Deset malých černoušků

Ze všech tří zpracování to nejlepší a nejdepresivnější,až mě přinutilo se zamyslet, zda geniální autorka, jejíž "Poirotovky" tak miluji, byla zcela normální... Zanechalo to ve mě hluboký dojem, ale vzhledem k charakteru díla a postav vůbec ne pozitivní. Buď ti, co to tak nadšeně hodnotí příběh neprožívají tolik jako já, nebo ... (a já vlastně nechám konec otevřený, jinak bych se musela zamyslet, zda jsou divní oni nebo já... ;-)) (24.09.2015)

Knižní předlohu jsem nečetl, ale teď toho docela lituju. Protože jde o naprosto brilantní detektivku a mít možnost si ji přečíst před zhlédnutím filmu, mohlo jít o jednu z mých nejoblíbenějších knížek. Od odtajnění zločinů jednotlivých "černoušků" mě to neskutečně chytlo a pustilo až na konci. Něco tak napínavého, skvělě promyšleného a atmosférického jsem dlouho neviděl. Občas mi sice, nevím sám proč, vyvstala vzpomínka na detektivní parodii Vražda na večeři a já si říkal, jestli to nedopadne podobně "fantasmagoriálním" způsobem, ale nestalo se tak. Můj typ na vraha sice nevyšel (i když jak se to vezme), ale dostalo se mi jistého zadostiučinění, protože mně byla ona "situace" podezřelá a chvíli jsem nad ní přemýšlel (o to více oceňuju promyšlenost příběhu, který mě nenápadně ukolébal s uspokojením "jenom se ti to zdálo divné" :-) ). Přestože mi výsledná pointa na malou chvíli vadila, brzy se přede mnou ospravedlnila reálným vysvětlením a přesvědčila mě o své kvalitě a vlastně celého snímku. Dávám jasných 5* a tento detektivkový skvost všem vřele doporučuju. (19.11.2011)

Pravdepodobne najvernejsia adaptacia znamej detektivnej kniznej predlohy. Konecne verzia kde je i samotny zaver vo velmi podobnom (neveselom) vyzneni ako predloha (spoiler: ak by stolicka pri poslednom "cernoskovi" bola odsunuta na bok od miesta cinu a pistol odhodena, tak by som nemal vyhrady. Takto sa totiz sice osud 10 cernoskov naplnil odla riekanky, ale detektivi by velmi lahko po prichode na miesto cinu zistili, kto vrazdy spachal, co vlastne popiera druhu nosnu myslienku predlohy). Inak ale iba chvala - vyborna atmosfera, zvolena lokacia ako i herectvo zucastnenych. 90% (12.01.2009)

Místo promyšlené hry kočky s myší klade tahle sovětská verze důraz na pocity viny. Psychologický exkurz od thrilleru však ve výsledku ničemu neškodí. Pomalé propadání postav do beznaděje a uvědomování si vlastní nelidskosti dává černouškům příjemně depresivní tvář. Celkově dobrý dojem mi však pokazila přece jen nižší míra rafinovanosti v provedení jednotlivých vražd či spíš jejich provádění, tedy ne jak, to bylo dáno předlohou, ale jak jak, což znamená, zda se to takhle vůbec mohlo odehrát, aniž by byl pachatel odhalen. Do rozborů o jak jak jak už se pouštět nehodlám, to jsem přijal jako fakt. Závěrem bych už jen rád vyzvedl ňadro Taťjany Drubičové, jenž se nějakým nedopatřením, navíc v roce 1987 a v sovětském filmu, odhalilo. Bylo odvážné! (25.01.2017)

Takhle by podle mě měla vypadat adaptace, která jednak vzdává hold předloze, ale nebojí se určité části téhle hry na kočku a na myš inovovat, aby byla aktuální i v dnešní době. Atmosférou nejtemnější zpracování, scénáristicky nejvíce uvědomělé (i když neshazuju žádnou z "velkých" verzí, snad až na tu z roku 1974) a herecky naštěstí kompaktní a vyrovnané. Musím uznat, že když jsem kdysi dávno četl předlohu, Černochův ostrov jsem si představoval přesně tak, jak je prezentován tady - tedy žádné idylické panství u pláže, jako tomu bylo v původní filmové verzi, nýbrž deprimující chladný dům na vrcholu skalního převisu, ze kterého jde hrůza už tehdy, když se člověk podívá z okna. Všechny mnou viděné verze jsem hanil za to, že se drží předlohy jen velmi volně, a že mají jiný, optimističtější a pro většinu diváků i stravitelnější závěr. Tady je k mé spokojenosti takřka všechno tip ťop, ale protože jsem zřejmě nevděčník, i zde mi něco brání v udělení plného počtu hvězd. Oceňuju, že postavy jdou skutečně do hloubky díky chytrému užívání flashbacků. Kniha je ale přeci jen trochu jiné médium a její práce s osobností jednotlivých charakterů je do určité míry záležitostí vlastní představivosti a preferencí, což je - minimálně v tomto případě - rozhodně mnohem víc vzrušující, než když nám někdo předkládá svou vlastní vizi. I přes některá hlušší místa si ale myslím, že z téhle verze by měla radost i samotná Agatha (až na tu otřesnou ruštinu : )). (23.02.2011)