Anglický pacient

Tak tohle opravdu bolelo!! Anglický pacient mě zklamal snad ve všech směrech, v jakých diváka film zklamat může a navíc, když jsem šel do projekce po nádherném zážitku u Cold Mountain s chutí. Přijde mi to poněkud paradoxní hodnotit tento klenot osázený devíti Oscary 2*, ale jak tu tak koukám, tak nejsem sám, komu připadá English Patient nemilosrdně dlouhý, tudíž nudný a po romantické stránce dost nevkusný. Juliette Binoche je mi krajně nesympatická, což by mi nějak extra nevadilo, ale že by její výkon byl hoden Oscara, to si myslím, že ne. S touhle skladbou žánrů si dám na nějaký čas pauzu, protože na podobné špatné zážitky nejsem momentálně duševně připraven. Promiň Anthony. 50% (10.07.2011)

Tenhle film na mě působí jako jakýsi prequel k Návrat do Cold Montain (který se mi opravdu líbil). Aby ne, stejný režisér, podobný příběh a skvělé obsazení. Nicméně tohle je další případ toho, kdy stopáž filmu ublížila a to hodně. Navíc, ne, že bych chtěl nějak hanit výkon Juliette, ale nechápu, kde zrovna ona vzala Oscara. U Kristin Scott Thomas bych to pochopil, ta hrála naprosto senzačně, ale nevím, na ploše, kterou tyto dvě dámy měly, na mě zapůsobila více Kristin. U mužů u mě vede fenomenální Fiennes (taktéž škoda, že zrovna on nedosáhl na Oscara), za ním Dafoe, pak Andrews a Firth. The English Patient je krásný romantický film, o tom žádná. Ale kdyby se zkrátil o takovou půlhodinku, byl by to i dokonalý romantický film. 80 %. (23.11.2010)

V předčasně zesnulém Anthony Minghellovi ztratila světová kinematografie jednoho z mála svých vyvolených básníků osudové lásky. Již tehdy zralý tvůrce-čtyřicátník patřil k té skupině umělců, pro něž válečné téma jako forma mezní situace lidské existence zůstává podřízeno síle citu-lásky individua, jedince i uvnitř velkých skupin obyvatelstva. Skutečnost, že jeho hrdiny jsou mladí lidé prožívající plně své životy, je dalším charakteristickým prvkem jeho nezaměnitelné tvorby. Dvojí rovina kompozice mu umožňuje zasvěceně pronikavé vhledy do nejtajnějších skrýší lidského nitra. Válka, zhoubná ve svém bezprostředním působení, je v mikroměřítku ještě strašnější. Nejednoduché se stává ještě složitějším, nesnadné nezvladatelným. Nepravděpodobnost nedějového děje je ve skutečnosti vlastně až šedě realistická. V oficiálních líčeních válek na tyto situace není místo; teprve po letech, když vychladnou vášně, smysly se zklidní a vzbouřený rozum se podvolí moudrosti nadhledu a všelidského rozměru, vysvitne plný dosah způsobených nevratných škod a ztrát. I těch, na něž si nelze sáhnout a jež není možné změřit. Kamera, která do lidského nitra promítá neopakovatelné přírodní krásy tuniských i italských exteriérů, a precizně slazené výkony skvělých herců, mezi nimiž vynikají kromě Juliette Binochové i starší z obou Finniesů Ralph a zejména pro mne zcela neznámá Kristin Scott-Thomasová, je vyvažována scénářem, který stačí do milostného rukopisu zachytit i klasické epizody válečného života (bombové scény zpod mostu a pomníku na anonymním náměstí neznámého italského městečka). Celek, který z toho všeho vzniká, je nezodpovědně drzý: dovoluje si s cynismem přímo patetickým tvrdit, že láska je víc než soulož-sex, že je cit nadčasový a mocný, cit jímající, cit všepohlcující. Že je nezničitelná. Osobně patřím k těm nevyléčitelným romantikům, kteří této nehoráznosti dávají nekriticky za pravdu. Myslí si dokonce, že život by bez ní byl nepoměrně chudší a šedší. (01.11.2008)

Príjemne odsýpajúce, i keď trocha pridlhé dve a pol hodiny, z ktorých ma asi najviac zaujali hereckí predstavitelia ako Fiennes, Dafoe a spol. Obsahovo nám neponúka režisér nič nové, akurát naozaj sympaticky natočené drama. Ale od toľkých Oscarov by bolo možno hodné očakávať aj čosi viac. Slabšie štyri. (14.01.2017)