniel Auteuil neměl velkou roli, ale když byl ve scénách spolu s Mastroiannim, jako by si odcházející evropská kinematografie 20. století podávala ruku s novou nastupující skrze dva nejlepší evropské herce svých generací. Uvažoval jsem o pěti hvězdičkách, nakonec dávám 4. To, co z knihy mohlo být do filmu převedeno se však tvůrcům převést podařilo. (15.03.2010)

Snímek mě zaujal především tím, že mi ukázal něco z evropských dějin, a také samozřejmě výborným Mastroiannim. Celkově mírně nadprůměr - 65%. 28.12.10. (29.12.2010)