The Human Tornado
Režie:
Cliff RoquemoreScénář:
Jerry JonesHudba:
Arthur WrightHrají:
Rudy Ray Moore, Lady Reed, Jimmy Lynch, Gloria Delaney, Jack Kelly, Ernie Hudson, Anne Gaybis, Cora Lee Day, Cardella Di Milo, Jerry Jones, Lorrie Marlow (více)Obsahy(1)
Dolemite je správňácký pasák a mistr zběsilých rýmů, který každého srovná do latě svými chaotickými karate údery, nebo si případně na pomoc povolá svou skvadru kung-fu šlápot a zmatených kámošů z mokré čtvrti. Figuru černého nadsamce Dolemita začátkem 70. let vytvořil varietní bavič a praotec rapu Rudy Ray Moore. S pompézně namachrovanými rýmovačkami, oplývajícími košatými vulgarismy a bodrými zkazkami o jeho postelových dovednostech, slavil ohromný úspěch v klubech i na vinylech, takže logickou další metou se stalo stříbrné plátno. Na tehdy už skomírající pole blaxploitation bijáků vtrhnul Moore s rozjívenou karikaturou všech schémat spojených s černošskými filmovými hrdiny. Po prvním náležitě laciném a intuitivně spíchnutém bijáku se shakespearovským názvem Dolemite (1975) následovalo neméně lo-fi Lidské tornádo, kde Moorova tvůrčí anarchie došla vrcholu. Dle varietní logiky zdejší směšně přemrštěné akční scény a postelové sekvence prokládají výstupy bavičů, hudebníků a kejklířů. V karnevalovém reji si přízemní lidové fórky podávají ruku se sebereflexivními hrátkami se samotným filmovým médiem a do toho Moore ústy hlavního hrdiny neustále nakládá obscénní ekvilibristické frky. (Festival otrlého diváka)
(více)Videa (1)
Recenze (20)
Někdy je tahle blaxploitation komedie až trochu moc ujetá, ale přitom je místy hodně sexy a hodně působí na pudy. Pak do toho připadne trochu jetá akce, která je místy opravdu bizarní. Dolemite je ale postava, která mě baví, hlavně proto že kolem sebe má neustále krásné ženy. Jeden by pořádně záviděl. ()
Tento film je ZLO. To nejgeniálnější ZLO jaké si dokážete představit. Rýmující negr (a negři nejsou lidi, jak ve filmu ústy vidláckého policisty zazní) při svém útěku před zákonem likviduje diváky smíchy tak nekompromisním stylem, že usoplení a se slzami v očích bijí hlavou do země pod sedačkami a prosí jen ať to celé přežijí. Ty návaly frenetického ultrakarate, těch zběsile přepálených hlášek, toho tažení skrz ložnice všech samic v širokém okolí, těch šplíchanců krve, ty šílené české titulky... je to Odpad! tak láskyplný, že nemohu nejít na fullhouse. ()
Hranice mezi láskou a nenávistí je překvapivě tenká - obojí je velmi silný cit a není divu, že často přechází jeden do druhého. A tak nějak to je s vynikajícími a příšernými filmy. U těch největších béček cítíte, že dát 5 * nebo odpad! vyjde nastejno. Uvědomujete si, že to, co jste právě viděli je prostě HROZNÝ, ale každému o tom musíte s rozzářenýma očima vyprávět a brzy si uvědomíte, že ten film vlastně milujete. A Lidské tornádo je přesně takový případ. Hlavní hrdina, Lidské tornádo, má pro každou situaci trefnou rýmovačku, sype z rukávu cool nadávky, zvládá hodně ujetý druh kung-fu; navíc prsa kam se podíváš, krev stříká všude kolem a nouze není ani o hodně bizarní scény - hlavní hrdina se miluje se ženou až spadne strop, některé záběry se úplně nesmyslně opakují, ve sklepení se ukrývá šílená úchylná bába, co mladým holkám osahává prsa, nahá dvojice si užívá hrátky v posteli s jakýmisi divnými tahacími šňůrami... Není divu, že jde o Tarantinův oblíbený film. Můžete namítnout, proč tahle hovadina u mě má plný počet a obdobné ptákoviny jako třeba Vodnické zpívánky nebo Plán 9 ode mě dostaly odpad! Ale jak už jsem psal v úvodu - ta hranice je velmi tenká a zatímco zmíněné kousky se podle mě braly docela vážně, Lidské tornádo je natočeno s velkou nadsázkou a koncipováno jako parodie. A jako taková funguje senzačně. ()
Blaxploitation béčko ako remeň. Miestami drsný, až eRkový, vulgárny pulp ktorý sa neštíti žiadnej nahoty, v tomto smere ide o odvážny počin. Ale je to zároveň aj postprodukčne nepodarený škvár ktorý väčšinu času nudí a nad honením si svojho černošského ega akosi zabúda na nejakú zmysluplnú akciu. Jediné čo tu bolo ako tak zvládnuté boli klasické 70´s autové naháňačky inak išlo celkovo o biedu. Najviac ma hnevalo ako si celí čas robili srandu s bielych. Celí čas ich tam vykresľovali ako buranov s vidieka. Keby niečo podobné ale naopak natočil nejaký KKK stúpenec už teraz viem že by s toho mal problémy, zatvorili by ho až by zozelenal. Najstrašnejšie však na tom boli nastrihané bojové scény. Extrémne zrýchlené boje boli tak smiešne že som sa chytal za brucho. Nikto z nich nevedel o bojovom umení očividne nič, a tak to aj vyzeralo. Nepomohlo tomu ani neustále motherfuckovanie. ()
Vlna blaxploatation, zahrnující vesměs béčkové žánrové filmy točené černochy pro černochy, mě vždycky míjela a ač jsem u této sedmdesátkové „klasiky“ měl mnohem lepší dojem oproti posledně viděné moderní parodii Černej Dynamit (2009), ani tentokrát nebudu ve finále s hvězdičkami štědrý. Náběhů na to, abych měl u Lidského tornáda pozitivní zážitek z ryze zábavného filmu, se přitom našlo dost. Setkání s velkou legendou své oblasti Rudy Ray Moorem vůbec nebylo špatné a nepopírám, že jisté kouzlo svérázné osobnosti z něj ve více scénách bylo cítit, stejně jako ze samotné atmosféry 70. let. Úvodní scéna z varieté (nakolik ty vtipy RRM byly na mě až příliš laciné) ještě slibovala osobitý komediální zážitek, přes nevyrovnaný dojem se mi kdesi v polovině povedlo plně do filmu dostat a zčásti bych vyzdvihl i hudbu (zvláště píseň „Miss Wonderful“ a skladbu ke snové scéně). Jenže ten scénář, ten scénář je strašně laciná patlanina, dýchající velmi odbitě rozpracovaným dějem, což se projevuje asi nejvíc v dějové lince s komisařem, který sice tvoří zásadní postavu, ale zjevuje se tu často jen krátce a nahodile, aby se záhy z hry vytratil a později zase vrátil. Velmi neotřelé akční souboje pobaví jednou, pokud se už opakují a proplouvají v nekonečné hromadné rvačky, stává se z nich ke konci v mých očích otravná záležitost. [50%] ()
Reklama