Reklama

Reklama

Božské děti

  • Írán Bacheha-Ye aseman (více)

Obsahy(1)

Rodina malé Zahry a Aliho je tak chudá, že děti mají každý po jednom páru bot. Zahřiny střevíce byly už tak sešlapané, že musely k ševci. Ali sestřiny botky sice vyzvedne, jenže cestou je nešťastnou náhodou ztratí. Uvědomit si dosah takové ztráty pro dvě chudé íránské děti je pro nás, zhýčkané Středoevropany, velmi těžké. Do školy musí oba v něčem chodit a ve škole dokonce sportovat. Otec peníze na nové nemá a maminka je nemocná. Přiznat se ke ztrátě rodičům by nikam nevedlo. Co si počnou? Spásný nápad dělit se o Aliho kecky se sice zdá jako momentální řešení, ale jen na chvíli. A Ali to ví. Musí se o svou sestru postarat. Ale jak? (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (246)

Kulmon 

všechny recenze uživatele

Jsou velké filmy o velkých věcech, ale pak jsou velké filmy o věcech malých, jako třeba tento. Protože koho by napadlo, že film o botičkách malého Íránce může být tak velký? Velký je také svými emocemi a hereckými výkony obou dětských protagonistů, na Aliho smutné oči dlouho nezapomenu. Opravdu krásný film. ()

Radyo 

všechny recenze uživatele

Vystavět celý film na zápletce okolo ztracených bot, a rozehrát malé vnitřní drama chlapce, jenž chce svou chybu odčinit, to by asi v Hollywoodu takhle nedokázali. Musím říci, že mě tenhle film VELMI mile překvapil. Oba hlavní dětští herci jsou působiví a veškeré jejich emoce mi připadají jako naprosto pravé a nefalšované. Příběh nám, "civilizovaným" lidem, může připadat banální, ale pro velkou část zeměkoule tohle může být běžná životní realita. Smutné, že? ()

Reklama

Krt.Ek 

všechny recenze uživatele

Pro nás zhýčkané Evropany je ztráta bot maličkost, ale někde je to bohužel obrovská tragédie. Třeba v íránských vesnicích a malých městech. A o tom vypráví tento film. Smutná podívaná, hlavně díky pohledu malého Aliho. Ten asi nikdy nezapomenu. I proto můžu říct, že jsou Božské dětí jednoduše skvělým filmem z pro mě zatím neznámé íránské kinematografie. 85% ()

Fr 

všechny recenze uživatele

…,,ALI, JAK PŮJDU ZÍTRA DO ŠKOLY BEZ BOT?“.… /// Dramatický drama s citem pro boty a pro propisku, ve kterým lidský hodnoty, slova a činy dostávaj (pro našince) jinej význam (hmm, takže jestli vono to nebude i v něčem jiným…). Ale nejde jen o příběh, super je i ten styl jeho podání, takže vám hejbne žaludkem vobyčejná bota v kanále – kromě toho, ty děcka jsou fakt výborný! Prostě film, ve kterým vo něco jde a kterej pro mě byl stejně neuvěřitelným zážitkem, jako Rozchod Nadera a Simin! A kvůli čemu vy koukáte na filmy? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jmenuju se Mazánek a furt nevím, proč byl chlapeček bos. 2.) Zjistím, kde mladí Iránci nabíraj fyzičku. 3.) Thx za titule ,,kikina“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()

jondzavid 

všechny recenze uživatele

Krásné, dojemné, jednoduché, silné a neskutočne pôsobivé dielko M.Majidiho. Dokonalá ukážka sily iránskej kinematografie a jej najsilnejšieho subžánru - detského filmu. Film bol prvým iránskym filmom nominovaným na Oscara a myslím si, že by si filmy tejto kinematografie zaslúžili častejšie minimálne nominácie (napr. Time for Drunken Horses alebo Farby Raja). Film som si pozrel už po druhý krát a odrovnal ma úplne rovnako ako 1x (záverečná bežecká scéna to je naprostý vrchol - pri žiadnom filme som tak ´´nebežal´´ s hlavným hrdinom). Silnou stránkou filmu sú aj detskí predstavitelia, ktorý sú nenútene roztomilí a hrajú neskutočne pôsobivo, takže najmä vďaka nim sa film dostane silne pod kožu a režisér Majidi (Farby raja, Baran) tu dosiahol doterajší vrchol svojej tvorby. A ak sa konečne niekedy prinútim urobiť zoznam svojich top filmov, tento film určite nevynechám. ()

Galerie (4)

Zajímavosti (3)

  • Jedná se o první íránský film, který obdržel nominaci na Oscara v kategorii nejlepší zahraniční film. (mi-ib)
  • Natáčelo se v Teheránu (Írán). (Varan)
  • Celosvětová premiéra proběhla 1. února 1997 na Fajr Film Festival v Teheránu (Írán). (Varan)

Reklama

Reklama