Příběh z Bronxu

„Teraz už odísť nemôžete.“ Úžasnou dobovou atmosférou predchnutý režijný počin Roberta De Nira  za pekných 22 miliónov podľa strhujúceho scenára v Hollywoode už navždy nedoceneného Chazza Palminteriho. Ten si zároveň s oscarovou chuťou strihol titulnú rolu charizmatického mafiánskeho bossa (prepáčte, krstného otca) Sonnyho a s chlapcom vytvoril úžasný vzťah. Skvelý film o niečom a pre niekoho, hoci subtílnejší, ako iné žánrové mafiánske snímky (Scorseseho ŠPINAVÉ ULICE, trilógia KRSTNÝ OTEC, MAFIÁNI). Rolička Joea Pesciho (a „dverová skúška“, vyskúšajte) je krásna. Zapamätajte si "kľučkovú fintu". Palminteriho skutočné krstné meno je Calogero. Myslite si o tom, čo chcete. „Najhorší v živote je premárnený talent.“  (24.12.2004)

Poutavý a smysluplný příběh z Bronxu šedesátých let, kterým nás provádí režijní debutant Robert de Niro poháněn velice silným scénářem, poutavou muzikou a excelentní atmosferou, kde černoch s bělochem v jedné ulici nedokáže vydržet ani minutu a právě v této ulici probíhá život jednoho malého kluka, který zachrání mafiánského bosse výborně zahraného Chazzem Palminterim, který stojí i za samotným scénářem. Sice je ke konci příběh průhledný až hanba, ale i tak je natočený se vší vervou a odvahou, že si zaslouží stát mezi ostatními veledíly odehrávající se v mafiánském prostředí Ameriky. --- Jak bílej chleba... a teď jsou z nich topinky. (21.03.2007)

Mám slabost pro tenhle druh filmů, kde si převážná většina chlapů nechá říkat Sonny. Je to taková protiváha našemu zrelativizovanému světu, v němž se žije více než pro jméno pro kariéru a její budování. Čest tu znamená být poslušen tradicím komunity a rodina je mnohem širší a hlubší pojem, než jak ho vnímáme my. Robert De Niro zjevně přišel a patří do tohohle tradicemi rámovaného světa. Jeho režisérský debut je nejenom autobiografickou filmovou reminiscencí na svět, odkud pochází, ale hlavně obrovskou poctou a poklonou tomuto místu. I jeho postava řidiče autobusu symbolizuje střet se světem tradičního práva a zvyklostí. Člověk, který chce jít cestou morální bezúhonnosti proti prorostlému systému Mafie, ale přitom žije uvnitř ní, je obklopen jejími lidmi, propojen jazykově, geneticky, generačně - a svět Mafie, mnohem silnější než obyčejný řidič z povolání, ho zákonitě nemilosrdně asimiluje - začne mu totiž přetahovat jeho vlastního syna... Morální hodnotové normy, které nabízí dospívajícímu chlapci jeho otec, se dostávají do střetu s normami pro adolescentního chlapce nesrovnatelně přitažlivějšími - s normami života uvnitř Mafie. Zajímavě se doplňuje i osa otec - syn, neboť v obdobné paralelní pozici pomyslného otce začíná fungovat i místní mafiánský boss Sonny, jemuž chlapec příznačně zachránil kdysi život. Symbolické znázornění přesně popisuje plakát k tomuto filmu, kdy mezi dvěma muži, zástupci dvou zcela odlišných světů, nerozhodně běží mladý hoch. Střetnutí dvou světů, dvou naprosto různorodých pohledů na život, ale přesto střetnutí vyúsťující v nedohledno... (28.04.2007)

Ukázka toho, že žánr nostalgického vzpomínání na dávno uplynulá léta zlatého dětství i "bezstarostné" puberty lze obměňovat doslova donekonečna a předmětem tohoto vzpomínání se může stát i zdánlivě nazáviděníhodné postavení chudého dítěte z gangsterské čtvrti (viz Leoneho freska Tenkrát v Americe). Tentokrát je tu však patrný vliv rodinného prostředí, především morálně silného otce, jenž se snaží distancovat od obvyklých způsobů svého prostředí a založit bezpečnou existenci sebe a hlavně své rodiny pouze na poctivé práci, což je samozřejmě pro jeho syna málo atraktivní a spíše útrpná pozice, kvůli čemuž se opírá i autoritu jimou, o silného a pragmatického místního bosse. Paralelně se nám tak vyvíjejí dva odlišné vztahy, oba v rovině otec-syn, oba však vycházející z jiného přesvědčení a jiných životních zkušeností. Konečné řešení je asi neočekávaně idylické a až nestravitelně optimistické, ale je tomu snad, proto aby byl zachován nostalgicky jemný vzpomínkový příběh. Myslím si, že De Niro ve své režijní prvotině trochu neodhadl míru a do svého snímku zakomponoval až příliš mnoho problémů a otázek, z čehož vyplývá, že ne vše tu působí úplně přirozeně a příhodně. Za naprostý krok špatným směrem pak považuji onu variaci na montecko-capuletské téma, dokonce v úplně nevkusném "růžovém" ladění! (06.12.2004)

Oceňujem De Nirov skromný príbeh z prostredia kriminality, v ktorom si vonkoncom nepotrpel na scorseseovské cynické maniere plné čierneho humoru, ale vsadil na jednoduchý vzťahový trojuholník "otec-syn-gangster", ktorý je vzájomne prelínaný a pútavý. Pozdáva sa mi, že De Niro kontrastne vykresluje mafiánsky svet očami naivného dieťaťa a triezveho dospelého a zároveň aj do postavy mafiána (v tomto prípade skvelého Palminteriho), - ktorý je v predstavách diváka automaticky spätý s vulgárnym slovníkom a chladnokrvnou náturou - vdýchol náznak ľudskosti a charizmy. (25.08.2011)