Anglický pacient

Úzkostlivý zpěv ženy osvítí hrubé plátno a štětec malující postavu. Vzápětí je kdesi nad Saharou sestřeleno německé letadlo s anglicky mluvícím pilotem a neznámou ženou. Plameny trosek nakonec vydaly pouze ošklivě popáleného muže a ukončily krutě tragický příběh osudové lásky. Aniž bych rozplétal rozmáchlý děj, pozadí filmu a jeho přijetí (7 nominací na Zlatý glóbus a 12 na Oscara mluví za vše), i odmítání, ocením herecké výkony všech zúčastněných, režijní pojetí, výpravu, velkolepá je i kamera Johna Sealea, který unikátně nasnímal krásné obrázky pouště (natáčelo se v Itálii a Tunisku) a především romanticky laděnou scénu houpající se Hanu a Kipa ve světlicí osvětlenými malbami toskánského kláštera, a barvitě ukolébavou, klavírní hudbu Gabriela Yareda. (18.01.2006)

Jsem asi necita, ale mně ten příběh po chvíli neskutečně lezl na nervy. Pan režisér brnká na emotivní strunu s takovou okázalostí, že ta má praskla asi po půl hodině a zbytek příběhu jsem jen prokroutil hlavou. Na konci jsem se cítil jak po konzumaci dvou kil přeslazených kremrolí... Takový Doktor Živago, to byla jinší podívaná! (25.01.2004)

Keď chlap povie na svadbe cudzej žene, že jeho najobľúbenejším filmom je táto snímka, tak ju dostane automaticky do postele. Aspoň to tvrdí komédia Wedding Crashers. Vizuálne podmanivý a obsahovo strhujúci oscarový triumf (víťaz 9 sošiek) sa nestal tak obľúbenou klasikou ako sa v dobe uvedenia očakávalo, no stále ponúka obrovskú dávku skvelej filmárčiny a prvotriednych hereckých výkonov na čele s Ralphom Fiennesom a Kristin Scott Thomas. Silný, dojímavý a ambiciózny počin, ktorý si zaslúži pozornosť.Krásny ale hrozne dlhý film.keby bol o nejakých dvadsať minút kratší išlo by o nezabudnuteľný zážitok.Takto je to len veľmi,veľmi kvalitný film s fantastickými hercami,kamerou,hudbou...proste všetkým.Len je príliš dlhý.Zaslúžený Oscar 9/10 (09.05.2003)

„Můj milovaný, čekám na Tebe. Jak dlouho trvá den v temnotě, nebo týden. Právě zhasl oheň je mi hrozivá, strašná zima. Když se doplazím ven spálí mě slunce. To světlo jsem vyplýtvala na malby a k napsání těchto řádků. Umíráme, umíráme obklopeni milenci a bližními, cítíme dávnou chuť opuštějíce tělo plujem v toku řeky. Strach jenž jsme v sobě dusili zahyne s tělem nehynoucím v jeskyni. Prosím tě pomaž mi tím pískem celé tělo. Neboť jsme skutečné krajiny. Nejsme dobyté oblasti na mapách nesoucí jména mocných vojevůdců. Já vím, že se vrátíš a odneseš mě do větrného paláce, to je mé poslední přání. Chci letět do těch nejvzdálenějších krajů s Tebou můj milovaný. Bez mapy vznášet se nad zemí. Lampa zhasla a já píšu potmě..“ (21.09.2007)

Problém, který já osobně jsem měl s tímto snímkem byl, že na mě ústřední dvojice Ralph Fiennes a Kristin Scott Thomas nepřenesli tu jejich vzájemnou lásku ( touhu). Tím pádem se mně snímek po celou dobu nedokázal dostat patřičně " pod kůži ", jak bych od takovéhoto snímku očekával! Pořád tam byl ten odstup já a snímek. Tím, že jsem jim to nevěřil, tak jsem s oběma nedokázal soucítit, trpět, nenávidět, milovat..... Člověk si tam samozřejmě najde " to své " ať už jsou to nádherné scenérie pouště ( ale zase, pokud bych chtěl obdivovat nádhery pouště, pustím si mnohem raději snímek Lawrence z Arábie), křehká a krásná Juliette Binoche, " palce " Williema Dafoea, znetvořeného Ralpha Fiennese, zneškodnění bomby na mostě..... nevím jestli to bylo režisérem, předepsaným scénářem , herci nebo jsem nebyl v " patřičné náladě " , ale mě snímek ( bohužel ) zcela nezasáhl a nedojímal, tak jak bych u takovéhoto námětu předpokládal. Musím po pravdě říci, že nevím, zda někdy v budoucnu budu mít chuť dát tomuto snímku druhou šanci.... 3 a 1/2* p.s. MNOHEM raději mám od Anthonyho snímky Dveře dokořán a Návrat do Cold Mountain! (06.03.2009)