Knihkupec, který se přestal koupat

Bouřky tu na severu bývají divoké, mraky nízké, červánky rudé, louky zelené a voňavé, a voda v potoce, kam se pětice přátel chodí ze zvyku každou neděli bez přítomnosti dam koupat a nahlas si tu na břehu v trávě z knih předčítat, štiplavě studená. Pakliže zrovna není uprostřed léta…
Jednoho dne, když pošta doručí mírně retardovanému sousedovi Elimovi dopis až z Antverp, dozvídá se knihkupec Jacob o existenci Elimovy sestry Amelie. Bohatá a životem ostřílená vdova udělá ihned po příjezdu na starého mládence takový dojem, že slovo dá slovo a následuje veselka. Novomanželé spočítají vkladní knížky a s vědomím zajištěného života vesele plánují společnou budoucnost. Teď ještě uspořádat posvatební hostinu pro všechny blízké. Elimův v dobré víře na zeď přibitý dar však poněkud naruší do té doby poklidný chod oslav. (dopitak)